(9.20 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)

Čili zůstáváte ve frázích, co byste asi chtěli, ale bohužel, konkrétní kroky žádné. Abyste rozhýbali byznys sektor, tak je to o několika jednoduchých věcech. Musí být předvídatelné prostředí s ohledem na daně, to jste mu nevytvořili, předvídatelné prostředí s ohledem na energetickou situaci, to jste rovněž nepřipravili, a poté aby fungoval trh práce a současně aby zde byla určitá motivace pro investice, abychom demotivovali odcházet z České republiky, aby nám nenastávalo to, že nám odchází Brano do Spojených států, do Číny, aby nám nenastávalo to, že nám odchází Petrof do Indonésie, aby nenastávalo to, že u nás nechtějí investovat zahraniční subjekty. A víte, že za poslední dva roky zde nezačal investovat prakticky žádný významný hráč. Abychom tohleto všechno uhráli, a už jsme u jádra věci, musíme zapojit český průmysl do dodávek v rámci investic veřejného sektoru. Na tom nemůže být neshoda a věřím, že tady o tom není žádná diskuse.

Já vám teď řeknu příklad toho, kde vidím tu nekoncepčnost, kdy se nedotahují věci do konce a kdy to končí právě pouze v heslech a frázích. Připravují se zde investice na dvacet až třicet let dopředu, a dokonce myslím, že se na některých, pane premiére, dokážeme shodnout. Vezmu tři základní oblasti, které rozhýbají investiční prostředí zásadním způsobem, a to jsou investice do jaderných bloků, za b) investice do vysokorychlostních tratí a za c) investice do obrany. A už se blížím k tomu, co je to podstatné v rámci této interpelace. Já nevím, jestli jste si na vládě udělali jakýsi výhled toho, kolik vlastně tyto investice jenom v těchto třech oblastech budou, pane premiére, stát. Když to vezmu hodně z nadhledu, protože samozřejmě ještě přesně nevíme, jaká bude nabídka na jádru a jaká bude nabídka vysokorychlostní tratě, ale zatím podle toho, co se plánuje, když vezmu pořizovací cenu a když k tomu připočtu cenu peněz, protože se to nepochybně bude financovat na bázi dlouhých peněz, tak u jádra se můžeme pohybovat kolem 2 bilionů, u VRTek rovněž kolem 2 bilionů, poloviční je přibližně pořizovací cena, a u armády počítejme s nějakou rezervou, že to budou nízké stamiliardy korun. Bude to třeba 150 miliard korun v rámci F-pětatřicítek, dalších 70 miliard korun budou stát právě ta bévépéčka a tak dál. Když to zde překlopíme do ceny peněz, tak se bavíme nějak zaokrouhleně o třeba půl bilionu korun navíc. Když odečtu armádu, kterou byste měli financovat pravděpodobně z těch 2 %, na kterých jsme se shodli, tak zde máme přes 4 biliony korun v horizontu 20 až 25 let, které bychom měli odfinancovat, podotýkám navíc k tomu, co se dneska investuje. Dneska, pane premiére, je to někde okolo 200 miliard korun ročně, s jazykem na vestě se to dává dohromady, je v tom doprava, jsou v tom ostatní investice. Teď si představte, že k tomuhle všemu ještě musíme připočíst to, co jsem zde teď říkal. To znamená, potřebujeme dvojnásobek.

Jenom chci říct, že vy v zásadě řeknete, co chcete - a já dokonce říkám, že na některých z těch věcí se asi i shodneme - ale musíme říct to za b), z čeho se to zaplatí. Nestačí říct, že tady budeme mít vějíř finančních nástrojů, to se na mě nezlobte, to je čistá fráze, nic jiného. Kde je rámcový investiční plán na to všechno, jak se to rozpadá do přidané hodnoty, jaký to bude mít vliv na hrubý domácí produkt a pochopitelně jak zapojíme tuzemský průmyslový sektor do dodávek?

Když to vezmu, co se týká jádra - víte, že jsme komplet jádro, pátý blok, připravili, dostali jste to v rámci kompletní zadávací dokumentace - posunuli jste to tedy na ty tři potenciální dodavatele. Shodneme se na tom, že je třeba pokračovat v budování jádra, a nechci teď dělat účet bez hostinského, jenom chci věřit - a já tady využiji té situace - že při rozhodování, které budete dělat v následujících týdnech u těch dvou klíčových společností, se bude skutečně měřit rovněž z úhlu pohledu participace tuzemského průmyslu. Je to zcela zásadní věc. Jestliže se bavíme o 2 bilionech korun v čase - ať jsme tedy konkrétní, v přímé investici to může být někde na polovičce - tak je jasné, že nemůže náš průmysl zůstat stranou, a těch 60 %, které my jsme tehdy dali do smlouvy, do zadávací dokumentace, že bude naplněno, a to velmi konkrétně - ne jenom tak, že se někde napíše, že to bude 60 % - a nějak se to dotáhne. Jinak přijde příští vláda a zdědí to v situaci, že už se s tím nebude dát udělat nic. Takže o to jenom prosím - teď to není o kritice, teď je to jenom o tom, že tohle bychom měli společně pohlídat.

Pak jsme u dopravy. Tady rovněž prosím o nepodcenění té situace. Možná že chodí, pane premiére, rovněž za vámi, ale za mnou tedy rozhodně chodí různí špičkoví dodavatelé a velké firmy, které umí dělat vysokorychlostní tratě, zejména z Velké Británie a z Francie, a zjednodušeně už si brousí zuby, protože jestliže vědí, že tady máme skoro za miliardu investice, a oni to dělat umějí, tak si z toho pochopitelně chtějí ukousnout. Ale my chceme, aby si z toho ukousl rovněž český průmysl, což vůbec není jednoduchá věc. Ne že řekneme: Ano, on tam bude - to je otázka notifikací, certifikací a tak dále k tomu, aby vůbec byl způsobilý dodávat do vysokorychlostních tratí. Já jsem měl a využil jsem tenkrát své dvojí pozice, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo průmyslu, k tomu, že jsem měl speciální tým na Ministerstvu průmyslu, který se potkával jakožto potenciální - jakási asociace se to myslím tenkrát jmenovalo - dodavatelů do vysokorychlostních tratí. A tohle prosím opět není o kritice, je to o tom, aby se tohleto pohlídalo, protože by byla nekonečná škoda, aby český průmysl neměl zásadní podíl na VRTkách.

A teď už jdu k tomu meritu věci, a to je armáda. Co se týká armády, čekají nás obrovské investice. Můžeme se bavit o tom, jestli to má být dodavatel A, nebo dodavatel B, to tady teď nechci ukazovat, protože to je na jinou diskusi, ale věřím, že se shodneme na tom, i paní ministryně, i pane premiére, že participace českého průmyslu tam je nezbytná. Pojďme k těm bévépéčkům. Původní cena, ještě když jsme to řešili za nás, byla někde okolo 52 miliard korun, nyní je to 59 miliard korun, ale je pravda, že tam je samozřejmě těch bévépéček více, čili to nerozporuji. Ta koncová cena nakonec může být až 70 miliard korun, to znamená, je třeba počítat a bavit se o tomto rámci s tím, že - ať jsem spravedlivý - a paní ministryně to musí vědět a ví to i Luboš Metnar, že v době, kdy jsme to schvalovali za naší vlády, tak jsem byl troublemakerem v rámci naší vlády. Ale já jsem to nevyčítal panu ministrovi obrany, popravdě to dneska nevyčítám ani tolik paní ministryni obrany, ale já jsem rozuměl požadavkům armády. Armádu tolik mezi námi nezajímá to, kdo to bude dodávat. Armáda chce mít perfektní produkt, já to chápu, chce mít špičkový produkt, chce ho mít nějaké množství. A když jsem se bavil i s armádními představiteli, tak v zásadě toto mi potvrzovali. Mně se tenkrát nelíbilo to, že český průmysl tam byl velmi vlažně a tenkrát jsem byl na vládě vlastně jediný, kdo to torpédoval, dostal jsem za to za uši úplně od všech, ale ve finále se to tedy nakonec nezrealizovalo tou formou, kterou my jsme navrhovali. Já jsem chtěl, aby se to tady u nás vyrábělo, ne že tady si budeme hrát na to, že se to tady tak zvaně smontuje, dá dohromady a budeme se tvářit, jak tady podporujeme tuzemský průmysl. Kdo kdy dělal v tom průmyslu, tak ví, že to není o kompletaci, ale je to o výrobě, o zabezpečení pracovních míst, dlouhodobé prosperitě ve smyslu té fabriky a samozřejmě přidané hodnoty, což se dá změřit. To je to, co mi tam tenkrát chybělo, takže jsem byl v tomhle asi otravný, ale kopal jsem za ten průmysl.

A teď jsem úplně v té samé situaci, protože já, tak jak je to dneska nakoncipováno, já s tím problém mám. Vy k tomu, paní ministryně, přistupujete značně pragmaticky, politicky. Máte smlouvu, tam je rámcový podíl, ten nikdo nerozporuje, tím je to odškrtnuto, vyřízeno, jenomže ono to tak nefunguje. Fakt ne. Pokud zde nebudeme mít opravdu důsledné řízení, a skoro bych možná řekl stran vaší, ale tady bych si představoval, že se v tom bude angažovat pravděpodobně ministr průmyslu, který bude opravdu důsledně dbát na to, aby se kontroloval ten stav, který je, to znamená, nejenom že máme něco ve smlouvě obecně napsáno a budeme se těšit na to, že nám tam někdo dodá 40 %, ať to zaokrouhlím na těch 60 miliard, čili dejme tomu 24 miliard korun, ale kdo to bude, co to konkrétně bude a jak se to časově vyvíjí. To musí procházet trvalou, průběžnou kontrolou, nechci říkat co měsíc, to mi nepřísluší vám v tomhletom radit, ale trvale vyhodnocovat, trvale s nimi jednat a prosím pěkně, trvale na ně vyvíjet tlak. Musíme být důslední, musí to být o koncovce, a když se to někomu líbí a zesměšňuje nás kvůli tomu, je to v tomhletom případě o mikromanagementu. To už si pak může hlídat někdo pod svým ministrem, samozřejmě, to nemusí dělat konkrétně ten ministr, ale ten by nad tím měl mít kontrolu. Jinými slovy, je to méně o politice, je to více o managementu a o hospodářské činnosti. Proto tvrdím, že by mělo být zapojeno Ministerstvo průmyslu a obchodu, mělo by tlačit na to, jinak se to rozplyne všechno, možná se to přehodí na příští vládu a pak už to pojede v nějakém takovém režimu, že můžeme ostrouhat. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP