Okamžikem odeslání korespondenční zásilky, doručovací obálky, tedy s hlasem, ztrácí volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo. Při volbě klasickým osobním způsobem naopak volič dobře ví, že jeho hlas skončil ve volební urně, a že tedy volební komise, vícečlenná a složená ze zástupců různých politických stran, musí s jeho hlasem počítat.

Pochybnosti o ústavnosti vládního postupu jen podtrhuje to, že předložený návrh zákona, který jako poslanecký návrh neprochází klasickým připomínkovým legislativním řízením. Korespondenční volba a vůbec jakékoliv nestandardní, dálkově neprezenční a neosobní způsoby volby ústavních orgánů jsou antidemokratické, protiústavní mechanismy, které devastují svobodnou politickou soutěž, umožňují dalekosáhlé manipulace, rozdělují a rozeštvávají společnost a rovněž ubíjejí a ničí víru občanů v demokracii a spravedlnost. Toto považuji za velice podstatný a velmi nebezpečný faktor.

Subjekty vládní pětikoalice protlačují myšlenku neprůhledné a neústavní korespondenční volby již delší dobu bez jakéhokoliv skutečně relevantního věcného odůvodnění, ale hlavně bez toho, že by se jedinou větou vypořádaly s odůvodněním a mnoha argumenty podloženými námitkami, že jde o návrh zcela protiústavní, popírající v české ústavě zakotvené charakteristiky a základní principy volebního práva. Chatrné tvrzení, že cílem korespondenční volby je zajistit osobám s českým občanstvím trvale žijícím v zahraničí vyšší komfort volby, aby nemusely zhruba jednou za dva tři roky cestovat k provedení volebního aktu na příslušný zastupitelský úřad, samozřejmě důvodem k porušení české ústavy rozhodně není. A je naprosto evidentní, že i kdyby nyní vládní koalice protlačila korespondenční volbu Sněmovnou a Senátem silou, tak se tato nakonec ocitne před Ústavním soudem, jak jsem o tom zde hovořil minule. Ale je to tak zásadní, že to musím zopakovat. Může totiž nastat paradoxní a nepřijatelná situace, kdy ústavní stížnost bude podána před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025, ale Ústavní soud se do voleb nestihne rozhodnout, a tyto volby tedy proběhnou podle této novely včetně použití korespondenčního hlasování, a následně pár měsíců po proběhnuvších volbách rozhodne Ústavní soud o tom, že novela zavádějící korespondenční hlasování je protiústavní a zruší ji. Dovedete si je představit, co bude následovat? Bude Sněmovna rozpuštěna a budou vypsány nové volby? Podle platných zákonů nikoliv, ovšem v tom momentu legitimita takové Sněmovny a vlády z ní vzešlé, včetně všech jejich předchozích a budoucích rozhodnutí, bude vůči občanům nulová.

A musím zmínit ještě jeden argument, který jsem zde v prvním čtení této novely předložil jako první z poslanců. Vláda nejenom že porušuje základní ústavní principy zavedením korespondenčního hlasování, ale rovnou si ruku v ruce s tím hodlá vyrobit novelou zákona o nabývání českého státního občanství statisíce nových Čechů, nových voličů z řad cizinců z různých částí světa, mnohdy bez jakéhokoliv vztahu a jakékoliv vazby na Českou republiku, bez znalosti českého jazyka a bez znalosti českých reálií. Vláda totiž navrhuje, aby ze dne na den získaly české státní občanství masy cizinců, a to pouze na základě jakéhosi jejich pofidérního prohlášení o tom, že některá jejich prababička byla Češka. Mně to připomíná citát z jednoho starého filmu: "Moje babička byla doprá sokolovna."

Půjde o potomky lidí, kteří pozbyli státní občanství Československé republiky v době od 25. února 1948 do 28. března 1990, a zároveň o potomky dětí, které se narodily bývalým československým občanům v zahraničí v letech 1949 až 1969, a to až po čtvrtou následující generaci, tedy celkem de facto jde již o pátou generaci lidí narozených a trvale žijících v zahraničí. A půjde i o jakési perpetuum mobile výroby voličů, protože na základě již platného zákona o státním občanství se českým občanem automaticky stává každé dítě, jehož alespoň jeden rodič je státním občanem České republiky bez ohledu na to, jakým způsobem toto občanství nabyl.

Toto hromadné rozdávání českého občanství má i další konsekvence různého typu. V první řadě práva těchto nových Čechů a obrovské náklady s tím spojené, které budou jak administrativní, tak finanční. Jak se s tímto náporem nových českých novoobčanů popasuje český sociální systém, když se na něj tito lidé obrátí jako plnohodnotní čeští občané se žádostí o nepojistné sociální dávky a příspěvky? Jak to bude se zdravotní péčí pro tyto občany? A co školství? Mimochodem, napadá mě, jestli také dostanou povolávací rozkaz v případě, že dojde k mobilizaci, o které hovořila paní ministryně. Je tu i palčivá otázka, zda se toto opatření bude týkat i potomků někdejších českých Němců, kteří naši první Československou republiku rozbili, ale nevzdali se českého občanství - československého.

Volební právo je, kolegyně a kolegové, nejdůležitější okamžik projevu občanství. Téma korespondenční volby není nové. Nespadlo z nebe minulý rok. Pravidelně se opakuje ve veřejné debatě mnoho a mnoho let. Vždycky je nastolují skupiny politiků, kteří chtějí usnadnit volební akt pro osoby, které pobývají v zahraniční. Otázky, na které si v této souvislosti musíme odpovědět, zní: Má se voličům usnadňovat akt voleb? Má se časem volit i elektronicky? Nebo se má ponechat v platnosti současný stav, kdy k volebnímu aktu patří ochota obětovat svůj komfort, svůj čas a dojít zhruba jednou za dva tři roky do volební místnosti? Má se vůbec volební účast zvyšovat o občany, u nichž převládá slabší ochota snášet kvůli volbám jednou za čas cestu na velvyslanectví, a jednoznačně mají tedy i nižší motivaci zajímat se o veřejné dění v Československu? V České republice. Protože jsou to bývalí občané Československa. Budou všechny korespondenční volební lístky po dobu přepravy, skladování, sčítání chráněny před manipulací?

A teď si ještě vypůjčím jeden velice zajímavý příměr senátorky Kovářové, která se ptá, zda je návrh na korespondenční hlasování pro zahraniční Čechy výsledkově neutrální. A já k tomu říkám, pravidla hry, třeba některého sportovního utkání, vznikají konsenzuálně. Hraje pak ten, kdo s pravidly souhlasí, a změna pravidel může proběhnout jen za souhlasu obou nebo všech hráčů nebo účastníků toho utkání, všech soupeřů. Je nemyslitelné, aby si před finále mistrovství světa ve fotbale jeden ze soupeřů proti vůli druhého prosadil změnu pravidel tak, aby změna vyhovovala zrovna jemu. Pokud nad navrhovanou změnou pravidel hry není všeobecná shoda, pravidla se nemění. A právě pokusu o takto vynucenou změnu jsme nyní v případě korespondenční volby svědky.

Korespondenční volba ostře dělí politickou scénu i veřejnost. Tato změna není prosazována neutrálně, analyticky a nestranně. Stalo se z ní ryzí politikum. Je protlačována silou s vědomím aktuální převahy těch, kdo ji prosazují. A my máme věřit tomu, že navrhovatelé nehájí jen své partikulární zájmy? Máme věřit, že jde o změnu s neutrálním dopadem? O změnu, která vylepší systém jako celek? V sázce je mnoho. Mnohem víc než jeden či dva mandáty plus ve prospěch kohokoliv. V sázce je především důvěra společnosti ve spravedlnost volebního aktu. Má být prosazena změna, kterou bude část veřejnosti zásadně odmítat, a tím bude odmítat a respektovat výsledky voleb? Má být prosazena změna, která u části veřejnosti přinese zásadní nedůvěru k celému volebnímu politickému systému? Já na to odpovídám, že určitě ne. Nikdy. A proto si dovolím navrhnout přerušení projednávání tohoto bodu do 22. 10. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ještě prosím upřesnění - tohoto roku, myslíte? (Ano.) 2024 tedy, abych upřesnila. Ano, děkuji, pane poslanče. Vidím, že je tady zájem. Já si ještě zapíšu pro jistotu: 22. 10. 2024, navrhuje pan poslanec Kobza. Pan předseda Dufek - s protinávrhem, předpokládám.

Poslanec Aleš Dufek: Já jsem myslel, že se to nebude opakovat, že nám dojdou zase ty termíny jak včera, takže já teď střelím od pasu termín, že navrhuji přerušení tohoto bodu do 12.38 hodin.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: 12.38 hodin dnes. Pan poslanec Flek.

Poslanec Josef Flek: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, samozřejmě i pane ministře. Omlouvám se, abych na vás nezapomněl. (Předsedající: Jsou tady dva páni ministři dokonce.) Dva, omlouvám se. Tři! Abych se dostal k protinávrhu procedurálního návrhu, poprosím vás o přerušení tohoto bodu pouze na 25 minut. Nebo na... Teď tedy jsem se dostal do pasti s počítáním. (Hlas z pléna: 26 minut). Dvacet šest minut, tak děkuji. Takže do 13.05, jestli dobře počítám.***