Středa 28. února 2024

(11.50 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)

Tyto body nejsou součástí migračního paktu, nikdy nebyly, a proto nelze očekávat, že s jeho případným přijetím dojde ke zlepšení situace. Co se týče náporu příchozích na hranice Evropské unie, lze očekávat spíše pravý opak. Migrační pakt totiž ve svém celku neřeší příčiny migrace, ale pouze její následky. Místo toho, aby říkal, co podniknout v rámci prevence migrace, říká, co má Evropská unie a jednotlivé členské státy dělat, když už na hranici Evropské unie migranti jsou. Dojednaná podoba migračního paktu naopak obsahuje části jako povinná solidarita, krizové nařízení ohledně záchranných operací na moři a podobně, které naopak povedou k tomu, že se zájem o Evropskou unii ještě zvýší.

Detailně tedy k povinné solidaritě. Je jednou z hlavních součástí dohodnutého nařízení o řízení azylu a migrace. Původní návrh Komise uváděl k solidaritě následující možnosti, které by mohly členské státy využít jako solidární příspěvek: přerozdělit si žadatele o azyl z jiné země, pomoci s návratovou procedurou u odmítnutých žadatelů a technická pomoc. Česká vláda nám velmi ráda neustále dává za příklad, že si členská země z těchto tří variant může vybrat. Prosím vás, tak to není. Ta technická pomoc je pouze na vyžádání členského státu. Když členský stát odmítne pomoc policistů a dalších lidí, tak členskému státu nezbude nic jiného než buď přerozdělit, nebo se vyplatit. Žádná jiná varianta tam není.

Členské státy tento návrh v rámci jednání pozměnily. A nejvíc se dojednalo k povinné solidaritě v průběhu českého předsednictví v druhé polovině roku 2022, což, jak už jsem sdělila, přiznává jak česká vláda Petra Fialy, tak také evropská komisařka Johansson.

První problém je, že v jednání úplně vyloučili možnost pro státy zapojit se s pomocí při návratech, a to je v přímém rozporu s tím, co tvrdíme, že jedním z hlavních bodů k řešení je výrazné zlepšení návratové politiky. Vláda bude tvrdit, že pro toto ustanovení nebyla v Radě většinová podpora, to ale není validní argument. Měli to jako předsednictví prosazovat daleko tvrději.

Druhý a zásadní problém je nová podoba solidárního mechanismu, která se pod českým předsednictvím dohodla a nakonec přijala s podporou českého ministra vnitra pana Rakušan 8. června 2023 na jednání Rady v Lucemburku, a tam vznikly ty klíčové škody.

Další zásadní problém je, že státy se dohodly na vzniku nového mechanismu, v němž bude - a teď prosím dávejte pozor - každoročně, každoročně na základě vyhodnocení a návrhu Evropské komise, každý rok přerozděleno po celé Evropské unii minimálně 30 000 žadatelů o azyl. Státy, které tyto žadatele nebudou chtít přijmout, tak musí za každého určeného migranta uhradit příspěvek ve výši 20 000 eur za jednoho, v přepočtu na české koruny zhruba 475-480 000 korun nebo poskytnout takzvanou technickou pomoc, například vyslání policistů, poskytnutí výpočetní techniky, pokud si to členský stát vyžádá. Pokud si to nevyžádá, platí pouze první dvě varianty. Naprostá novinka, a nikde dříve to v návrzích nebylo a Česká republika díky vládě Petra Fialy a pana ministra vnitra pro to zvedla ruku během jednání ministrů právě na tom jednání v červnu 2023. Tento systém, který tato vláda připravila v rámci předsednictví, je jasným pull faktorem, tedy důvodem, proč se do Evropy mohou dostat a vydat další migranti. Oni totiž budou vědět, že se o ně nějaká země postará v rámci tohoto solidárního mechanismu. A já doufám, že nejsme tak naivní, že si myslíme, že ti lidé neumí číst. Doufám, že tak naivní nejsme.

Celý koncept povinné solidarity je na papíře velmi složitý. I ti, kteří se jednání účastnili, nevědí, jak v praxi bude reálně fungovat. Ten návrh dává velké pravomoci Komisi, aby určovala výši kvót pro relokace a další solidární příspěvky. Státy se k tomu budou vyjadřovat, ale Komise má první a poslední slovo. Není vůbec jasné, co se bude dít, pokud země Evropské unie nebudou chtít přijímat další žadatele o azyl a přerozdělovat je.

A tady prosím o vaši pozornost. Pokud bude ochota přerozdělit nízká, pod 60 % stanoveného počtu, Komise může požádat a v případě krize i nařídit, aby všechny země solidárně přispívaly například tím, že budou zpracovávat žádost o azyl daného člověka. Jak toto v praxi bude fungovat, vůbec netušíme. Dokonce padaly takové návrhy, že když ten nelegální migrant řekne, že má nějaké studium za sebou v České republice, v Praze, nebo tady má nějaké své kamarády a známé, automaticky bude tento uprchlík dán do České republiky.

Mimochodem je dnes již zřejmé, že ochota zemí přerozdělovat žadatele bude nízká. Sporné nařízení o kvótách z roku 2015 a 2016, které udávalo povinné kvóty na přerozdělení 160 000 migrantů po celé Evropské unii, dopadlo fiaskem. Po dvou letech bylo rozděleno méně než 28 000 osob. Z tohoto příkladu vyplývá, že když se tomu budou členské země bránit, tak jim to prostě Evropská komise nařídí.

Takový systém je samozřejmě výhodný pro země, které jsou na vnější hranici a migranti do nich přicházejí nejčastěji - Itálie, Řecko, Španělsko. Tyto země, pokud budou zasaženy migrační vlnou, se nebudou účastnit přerozdělení, a o to více připadne potom na ostatní země. Naopak tyto jižní země budou dostávat i finanční pomoc. A mohou si vybrat - pokud jim nabízená technická pomoc nebude vyhovovat, dostanou prostě zaplaceno.

Další zásadní věcí je způsob, jakým se bude o solidaritě rozhodovat. Bude to v Radě Evropské unie mezi členskými státy a bude to kvalifikovanou většinou. Tady opět prosím o vaši pozornost, protože tady absolutně pro mě nepřijatelným způsobem byly otázky migrace vyvedeny z jednomyslnosti. Přitom se to opravdu velmi týká suverenity a bezpečnosti jednotlivých členských zemí, ale bohužel bylo prosazeno, že se bude rozhodovat v Radě EU kvalifikovanou většinou. Tedy je možné většinou přehlasovat země, které s některými návrhy nebudou souhlasit. V praxi to tedy znamená, že vláda vyjednala pakt, který neobsahuje vůbec žádné záruky na tom, abychom jako Česká republika přispívali pouze těmi způsoby, které považujeme za vhodné. Prostě žádné takové záruky pakt neobsahuje. Pakt nastavuje podmínky pro to, že pokud bude většina zemí i proti našemu nesouhlasu přesvědčena o tom, že musíme nějaké migranty přijmout, tak nás mohou přehlasovat a své rozhodnutí nám vnutit. Taková možnost tam je a není, jak se z toho případně vyvléct.

Povinný solidární systém je součástí také takzvaného krizového nařízení, které se má aktivovat ve chvíli, kdy do Evropské unie začne proudit vysoký počet migrantů. Tento systém je v principu stejný jako výše popsaný solidární mechanismus, obsahuje ale jeden naprosto zásadní problém. Je tam ustanovení o tom, jak se vypořádat s vyšším počtem lidí, které budou zachraňovat na moři lodě a vozit je do Evropské unie, takzvaná search and rescue operace. Krizové nařízení považuje vylodění lidí z lodí v rámci těchto záchranných operací za krizovou situaci a stanoví, že členské státy mají situaci a žádosti těchto osob zachráněných na moři řešit přednostně. Takže nejenom že my dáváme pozvánku, že ta Evropa se postará o kdekoho, ale ještě navádíme, přijeďte po moři a budete mít přednost. To jsou prostě opravdu jako neuvěřitelné věci, které se v rámci toho migračního paktu schvalují nebo budou schvalovat. Evropský parlament by o tom měl jednat v dubnu letošního roku. ***


Související odkazy


Videoarchiv11:50


Přihlásit/registrovat se do ISP