(22.00 hodin)
(pokračuje Milan Wenzl)
Ale proč to říkám? Je možné, že si většina z nich požádá o dvoje občanství, proto je zcela možné, že desítky a možná stovky tisíc občanů s dvojím občanstvím začnou využívat a budou do České republiky cestovat za zdravotní a medicínskou turistikou do českých nemocnic, do českých ordinací. V Americe je zcela běžné, že na provedení třeba srdečního bypassu si musí brát půjčky, anebo druhou hypotéku na svůj dům, stejně tak na léčbu onkologických nemocí a další náročné zákroky, aby to uhradili. Každý krajan, i ten, který se vůbec zde nenarodil, bude moci získat české občanství, pokud v prohlášení uvede, že jeho rodič, prarodiče nebo praprarodiče měli zde občanství i v minulosti, bude moci občanství získat i pro své současné dítě. Krajané, kteří třeba ani jednou nebyli v České republice, kteří třeba neumí česky, budou moci volit a rozhodovat o tom, kdo bude v České republice vládnout, přičemž jako občané České republiky budou moci čerpat zdravotní péči, což pro mnoho krajanů je velice lákavá nabídka. Korespondenční volba má tak z těchto krajanů udělat armádu voličů pětikoalice a voliči za to dostanou českou zdravotní péči. Tak proč, když budou chtít využívat naše zdravotnictví, nemůžou odvádět nějaké procento ze svých daní do našeho rozpočtu? To by určitě o dvoje občanství nebyl tak velký zájem.
Pokud korespondenční volba projde v tomto znění, kdo zase na to doplatí? No přece my všichni. A kdo za to bude zodpovědný? No přece vláda, která vládne tak mizerně, že jí už důvěřují pouze 2 % občanů, a tak se musí po voličích ohlížet někde jinde. Já jsem proti korespondenční volbě v této podobě, a pokud se bude hlasovat ve třetím čtení, tak já budu proti. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní poslankyně Jana Hanzlíková, následuje pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se ve svém příspěvku částečně vrátím k tomu, o čem tady byla řeč při projednávání v prvním čtení, k čemu byly největší diskuse a na co také reagují některé pozměňovací návrhy. Zároveň ale musím říct, že i přes poměrně dlouhé diskuse zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pochybností, na které jsme nedostali odpověď ani od navrhovatelů, ani od pana ministra Rakušana, ani ostatních členů vlády, a to ani při tom poměrně dlouhém projednávání v prvním čtení, ani při diskusi, která proběhla vlastně v dnešní den. A to za mě přímo souvisí s výhradou, která tady zazněla opakovaně, a to je způsob předložení tohoto návrhu formou tedy poslaneckého návrhu.
Stále tady opakujeme, že to předložení znamená předložení bez vnitřního a vnějšího připomínkového řízení, kdy se opravdu k tomu nevyjadřují ostatní rezorty ani profesní komory a další odborníci, ale především se k tomu tedy nevyjadřuje Legislativní rada vlády, což tady také mnohokrát zaznělo. Není to jenom výhrada od nás, ale je to velmi těžko pochopitelné i z toho důvodu, že sama vláda má v programovém prohlášení, že bude legislativní návrhy předkládat standardní cestou, takže v podstatě tím, že i systémové anebo velmi závažné změny předkládá tímto způsobem, tak sama porušuje své programové prohlášení. Při projednávání v prvním čtení jsme tu od zástupců vlády i řady koaličních poslanců slyšeli, že tento návrh patří k jejich dlouhodobému záměru a k téměř největší prioritě. Pak ale ve světle toho je zase pro mě rozhodnutí o předložení poslaneckým návrhem velmi nelogické. Stejně tak se můžeme podivovat nad tím, proč tedy, když je to tak velká priorita, nebyl uveden v legislativním plánu.
Pro mě jako pro poslance sociálního výboru je tedy především zarážející, že při všech problémech, s kterými se potýkají občané této země a které tedy já vidím, že by bylo nutné řešit, je pro vládu největší priorita právě korespondenční volba, a jak tady říkal některý z mých předřečníků, tak je to tak velká priorita, že to projednáváme i ve výborovém týdnu. Nabízí se tedy otázka, proč vláda takto nespěchala a takto na sílu netlačila například zvýšení příspěvku na péči, což je moje srdeční záležitost, a nechala lidi se zdravotním postižením na to čekat více než dva roky. V podstatě čekají ještě stále, protože to bude platné tedy až od 1. července.
Tyto výtky nepřicházejí jenom od nás jako od opozice, ale velmi zajímavá je analýza Institutu pro politiku a společnost, kdy se vlastně uvádí: Hned prvním překvapením je okolnost, že se jedná o návrh poslanců a nikoliv celé vlády. Vzhledem k tomu, že sliby zavedení korespondenční volby obsahovaly předvolební programy koalic SPOLU i PirSTAN a objevuje se téměř ve stejné podobě i v programovém prohlášení vlády Petra Fialy, je trochu zarážející, že návrh předkládají samotní koaliční poslanci, a to i přes fakt, že mezi předkladateli jsou premiér i ostatní předsedové koaličních stran. Na otázku, proč tomu tak je, se nachází odpověď snadno. Vláda se chtěla vyhnout povinnému připomínkovému kolečku, které vládní návrh zákona nutně provází. Patrně uvnitř pětikoalice panuje obava, že připomínky jednotlivých ministerstev by mohly přijetí zákona zkomplikovat a dodat argumenty odpůrcům návrhu.
Co je za mě ale ještě důležitější, tak to je to, že v případě, kdy je zvolen způsob předložení návrhu formou poslaneckého návrhu, je mnohem větší riziko, že takový návrh nebude zpracován zcela kvalitně nebo nebude zcela v souladu s dalšími právní normami, v tomto případě dokonce nebude v souladu s ústavou a s Listinou základních práv a svobod. A právě na toto riziko upozorňuje i mnoho ústavních právníků a je také uvedeno ve zprávě samotného Ministerstva vnitra. Někteří ústavní právníci důrazně upozorňují, že volební legislativa musí být nastavena tak, aby organizace voleb zajišťovala základní principy volebního práva. Článek 18 ústavy jasně vymezuje jako základní atributy volebního práva všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost výkonu volebního práva. Tajnost tedy, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. Volič má právo se rozhodovat svobodně a nezávisle na jakýchkoliv vnějších vlivech, a to i soukromých subjektů. Přímost, kdy volba musí být prováděna přímo voličem. Zásada přímosti je odvozena od principu nezcizitelnosti volebního práva. Rovnost, tedy princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému.
V souvislosti s korespondenčním hlasováním jsou rizikové zejména principy tajnosti a přímosti, protože u těchto principů jsou rizika porušení mnohem výraznější. ***
