(13.10 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Ukažme si teď na konkrétních číslech, co to znamená pro Českou republiku, co to znamená pro Českou republiku v horizontu čtvrt století, v horizontu příštích 20 let, tedy do doby, než půjdou do penze dnešní čtyřicátníci. Podíl lidí v důchodovém věku, kterých je dnes asi pětina, do roku 2050 vzroste na třetinu. To znamená, že ještě před čtvrt stoletím na důchod pro jednoho penzistu se skládalo pět, mluvím obrazně, pět ekonomicky aktivních lidí, dnes je to něco přes tři a za dalších 25 let to už budou pouze dva lidé na jednoho člověka v penzi. Toto stárnutí společnosti, tento vývoj vytváří enormní tlak na náš sociální systém, jehož kondice už přitom dnes vzhledem k rozpočtovým možnostem není nejlepší. Penze, a to je potřeba si také uvědomit, jsou už dnes největším výdajem státu a penze pokrývají skoro třetinu, skoro třetinu veřejných výdajů. Musím to zopakovat: prakticky každá třetí koruna, kterou má stát k dispozici, jde na důchody. Zbytek musíme potom rozdělit na ostatní sektory tak, abychom si zachovali funkční zdravotnictví, školství, abychom mohli financovat stavbu silnic, investovat do ostatních potřebných oblastí.
Výdaje na důchody vloni představovaly více než 685 miliard korun, což byla o 17 procent vyšší částka než předešlý rok. O 17 % vyšší částka, příjmy přitom vyrostly o pouhých 8 %. Proto také náš průběžný důchodový systém končí s deficitem ve výši desítek miliard korun ročně. Kdybychom nic neudělali, tak by schodek důchodového pojištění kolem roku 2050 dosáhl 5 % HDP české ekonomiky; 5 % HDP české ekonomiky, což je v dnešních cenách asi 350 miliard korun. A to je, dámy a pánové, prognóza, bohužel prognóza velmi realistická, prognóza, která by nás měla všechny znepokojovat. Nejsou na to potřeba žádné složité analýzy. Každý tady vidí, že to prostě nevychází, a že to nevychází tak silně, že my musíme něco změnit, abychom si s touto situací poradili.
Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vy se teď možná divíte, proč začínám takto zeširoka a proč tu opakuji fakta, která musejí, musejí být každému na první pohled jasná. Ale bohužel to tak není. Řada lidí na důležitých místech tato významná a zároveň naprosto jednoznačná fakta v minulosti ignorovala. Mohli pomoci, ale neudělali to. A dokonce ještě teď hrají jakousi podivnou hru s lidmi a snaží se je přesvědčit, že pro Českou republiku platí nějaké jiné obecné zákonitosti, než je tomu ve zbytku světa. Že prostě na nepříjemné věci nemusíme myslet, peníze na důchody odněkud někam přesuneme nebo prostě je někde vyčarujeme a všichni budou spokojeni. Ale tak to není. Kdyby například v roce 2016 vláda Bohuslava Sobotky bez náhrady a bez jakéhokoliv nového řešení nezrušila druhý důchodový pilíř, byli bychom dnes jinde. V dalším volebním období pak vláda Andreje Babiše sice zřídila důchodovou komisi, ale přesto k žádnému řešení nakonec nedokázala dospět a nepředstavila žádné podstatné změny.
A možná se budete divit tomu, co teď řeknu, ale já to v jistém smyslu chápu. Zasahovat do důchodového systému je vždy nepopulární. A je to nepopulární i tehdy, kdy výhody pro občany převažují nad nevýhodami. Ale je to nevýhodné, protože vždycky se něco změní, vždy bude mít někdo pocit, že o něco přišel, a ani jedna z předcházejících vlád neměla dost odvahy tuto výzvu přijmout a něco s tím systémem udělat navzdory těm faktům, která všichni známe. Naše vláda tu odvahu má a uvědomujeme si, jak zásadní zátěž představuje neudržitelný penzijní systém pro naši zemi, a proto jeho proměnu, jeho změnu od začátku řadíme mezi to nejdůležitější, co se chystáme a co musíme stihnout.
Na důchodové reformě jsme pracovali tak, aby společně s dalšími reformami výrazně zlepšila fungování našeho státu a zefektivnila, zefektivnila jeho hospodaření, učinila ho udržitelným. Je to vlastně další podstatný díl skládačky, reformní skládačky, a na ten díl navazují další díly, jako je třeba snižování schodku veřejných financí, a tedy zajištění zdravějšího hospodaření vládních institucí, které se už začalo projevovat, nebo také třeba revize systému sociálních dávek, které budou od příštího roku výrazně efektivnější. Ve všech těchto reformních krocích klademe zvláštní důraz na to, aby naše sociální politika byla rozumná, aby byla citlivá, přehledná, aby změny nedopadly na současné penzisty ani na občany, kteří se teď blíží důchodovému věku. A tato důležitá podmínka, kterou jsme veřejně slíbili a kterou držíme, platí i v aktuálně představované reformě. Změny, které reforma přináší, se nejvíce týkají mladších ročníků, které mají dost času, nejvíc času se na všechno připravit. Lidí, kteří jsou narozeni v roce 1965, a starších se ta reforma nedotkne vůbec.
Mohu také připomenout to, co tu při těchto příležitostech opakuji pravidelně. Důchody samozřejmě dál navyšujeme, i v budoucnosti budou plně valorizovány o aktuální inflaci, i když jsme museli upravit ten výpočet tak, aby dostatečně podpořil i seniory s nižšími důchody a hlavně abychom všechny penzisty, všechny penzisty uchránili před rizikem kolapsu sociálního systému. A mohu tady klidně zopakovat i to, že za vlády naší koalice rostly důchody nejrychleji v historii. Současný průměrný důchod po lednových valorizacích dosáhl 20 700 korun měsíčně.
Dámy a pánové, to, proč je reforma penzí jedním z nejdůležitějších úkolů pro budoucnost České republiky, jsem tu už podrobně vysvětloval přesně před rokem. Bylo to na schůzi k návrhu novely zákona o důchodovém pojištění. Ta, jak si všichni pamatujeme, zaváděla první dílčí změny v důchodovém systému, zejména změnu pravidel pro využívání předčasných důchodů. A dnes jsme tu proto, abychom diskutovali a hlasovali o opatřeních, která představují hlavní část důchodové reformy a představují tu podstatnou část, tu podstatnou změnu, kterou jsme přinesli a kterou musíme ještě v tomto volebním období stihnout. Opatření ale budou nabývat účinnosti postupně. Ta opatření, která schválíme, nabudou účinnosti postupně v horizontu příštích tří let. A to je tak mimo jiné proto, abychom občany dobře připravili na zásadnější změny, abychom stačili také dostatečně otestovat informační systémy, aby ta reforma byla skutečně dobře připravená a také aby začala dobře fungovat, byla dobře implementována do praxe.
Hlavním cílem vládní důchodové reformy je zajistit udržitelnost důchodového systému. Zajistit jeho udržitelnost tak, aby fungoval i pro další generace. Tato udržitelnost a předvídatelnost nemá zásadní význam pro ty, kteří teď jdou do penze nebo mají nárok na starobní důchod nebo už v penzi jsou, ale má zásadní význam pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky, kteří díky této změně získají jistotu důstojné penze. A to rozhodně není málo. Je to jistota, kterou by jinak určitě neměli, a to je také důležité. Jinak, pokud bychom tuto změnu, tuto reformu neudělali, by jistotu důstojné penze dnešní mladší generace neměly. ***
