(17.40 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já se nechci opakovat, já už jsem to tady říkala, první povzdech - ono těch povzdechů bude více. I když si vás, pane ministře, vážím a určitě ve své oblasti jste kompetentní, tak si dovolím pochybovat, že by vám tak leželo na srdci zrušení celého systému přísedících v České republice a že byste tak řekněme jako před chvílí pan ministr Válek s určitým entuziasmem hájil tu pozici, která vám byla delegována panem ministrem spravedlnosti.
To znamená, že nám to urychlí a asi i zlevní systém soudního rozhodování, když zrušíme institut přísedících u okresních soudů v pracovních a v trestních věcech. Já jsem hovořila o tom, že to je vždycky nejjednodušší vylít dítě s vaničkou, škrtnout určitý institut, než udělat pořádnou reformu, tu reformu, po které už voláme několik let - ona se stává čím dál tím potřebnější. Na druhé straně, z kulatých stolů, které tady proběhly, i z debat na ústavně-právním výboru jednoznačně vyplývá, že - já bych to tak odhadla - minimálně polovina českých soudů, respektive soudců - možná že se mýlím o nějaké procento - by byla pro zachování přísedících, ale jenom pro reformu toho systému.
Já jsem o tom hovořila s vaším kolegou, s panem ministrem Blažkem, myslím vládním kolegou, který také není stoprocentně přesvědčen, že to je ideální způsob řešení nedostatků, které se v současném systému vyskytují. Jaké jsou? Velmi stručně: za prvé, absolutně nedostatečné finanční ohodnocení těch, kteří tuto funkci vykonávají víceméně čestně, protože nějakých 180 korun za den v současné době je odměna více než symbolická. Já jsem to řekla za prvé, ale možná že to za prvé měl být nedostatečný respekt k této funkci, protože v některých západoevropských zemích také nejde o odměnu, ale je s tím spojena určitá společenská prestiž. Ten, kdo se může, smí a je vybrán k tomu, aby se podílel na rozhodování soudu, musí požívat určité obecné míry vážnosti a respektu u svých spoluobčanů, a tak tomu také je. To, že tomu u nás řadě případů není, to není vina přísedících. To je vina asi nás všech, a zejména těch, kteří zlehčují rozhodování soudů. Za třetí, pro mě snad nejdůležitějším důvodem je to, co všeobecně kritizujeme, v médiích se to i často objevuje, taková ta zapouzdřenost české justice, kdy jedině soud ví, co je nejlepší, aniž by si vyslechl dostatečně názor, který zejména v trestních věcech, pokud jde o trest, může být velmi moudrý. Ten nemusí být založený jenom na výborné znalosti příslušných ustanovení zákona - tady v tomto případě třeba trestního zákoníku - ale i na tom, že vidí pachatele více jako člověka, nejenom jako pachatele, který před nimi stojí, a také mají životní zkušenosti, pokud jsou správně ovšem vybráni, ti přísedící. Čili si myslím, že tady je velké nebezpečí, že pokud bychom zrušili tento institut, tak sice možná těch 8 milionů ročně opravdu uspoříme, rezort spravedlnosti ušetří ze státního rozpočtu - slyšíte dobře, to není 8 miliard, ale 8 milionů - ale mně to připadá úplně směšné proti tomu, oč my přijdeme. Přijdeme o laický prvek, o účast našich spoluobčanů na rozhodování profesionálů, a to v prvním stupni. A ty argumenty, které jsem slyšela, že se všichni můžou přece - když by se to stalo, a samosoudci si o znásilnění například, teď mě to napadlo, podvodech, rozhodovali v prvním stupni nějak příliš jenom profesionálně, bez přihlédnutí v oblasti trestu i k tomu, jak to vnímá veřejnost - tak se můžou všichni odvolat, a u krajů prvek přísedících přece zachováme. No, to snad není ani možné, navíc to ani věcně neodpovídá. Tento argument vás chci upozornit, že (je) naprosto nesprávný a neodůvodněný, protože v odvolacích věcech potom zasedají a rozhodují nikoliv laičtí přísedící, ať už jsou to tři profesionálové. Takže to zachováváme pouze, když kraje rozhodují v prvním stupni o závažných trestních věcech, například. Takže tento mýtus a špatný argument je třeba uvést na správnou míru.
A konečně mně tedy také velmi vadí fakt, že se tady nerespektoval ani názor legislativní rady, respektive nemáme ho tady k dispozici, ty komise byly proti. Pokud vím, tak řada odborníků se k tomu i na stránkách odborných časopisů vyjádřila, část soudců a samozřejmě přísedících vystoupila proti tomu. A já z toho posledního ústavně-právního výboru a z té argumentace, kterou tam třeba prezentovali dva lidé, předseda Soudcovské unie, pan doktor Vávra, který - skutečně víme, že to byl dlouholetý úspěšný předseda městského soudu, takže je třeba jeho argumentaci vždycky pozorně naslouchat - ale tam zejména zaznívaly špatné zkušenosti s pražskými soudy, s obtížemi vybírat vhodné přísedící. No, pokud tam dáte ta kritéria taková, jaká tam jsou, některá nesmyslná, a zastupitelstva trvají na určitých požadavcích, které pro soudní rozhodování nejsou tak důležité, tak se tomu ani nedivím. Podívejte se kamkoliv jinam a ta situace je mnohem lepší. Takže kvůli špatným zkušenostem v Praze nebo v některých pražských obvodech, kde nebyli schopni, tedy třeba ti předsedové příslušných obvodních soudů, najít vhodné adepty, je to tady vždycky těžší, a domluvit se, tedy respektive zastupitelstvo, najít a domluvit se s vedením soudů na určitých požadavcích, které by odpovídaly tomu, aby přísedící měl respekt, váhu, zkušenosti, neusínal tam, nebylo mu 80+, 70+, pokud není úplně mentálně fit, tak to má být ten důvod, pro který celý systém budeme rušit? Já mám ve zdůvodnění svého pozměňovacího návrhu - ten původní je trošku širší, tam navrhuji opravdu vypustit z té novely zákona o soudech a soudcích zrušení institutu přísedících jak u okresních soudů v pracovních věcech, tak v trestních věcech, a potom - protože jsem pochopila, že i pan ministr Blažek, který se teď nemůže bránit, ale to mně docela vyhovuje teď, protože si ráda poslechnu, co mi řeknete na to vy, pane ministře - tak ten začal diskutovat se mnou o tom, že v trestních věcech opravdu tam laický prvek by asi měl být i u okresů zachován a tam možná to neutrální stanovisko, možná z jeho (strany) - nebudu tady říkat, že mně to slíbil - možná padne.
Tak jsem ještě zpracovala s paní poslankyní Ožanovou jeden návrh, který ruší pouze institut přísedících v pracovních věcech, protože tam ta obhajoba - když pominu třeba velmi dobrou analýzu, kterou zaslal v rámci připomínkového řízení bývalý předseda Krajského soudu v Praze pan doktor Drápal a ke které se vůbec nepřihlédlo, tak když tuhle pominu nebo ji nebudu brát - budu říkat: dobře, je to jedna vlaštovka, tak ještě bychom možná mohli oželet přísedící v pracovních věcech u okresních soudů, kde jako hlavní námitka zní, že to tam potom vypadá, že tam jsou odborové organizace, které hájí za každou cenu zájem těch, kteří tam před tím soudem stojí, a že to často má daleko k nějakému rozumnému objektivnímu posouzení. Mně by to tak nevadilo, od toho je ten profesionál, aby to zvládl, byť je to tedy třeba dva na jednoho, ale budiž. Takže je tam i ten druhý návrh, kde jenom vracíme institut přísedících ve věcech trestních do hry, a budu velmi zvědavá na to, jak se k tomu pan ministr Blažek postaví v rámci třetího čtení, protože samozřejmě to nechci po vás, pane ministře, abyste se k tomu teď postavil, a i vidíte, že na rozdíl od kárné odpovědnosti soudců, kdy opravdu i pan ministr Blažek uznal, že by u toho měl být, tak byť toto je systémová změna a možná s daleko většími dopady, než si teď dovedeme domyslet, a ve srovnání se všemi západoevropskými zeměmi budeme naprosto unikátní, pokud to všechno zrušíme, tak si myslím, že by v tomto ohledu mohl to neutrální stanovisko alespoň k poslednímu návrhu dát. ***
