(15.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
A pozor! Tento systém se stane povinným, pokud přísliby přemístění nedosáhnou 60 % celkových potřeb identifikovaných Radou Evropské unie pro daný konkrétní rok nebo nedosáhnou počtu stanoveného, 30 000. Tedy nemáme až tak moc na výběr a ani zaplacení půlmilionového výpalného za jednoho ilegálního migranta nás nezbaví povinnosti vyřizovat v České republice za peníze českých daňových poplatníků žádosti o azyl lidí, kteří přišli do jiné země a nežádají o azyl u nás. To jsem zde říkal vloni a není třeba na tom měnit ani čárku. Jen je nutné to znovu opakovat hodně nahlas. A já jenom nechápu, z jakého důvodu zástupci české vlády nedokázali hlasovat proti návrhu nařízení, které toto všechno obsahuje.
Kolegyně, kolegové, závěrem ještě považuji za nutné říct, že schválení migračního paktu je hořkým plodem reformy fungování Evropské unie skrze Lisabonskou smlouvu. Lisabonská smlouva totiž převedla migrační azylovou politiku mezi agendy, o kterých se v Radě Evropské unie hlasuje většinově, takzvanou kvalifikovanou většinou, tedy není možné uplatnit právo veta jako třeba v záležitostech daňové nebo zahraniční politiky. Pro pořádek ještě dodávám, že já jsem zde 18. února 2009 hlasoval proti ratifikaci Lisabonské smlouvy mimo jiné právě proto, že většinové hlasování v rámci orgánů Evropské unie je cestou do pekel. Na příkladu migrační politiky je to jasně vidět. Je pro mě zcela nepřijatelné, aby byla České republice a jakékoliv jiné zemi nucena nařízení, jejichž aplikace ji a naše občany zásadně a nenávratně poškodí, což je nepochybně případ migračního paktu. A o to více to platí tehdy, když s takovým nařízením dotčená strana nesouhlasí a prostřednictvím své vlády hlasuje proti němu, a přesto je jí vnuceno. A když je nedodržuje, tak je tvrdě sankcionována včetně drakonických finančních pokut, a je tedy nucena si vybírat mezi dvěma zly, přičemž já se celoživotně řídím starým dobrým příslovím, které zní: Když si máš vybrat mezi dvěma dobry, vyber si obě. Když si máš vybrat mezi dvěma zly, tak si nevybírej žádné.
Proto odsuzuji kličkování Fialovy vlády a ministra Rakušana ve věci migračního paktu a proto říkám jasné NE! migračnímu paktu Evropské unie. A proto také říkám, že nás členství v Evropské unii v její současné podobě jako stát zásadně poškozuje a do budoucna to bude jenom horší! Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Nyní na základě dohody ještě pan předseda Okamura. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Tomio Okamura: Já chci jenom uvést na pravou míru určitou nepřesnou informaci. Frakce Renew hlasuje v Evropském parlamentu pro migraci. Já jsem prý uvedl ve svém projevu, že ANO ve frakci Renew, ale ANO ve frakci Renew nehlasovalo pro migraci. Jednalo se o nějaké hlasování paní Charanzové, která už není v ANO. Takže jen jsem to chtěl uvést na pravou míru, protože teď jsme se na tom dohodli, abych tady nepoškodil zbytečně hnutí ANO. Děkuju za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Nyní je na řadě...
Poslanec Tomio Okamura: Takže se omlouvám hnutí ANO za tu nepřesnost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Nyní pan ministr Rakušan.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím do tohoto, čeho jsme byli občas svědkem, nějaké emoce, strašení a podobné věci, rozhodně nedávat, já se pokusím reagovat velmi věcně, skutečně neosobně. Takže pokud některého z poslanců, kteří tady vystupovali, budu jmenovat, tak skutečně jenom s tím účelem, že ztotožňuji ten jejich výrok s mojí odpovědí, která bude obsažena v mé řeči. Není v tom rozhodně nic osobního, žádné nakopávání.
Možná začnu překvapivě pro vás tím, v čem se ale tady v Poslanecké sněmovně shodujeme. Není dobré si podsouvat něco jiného. My se určitě shodujeme v tom, že současný způsob řešení migrace na území Evropské unie je nedostatečný. My se shodujeme v tom, že Evropa od migrační krize v roce 2015 tápe a že společné evropské řešení na velké migrační výzvy, které stále přicházejí a neslábnou, ba naopak v mnoha ohledech sílí, bylo nedostatečné. To je myslím společná pozice snad každého, kdo tady v Poslanecké sněmovně České republiky zasedá. Stejně tak se shodneme na potřebě té vnější dimenze hranice. Úplně jednoduše řečeno ano, bez té evropské hantýrky, shodneme se na tom, že je migraci potřeba řešit mimo hranice Evropské unie a ta takzvaná externalizace migrace, opět termín, pod kterým si málokdo umí co představit, to znamená ano, ty problémy a jejich řešení dostat mimo hranice Evropské unie, je základem budoucích konceptů řešení společné Evropské migrační politiky.
Zároveň s konzistentním postojem předchozích českých vlád, které se zabývaly touto otázkou, trváme i na tom, že nebudeme podporovat povinné relokace migrantů do České republiky. Ani tuto červenou linii současná vláda nikterak nepřekročila. Stejně tak se shodneme v tom, že to současné představované řešení obsažené v migračním paktu, který ještě nebyl definitivně schválen, on půjde na schvalování do Evropského parlamentu, do Rady, tak není ideální.
Ale v čem už se neshodneme, tak my se domníváme, že je to posun dobrým směrem, že je to posun k hledání společného evropského řešení, bez kterého se neobejdeme, protože migrace není problém České republiky a řešením není mít hraniční kontroly na všech hraničních přechodech v České republice. Migrace ale není ani problémem jenom Řecka, Itálie, Španělska, států, které jsou dotčeny migrací. Migrace je společným celoevropským problémem a jako taková vyžaduje společné celoevropské řešení, které se nepovedlo v ideální podobě za devět let od vypuknutí té největší migrační krize v roce 2015 dosud najít. Ano, a to je určitě selhání národních vlád, to je určitě selhání evropské politiky, to je určitě selhání mnohých, kteří jsou za to dlouhodobě zodpovědní a měli se tomu intenzivněji věnovat. Ale to řešení prostě doteď žádné neexistovalo.
Současná opozice nám mnohé vyčítá. Je to logické, proto tady je. Ale co se jí povedlo prosadit v té evropské společné migrační politice? Ano, odmítnutí migračních kvót. To je určitě pravda, zablokování jednání Evropské rady, určitě k tomu byly nějaké relevantní důvody, ale už nepřišlo to B, prosazení nějakého společného funkčního řešení, tlak na něj, přicházení s českými koncepty, které bychom na té evropské úrovni prezentovali, s českými koncepty, které by dávaly hlavu a patu a přinášely nějaké řešení. Tedy bylo tady odmítnutí a tady se bavme, že v určitých aspektech určitě logické a správné, ale nepřišlo nic, co by Česká republika jako konkrétní návrh do společného evropského řešení vnesla.
A tady chtěla být vláda Petra Fialy určitě jiná. My chceme být aktivním evropským hráčem. My nechceme jenom odmítat, my chceme přinášet i řešení a chceme se na nich spolupodílet, protože nebýt u toho, když se evropská řešení spoluvytvářejí, společná evropská řešení, je prostě špatné a pro Českou republiku, její občany, její budoucí bezpečnostní situaci určitě nevýhodné.
Co sledujeme dneska? Sledujeme kontroly na česko-německých hranicích, na rakousko-německých hranicích, Německo je má teď v podstatě všude, my jsme měli dlouhodobě kontroly na hranicích se Slovenskem a my prostě v téhle chvíli přihlížíme tomu, že z Schengenu, tak jak ho známe, jak jsme ho dlouhodobě konzumovali a jak si troufám říct aspoň za sebe, jsme ho měli rádi, tak z takového Schengenu v současné době máme jen málo, což je nějaký pocit, dojem, ale zároveň je to i ekonomický faktor, protože zavřené hranice, kontroly na hranicích každopádně budou mít dopad i na pohyb zboží v rámci Evropské unie, zpomalování a mohou mít i na ekonomiku možné dopady v řádu desítek miliard ročně. ***
