(14.40 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Povinná solidarita. Je to jedna z hlavních součástí dohodnutého nařízení o řízení azylu a migrace. A teď prosím dávejte pozor. Původní návrh Komise uváděl k solidaritě následující možnosti, které by mohly členské státy využít jako solidární příspěvek. Původní návrh, než ho za českého předsednictví bohužel upravili, tak ten původní návrh: přerozdělit si žadatele o azyl z jiné země, pomoci s návratovou procedurou u odmítnutých žadatelů, technická pomoc, to znamená personál, bezpečnostní složky a tak dále. Členské státy tento návrh v rámci jednání pozměnily a nejvíce se dojednalo k povinné solidaritě v průběhu českého předsednictví v druhé polovině roku 2022, což potvrdila a přiznává jak česká vláda, tak také evropská komisařka Johansson.
První problém je, že v jednání úplně vyloučili možnost pro státy zapojit se s pomocí při návratech. To je v přímém rozporu s tím, co tvrdíme, že jedním z hlavních bodů k řešení je výrazné zlepšení návratové politiky. Vláda tvrdí, že pro toto ustanovení nebyla v Radě většinová podpora.
Druhý a zásadní problém je nová podoba solidárního mechanismu, která se pod českým předsednictvím dohodla a nakonec přijala s podporou českého ministra vnitra, pana Rakušana, 8. června 2023 na jednání Rady v Lucemburku. Tam vznikly tyto naprosto klíčové škody.
Dalším zásadním problémem je, že státy se dohodly na vzniku nového mechanismu. V něm bude každoročně - opakuji: každoročně - na základě vyhodnocení a návrhu Evropské komise každý rok přerozděleno po celé Evropské unii minimálně 30 000 žadatelů o azyl. Státy, které tyto žadatele nebudou chtít přijmout, tak mají... nebo budou muset přijmout, protože za každého jim určeného migranta uhradí příspěvek ve výši 20 000 eur za jednoho, nebo jim poskytnout technickou pomoc, například vyslání policistů a podobně, pokud - a opakuji tady důrazně - pokud si to ta členská země vyžádá. Pokud příslušná členská země, která bude náporu uprchlíků čelit, řekne, že ne, že buď musejí ostatní členské státy přijmout, anebo poslat peníze, tak jinou možnost Česká republika mít nebude. A teď, přátelé, abychom si to přeložili, 20 000 eur je zhruba půl milionu korun za jednoho uprchlíka.
Já bych chtěla tady trošičku zvednout tu otázku, jestli jsme si vědomi toho, co nás vlastně čeká? Protože v minulém roce zhruba 1,2 až 1,3 milionu uprchlíků do Evropské unie, na základě toho distribučního klíče, který je v migračním paktu, to bude kvóta pro Českou republiku 70 až 80 000 lidí - krát 20 000 eur je zhruba 40 miliard korun ročně. A musím říci, že jsem dneska se zájmem sledovala projev Karla Havlíčka, vaším prostřednictvím, paní předsedající, protože on upozornil na to, že vlastně Českou republiku čekají velké finanční výdaje. My začneme splácet jádro, začneme splácet F pětatřicítky. A do toho tato česká vláda odsouhlasí migrační pakt, který ve finále bude znamenat to, že se buď vyplatíme, anebo přijmeme uprchlíky. A já se ptám, když na to vyplacení mít nebudeme v kontextu těch velkých investic, které nás čekají v oblasti energetiky a tak dále, tak co tedy bude? Přijmeme 70 až 80 000 lidí na území České republiky? A jak si to česká vláda představuje v realitě?
Já jsem si nechala od své ctěné kolegyně Jany Mračkové Vildumetzové vytáhnout, kolik má Česká republika detenčních zařízení. Tak kolik byste tak řekli, že jich máme? Máme čtyři! A jestlipak víte, jakou mají kapacitu tato zařízení? 1 000 osob! A nás tady bude čekat na základě toho, co tady tato vláda schválila, 70 až 80 000 lidí. Tak přátelé, může mi někdo odpovědět na to, co tady jako s těmi lidmi budeme dělat? Kam je jako dáme? Do toho všeho, kdyby aspoň vláda řekla ruku v ruce, musíme rychle začít s výstavbou detenčních zařízení. Ale ona má stavební zákon v troskách! Nemá nic! Tak by mě zajímalo, jak ty obce se teď pohrnou k tomu, nebo stát, že začne stavět detenční zařízení pro 70 až 80 000 lidí. A to vycházím jenom z čísla, které je legitimně prokázáno za minulý rok, kolik je vlastně ta uprchlická vlna do Evropské unie.
Já musím říci, že to, co jste schválili, je v podstatě pool faktorem, tedy důvodem, proč se do Evropy mohou vydat další migranti. Oni totiž budou vědět, že se o ně nějaká země postará v rámci tohoto solidárního mechanismu. Celý koncept, když se na to podíváte, na ty texty u povinné solidarity, je na papíře velice složitý. I sami účastníci jednání, když se třeba bavím o některých detailech, tak vám přiznají, že sami vůbec si nedokážou představit, jak to vlastně bude v praxi fungovat.
Migrační pakt sám o sobě dává velké pravomoci Evropské komisi, aby určovala výši kvót pro relokace nebo solidární příspěvky. Státy se k tomu mohou vyjadřovat, ale dle migračního paktu má Komise právo prvního a posledního slova. A do toho všeho v rámci migračního paktu je, že pokud státy Evropské unie nebudou chtít přijímat další žadatele o azyl a přerozdělovat je, budou raději platit to výpalné, sice nevím, jak to bude Česká republika dělat, ale ty státy se takto rozhodnou, ta ochota přerozdělit tedy bude nízká, pod 60 % stanoveného počtu, tak Komise může v případě takovéto krize nařídit - nařídit! - to přerozdělení migrantů jako takových.
Mimochodem je zcela zřejmé, když se podíváte na základě dat z roku 2015 a 2016, že ochota přerozdělovat migranty v rámci členských zemí byla opravdu velmi nízká. To znamená, že asi bude dosahovat pod těch 60 %. No tak pak se tady nebavme o ničem jiném, než že začněme tedy připravovat na základě vašeho rozhodnutí, vašeho schválení, milá vládo, tak se začněme připravovat na nápor zhruba mezi 50 až 100 000 lidmi ročně. Ročně! A znovu opakuji, máme čtyři detenční zařízení pro 1 000 osob.
Další zásadní věcí je způsob, jakým se bude o solidaritě rozhodovat. Bude to v Radě Evropské unie mezi členskými státy a bude to kvalifikovanou většinou. Už jsem tady o tom opravdu sáhodlouze hovořila, že kvalifikovaná většina - a tady udělala na tom samém začátku vláda obrovskou chybu, ona měla říci, že migrační pakt je součást bezpečnosti, že to je hrozba pro jednotlivé členské státy, a mělo se to dostat na pozice, kde lze uplatnit třeba právo veta. Nestalo se, nechali si to na agendě, kde samozřejmě je agenda Ministerstva vnitra. A rozhodovalo se kvalifikovanou většinou.
Asi byste čekali, když vlastně ve finále vláda trošku tu zpátečku vzala - byť samozřejmě nebyla proti migračnímu paktu, ale zdržela se - že napne veškeré síly k tomu, aby na Radě EU, kde zasedají ministři, našla blokační menšinu. Všichni jsme to očekávali. Byla chystaná, nebo se konala Rada ministrů na toto téma. A kde myslíte, že byl pan ministr Vít Rakušan? No, na debatě ve Vyškově! Protože této vládě je to úplně jedno! A jestli se tady máme bavit o hrozbách, o hrozbách pro Českou republiku, no tak budeme muset tyto věci takto pojmenovat. Bohužel.
Další hrůza, která na nás vyplula z toho migračního paktu, je solidární systém, takzvané krizové nařízení, které se má aktivovat ve chvíli, kdy do Evropské unie začne proudit vysoký počet migrantů. Tento systém je v principu stejný, jako je popsaný solidární mechanismus, ale je tam jeden naprosto zásadní problém. Je tam ustanovení o tom, jak se vypořádat s vyšším počtem lidí, které budeme zachraňovat na moři, na lodích. A teď si představte tu situaci. Takže my tady máme migranty z mnoha zemí, mnoho k nám připluje po tom moři, plná loď migrantů, vysadí je na pláži, na základě migračního paktu vědí, že se o ně státy Evropské unie nějak postarají. A co myslíte, že udělají s těmi loděmi? No nic, přátelé. Nic! Oni je pošlou zpátky k těm africkým břehům. Tak by mě zajímalo, co jako očekává Evropská unie, že se zase stane? ***
