(9.10 hodin)
(pokračuje Josef Bernard)
Jeden pozměňovací návrh podporu nás předkladatelů má, a to pozměňovací návrh skupiny poslanců, ke kterému se přihlásil pan kolega Cogan. Namísto manželství budou moci stejnopohlavní páry uzavírat partnerství, obsahující všechna práva náležející manželům, mimo práva tento svazek nazývat manželství. Není to o tom, kdo návrh, jak se říká, protlačí, kdo vyhraje a kdo prohraje. Jediní, kdo tady získají, jsou ti, kterých se návrh bezprostředně týká, ti, kteří nemají zajištěna všechna práva a k tomu odpovídající povinnosti. Rovnoprávnost a důstojnost lidí je pouze jedna, není možné ji někomu přiznávat více a někomu méně v žádné oblasti lidského života.
Závěrem bych si chtěl vypůjčit slova Thalie Zepatos, ředitelky výzkumu a komunikace iniciativy Freedom to Marry ze Spojených států, která zazněla na mezinárodní konferenci konané v Senátu na téma manželství a rodičovství pro všechny páry, kterou zaštítil předseda Senátu pan Miloš Vystrčil: "Rodiny jsou stavebním kamenem společnosti. Pokud by jediný návrh zákona mohl posílit tisíce rodin, pomoci všem jejich dětem cítit se více v bezpečí, snížit počty sebevražd mezi středoškolskými studenty, a dokonce i mezi dospělými, podpořit ekonomiku, zlepšit podnikatelské prostředí a podpořit investice a přitom všem stále zachovat náboženskou svobodu, a to za téměř nulové náklady - jaký je důvod takový zákon nepřijmout tak rychle, jak to jen půjde? Pokud existuje jeden postřeh, který jsem slyšela od mnoha zákonodárců po celých Spojených státech, byl to tento: několik let po hlasování o rovném manželství považují podporu tomuto návrhu za něco, na co mohou být nejvíce hrdí ze všech věcí, kterých dosáhli za své působení ve veřejné funkci. I jejich děti a vnoučata jsou na ně hrdí. Takže i když to možná tehdy vnímali jako riskantní, dnes jsou šťastní za to, že byli na správné straně historie."
A já nemám, co bych k těmto slovům dodal. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je do obecné rozpravy, kterou tímto otevírám, přihlášena jako první paní poslankyně Bělohlávková a následuje pan poslanec Vondrák. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, stojím zde v tuto chvíli, vnímám vážnost této chvíle a budu velice ráda, když si tu vážnost uvědomíme napříč politickými stranami odleva doprava a odprava doleva. Nemyslela jsem si, že to řeknu, ale je to tak. Jsem ráda za vývoj společnosti a jsem ráda za to, že tato Poslanecká sněmovna v sobě našla dostatek odvahy a vytrvalosti opravdu se ujmout tohoto těžkého tématu. Jsme dnes vlastně již ve třetím čtení sněmovního tisku 241 a je to vlastně i důkazem toho, že pětikoalice opravdu se snaží, i když to není vždy snadné, plnit vládní prohlášení. Jsem ráda za vývoj společnosti, který vlastně v posledních sto letech se udál. Opravdu jsem ráda za to, že homosexualita je dnes již vnímaná úplně jinak než před sto lety. Jsem ráda za to, že její v uvozovkách léčba elektrošoky nám připadá opravdu středověkem. Jsem ráda i za to, že vypadla z mezinárodní klasifikace nemocí. Jsem ráda i za to, že díky tomuto tématu jsem se setkala se spoustou zajímavých a inspirativních lidí, které bych jindy nepotkala.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já vás přeruším, paní kolegyně, ale je tady příliš vysoká míra hluku, a poprosím tedy kolegy a kolegyně, aby se ztišili.
Poslankyně Romana Bělohlávková: Jsem ráda i za to, že jsem před chvílí mohla převzít od své kolegyně, paní doktorky Lucie Šmahelové, výzvu lékařů a zdravotnických pracovníků, kterou podepsalo nějakých zhruba čtyři sta zdravotníků, a jsou to ti, kteří jednoznačně podporují model manželství tak, jak ho známe dosud, to znamená jako svazek jednoho muže a jedné ženy. Ale už méně ráda jsem za to, že jsem zjistila, že je něco špatně v naší společnosti, protože během těch několika měsíců jsem se opravdu setkala s nemalým počtem lidí, kteří vyjádřili strach a obavy vyjádřit svůj názor, a byli to lidé, kteří byli ochotni mluvit o tom, co považují za správné, čemu fandí, ale často ten jejich rozhovor končil tím: Hlavně mě nikde nejmenujte, já se bojím podepsat pod tuto petici, protože vím, že tento názor dneska není cool, není in, a obávám se perzekucí. A nebyli to jenom lidé obyčejní, ale byli to i lidé opravdu vysoce postavení, a možná právě oni. A tak je smutné, když jedna naše paní profesorka embryologie, která má opravdu světový věhlas, hovoří o surogátním mateřství s vážnou tváří jako o novodobém otroctví a říká: Musíte to zastavit, ale prosím, ne s mým jménem, já nemám odvahu na to, postavit se aktivistům, kteří by proti mně vystoupili, a já nechci přijít o svoji akademickou kariéru. A to si myslím, že je opravdu špatně.
A o to více musím ocenit ty, kteří dnes ráno donesli do Sněmovny výzvu určenou především vám, poslancům, a kteří vystoupili ze své komfortní zóny a dokázali navzdory tomu, co se snaží prezentovat média jako současný, většinový, moderní a jediný správný názor, říci ne.
Velice upřímně si vážím zakladatelů a členů spolku Pluralis, kteří, ač mají sexuální orientaci jinou od té většinové, vyšli ze svého života, ze svého pohodlí, a založili spolek, který jednoznačně deklaruje, že ne všichni homosexuálové jsou spokojeni s argumentací a se způsobem vedení dialogu LGBT aktivisty. Jsou to lidé, kteří žijí obyčejné životy a jsou v nich spokojení, ale jsou to lidé, kteří jsou si samozřejmě také vědomi toho, že mají nejenom práva, ale také povinnosti. Tito lidé nechtějí, aby se jejich svazky nazývaly manželstvím, nechtějí ani adoptovat děti, protože vědí, že jim to příroda neumožňuje. Jsou to mnohdy profesně velmi úspěšní lidé a musím říci, že rozhovory s nimi pro mě byly vždy velice obohacující. A velice si vážím toho, že i když by rádi byli dobrým tátou, tak se nebojí říci: Nebudu dobrý táta, ale budu dobrý strejda. Cesty k realizaci svého vztahu k dětem si dokážou najít a já mohu svědčit o tom, že jsou to cesty velice dobré a pro děti opravdu prospěšné. ***
