(15.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)

Mám úplně stejný názor. Podle Stanislava Balíka reálně hrozí, že v kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či Spojených státech amerických přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu a jakékoli těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované. Vlastně to, co se stalo ve Spojených státech amerických.

Podle právníka Petra Kolmana absolutně neobstojí argument, že Česká republika je jednou z mála zemí, která korespondenční volby nezavedla, protože tento způsob hlasování podle něho zcela degraduje volby a ze svátku demokracie dělá nákup v e-shopu.

Zastánci korespondenční volby pro Čechy v zahraničí také často zlehčují protiargument spočívající v tom, že občané trvale žijící v zahraničí neplatí v České republice daně, nesmyslným a drzým tvrzením, že daně přece neplatí ani důchodci žijící u nás doma, což je něco naprosto nehorázného, protože ti důchodci tady dostávají důchod, denně chodí do obchodu, do lékárny, platí tady nájmy. To je přece něco neskutečného! Protože ti důchodci tady platili daně celý život. Jednak tito lidé platili daň z příjmu a povinné pojistné odvody v průměru 40 let a mají takříkajíc předplaceno, a hlavně každý, kdo žije v naší republice, včetně důchodců, zde platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, protože přece platí daň z přidané hodnoty, spotřební daně u různých výrobků a služeb, které si nakupuje, což jsou ohromné peníze, často měsíčně vyšší, no určitě vyšší, než je daň z příjmu. A navíc na ně samozřejmě dopadají následky jejich volby. Nesrovnávejme tedy nesrovnatelné.

Dámy a pánové, okamžikem odeslání korespondenční zásilky, tedy doručovací obálky s volebním hlasem v úřední obálce, ztrácí korespondenční volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo, a dokonce si to nemůže ani dodatečně ověřit. Tuto možnost nemá ani ten, kdo se rozhodl nevolit. Korespondenční volič musí ke svému hlasovacímu lístku přiložit své identifikační údaje, byť v oddělené obálce. Cesta ke ztotožnění voliče s jeho hlasem je tedy otevřená, a to je podle mě ústavně zcela, ale zcela nepřípustné.

V návrhu také není vůbec žádná pojistka proti tomu, aby člověk, který odvolil korespondenčně v zahraničí, například v Německu, poté, tedy podruhé, volil i fyzicky u nás v Aši nebo v Mariánských Lázních anebo někde jinde. Navíc jsem před několika dny v tisku zaznamenal, že vládní poslanci budou dokonce navrhovat to, že každý korespondenční volič ze zahraničí se po odeslání svého hlasu bude moci ještě jednou rozmyslet a přijít volit znovu i na ambasádu osobně, přičemž objektivně neexistuje způsob, jak bez porušení zásady tajnosti hlasování jeho původní korespondenční hlas najít, ztotožnit a vyřadit. Vůbec tuto myšlenku a úvahu nechápu. To je porušení ústavy. Navíc pokud takových občanů bude vyšší počet, není v silách zvláštních okrskových volebních komisí na ambasádách všechny tyto hlasy nalézt bez toho, aby se opozdilo vyhlášení výsledků voleb. Jde o něco totálně absurdního, což jenom podtrhuje celou šílenost tohoto vládního návrhu.

Kdyby nic jiného, tak už jen jeden dílčí argument nás opravňuje poslat projednávaný návrh do pekel. Korespondenční hlasování je útokem na tradiční prověřené systémové hodnoty. Je to revolucionářský projekt sociálního inženýrství, liberalismu a progresivismu. Jde o ránu zezadu našemu tradičnímu konzervativnímu a důvěryhodnému volebnímu systému.

Mimochodem, vládní návrh a samotný princip a podstata korespondenčního hlasování poškodí i ty, v jejichž jménu je předkládán, totiž potenciální zahraniční korespondenční voliče. Tito voliči totiž nebudou mít absolutně žádnou jistotu toho, že jejich hlas byl skutečně doručen na místo určení, odevzdán do volební urny a řádně započítán. Tuto jistotu jim dává pouze dosavadní tradiční osobní tajná volba.

Co se týče skutečného počtu potenciálních zahraničních voličů s českým státním občanstvím, o tom se vedou různé diskuse, ale já uvedu konkrétní údaje i jejich zdroje. Dámy a pánové, například podle informace Organizace spojených národů se v roce 2015 ve světě zdržovalo mimo hranice České republiky 932 582 českých občanů, z toho 543 000 v sousedním Německu. To jsou zajímavá čísla - proto uvádím i zdroj - která už opravdu jsou schopna zvrátit výsledek vygenerovaný voliči v České republice. Je to milion lidí. Dle sčítání lidu ve Spojených státech amerických v roce 2020 se k českým kořenům a k české identitě ve Spojených státech hlásilo 1,4 milionu osob, 1,4 milionu lidí. Uvedl to vloni v září na svém webu Český rozhlas. S čím to tedy hazardujeme? A ten mnou zmíněný vládní návrh, sněmovní tisk číslo 585, na rozšíření nabývání českého státního občanství potomkům emigrantů má potenciál přidat k tomu ještě zhruba milion dalších nových Čechů.

Dámy a pánové, snažil jsem se zde jako vždy hovořit pouze k věci, k obecným ústavněprávním i zcela konkrétním aspektům problematiky korespondenční volby a vládního návrhu zákona, který chce aplikovat (co?) do našeho právního řádu, a tím i do našich volebních systémů včetně těch naprosto klíčových. Uváděl jsem konkrétní argumenty, konkrétní příklady a jejich konkrétní dopady, případně konkrétní citace s uvedením jejich autorů a zdrojů, ale to spíše pro ilustraci nebo na podporu svých argumentů. Drtivá většina tohoto mého projevu představovala můj osobní pohled zákonodárce, potažmo i ústavodárce na danou problematiku.

Když to tedy shrnu, naše základní ústavní dokumenty vyžadují, aby jakékoliv volby byly osobní, tajné a svobodné. Ve jménu zachování elementární politické demokracie, svobodné soutěže politických stran, ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu a ve jménu ochrany a garance základních ústavních občanských práv je zcela namístě snahy o zavedení možnosti korespondenční volby do českého právního řádu v podobě předloženého, mimořádně nekvalitního a věcně i legislativně problematického a vadného návrhu jednoznačně odmítnout. My v tomto druhém čtení dáme samozřejmě a dali jsme už a dáme i v podrobné rozpravě návrh na zamítnutí celého tohoto tisku.

Demokracie je totiž založena na svobodných a hlavně důvěryhodných volbách. Pokud lidé nebudou věřit, že volby jsou skutečně důstojné, spravedlivé a kontrolovatelné a že se pomocí voleb dá změnit vláda z progresivistické na konzervativní nebo z konzervativní na progresivistickou, a pokud ten, kdo byl ve volbách poražen, tu porážku nedokáže přijmout, protože nebude volebnímu mechanismu bezezbytku důvěřovat, jde o začátek konce demokracie v naší zemi. Na to chci upozornit. Pokud lidé budou mít pocit, že ve svobodných volbách nejsou schopni změnit vládu, tak vezmou vidle. A to je konec, to je špatně. A minimálně také o konec (?) začátku studené občanské války. A já před tím chci velmi důrazně varovat. Pak už nebude cesty zpět.

Přátelé, hlasujme o tomto návrhu tak, abychom toho nikdy v budoucnu nemuseli litovat a abychom před soudem historie a našich potomků obstáli se ctí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. My nyní přistoupíme k dalšímu přihlášenému, nicméně než se tak stane, tak načtu omluvy, které v mezičase dorazily. Omlouvá se paní poslankyně Andrea Babišová z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Petr Beitl z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Martin Kolovratník od 14 hodin z pracovních důvodů, Jana Mračková Vildumetzová od 11.15 hodin z rodinných důvodů, Patrik Nacher od 12.10 do 14.10 hodin z pracovních důvodů, Jiří Slavík od 15.30 do 18 hodin z pracovních důvodů, Milan Wenzl od 14 hodin ze zdravotních důvodů. A z členů vlády Martin Dvořák z celého jednacího dne z osobních důvodů.

Než dám slovo panu poslanci, tak ještě vnímám, že tu mám faktickou paní poslankyně Balaštíkové, ta však není přítomna v sále, tak odmazávám. Pane poslanče, můžete se ujmout slova a vystoupit. Prosím. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP