(18.00 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)

Jak už jsem zde říkal, a já to zopakuji, pro mě je fakt nepřijatelné, abychom se chlubili tím, že budeme utrácet biliony za armádu, za energetiku, za dopravu, a současně budeme seniorům snižovat jejich komfort, jejich úroveň. Protože ve finále je to vždycky jeden měšec. Neargumentujme si tím, co jde z Evropy a co jde z národních peněz. Je tady jeden balík peněz, který musíme nějakou rozumnou formou přerozdělit. Takže buď zajistíme obojí - ano, investujme a připravujme pěkné zítřky ve smyslu moderní infrastruktury - ale současně zabezpečujme i důstojný život budoucích seniorů. Anebo pokud to nezvládneme a nebude na to dostatek peněz, pak musíme krátit všude. Nemůžeme jenom tam. Proto jsem tady řekl naprosto cíleně v úvodu tu valorizaci a dal jsem to k těm církevním restituentům. Všichni víte velmi dobře, že nemáme nic proti církevním restituentům, ani nezpochybňuji, proč někdo někdy dal nějakou inflační doložku, proč se jim zaplatilo 8 miliard korun na inflaci ročně, ale nechápu, proč se jedné skupině toto zaplatí a té druhé skupině se to nedá. Tak buď oběma zkrátím přiměřeně, čtyři a čtyři, nebo obě nechám, anebo obě zruším. To se mi zdá fér. Ale co jste udělali vy, to je pro mě naprosto nepřijatelné.

Takže závěr. Náš návrh je nepostupovat systémem toho krájeného salámu, kdy dneska děláte pilíř číslo jedna a říkáte si, možná někdy uděláme to, co jsme vám slíbili, a to je ta důchodová reforma a to je ten další pilíř. Pro mě to dává smysl jedině tehdy, pokud dáte všechno dohromady a ukážete ten stav budoucí. Jinak je to jenom marketing. Není možné spoléhat na to, že pracovní trh unese vaše účetní přání. Vysvětlil jsem proč.

Současně jsme řekli, že cestou je hledat další příjmy jak do toho důchodového systému, a řekli jsme čím a jakým pilířem, a současně i do rozpočtu, což je dlouhodobější záležitost, ale je to fundamentální předpoklad. Ještě jednou zopakuji, co řekl šéf německého Max Planck Institutu. Bude to fungovat jedině tehdy, pokud produktivita ekonomiky poroste rychleji, než jsou demografické změny. Prosím pěkně, zamyslete se nad tím ještě jednou.

To poslední, co jsem zde zmiňoval: motivujme k práci mladé i seniory. Ale motivujme, nenařizujme těm seniorům, že pracovat musí. Technicky, když to ukončím, tak jsou určitě body, na kterých se dokážeme shodnout, to velmi dobře víte, pane ministře, které jste předložil, a víte, na kterých se zásadně neshodneme. Ty už zde nebudu opakovat, protože jsem to tady řekl. My v rámci pozměňovacích návrhů připravíme některé návrhy naše. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné odpoledne. Vyměnili jsme se v řízení schůze. Budeme pokračovat v rámci přihlášek s přednostním právem. Jenom přečtu, jaké je pořadí. Nejprve pan ministr Petr Hladík, potom pan poslanec Aleš Juchelka, pan poslanec Viktor Vojtko, paní poslankyně Olga Richterová.

Ještě pro pořádek, s náhradní kartou číslo 31 dnes hlasuje pan ministr Dvořák.

Registruji připomínku, že pan ministr Petr Hladík je dnes v Senátu, takže ho dám na konec v seznamu přednostních práv. Uvidíme, zda přijde.

Jako další by měl vystoupit se stanoviskem klubu pan poslanec Aleš Juchelka. (Není v sále.) Zkusím dát dvě minuty pauzu na přivolání pana poslance, nebude-li rozpor s postupem předsedajícího. V tom případě dávám dvě minuty přestávku, než se dostaví vystupující do sálu. Děkuji za pochopení.

 

(Jednání přerušeno v 18.03 hodin.)

 

(Poslanec Juchelka přichází do sálu.) Pane kolego, vzhledem k tomu, že jsem vyhlásil dvě minuty přestávku, tak ji nechci přerušovat. Vydýchejte se a za minutu budeme pokračovat v projednávání.

Než budeme pokračovat, přečtu omluvy. Do 21 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Klára Dostálová, dále do 17 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec David Kasal, dále od 18 do 21 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Ondřej Kolář, od 19 hodin do 23 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Kott, od 14.30 do 16.30 z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Jana Krutáková a od 16 do 17 hodin se omlouvá z pracovních důvodů pan ministr Marek Výborný.

 

(Jednání pokračovalo v 18.05 hodin.)

 

Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě v rámci přihlášek s přednostním právem. Jenom pro pořádek přečtu ještě jednou pořadí, aby se poslanci mohli připravit na své vystoupení. Nyní vystoupíte vy, pane poslanče. Potom pan poslanec Viktor Vojtko, paní místopředsedkyně Olga Richterová a potom případně pan ministr Petr Hladík. Potom řádně přihlášení do obecné rozpravy.

Tímto vám uděluji slovo. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, pane předsedající. Příjemný dobrý den vám všem, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Koncipoval jsem tady tuto svou řeč nejdříve obecně a potom k těm jednotlivým parametrům, které se navrhují v rámci této třetí vlny změn u důchodových parametrů.

Mě samozřejmě fascinuje, že tato vládní koalice se neustále zaštiťuje budoucností, respektive tím rokem 2050, což bude za 26 let. Predikuje, kolik budeme mít dětí, kolik jich bude pracovat a jak bude vypadat trh práce. Myslím si, že naopak moc neví. Když jsem byl u Ústavního soudu, ministři této vlády říkali, že nebyli schopni predikovat inflaci na dva měsíce dopředu, soud jim to pravděpodobně uvěřil, ale teď nám tady budou vykládat, co bude za 26 let. Ukazují grafy, kolik lidí bude pracovat na kolik seniorů, jak se bude vyvíjet porodnost.

Úplně na úvod je potřeba si říct, co tedy chceme. Žijeme v jedné z nejbohatších zemí světa, v regionu, který sám o sobě je bohatý na zdroje. Žijeme v regionu poměrně bezpečném, v místě, kde jsme obklopeni demokratickými státy a kde se svobodně můžeme rozhodovat. Ale s těmito vymoženostmi - a hlavně abychom si je udrželi - je třeba sociální smír. Je to jeden z pilířů každé rozvinuté společnosti. Možná že v současné době je to jeden z pilířů lidských práv, sociální smír těch silnějších s těmi slabšími. Zdraví jsou vždy solidární s nemocnými, stejně tak ti mladí s těmi starými, respektive pracující s těmi nepracujícími, z hlediska věku samozřejmě. Nikdy to není naopak, i když si to někteří politici myslí, že by ti mladí měli být solidární s těmi starými.

Útočit na sociální smír je velké nepochopení demokracie. Je to sociální inženýrství, které nemá daleko k nenávisti a rozdělování společnosti. Žijeme v době, kdy se útočí na seniory, a to i od velmi vlivných lidí, na sociálních sítích. Útočí se na ně, že mají být solidární s těmi mladými, což jsou například slova Danuše Nerudové, která nepochopila sociální smír a co to pro demokracii znamená, až po ty odporné výroky některých mladých liberálů, že by senioři neměli mít volební právo. Poslední s takovým skandálním výrokem - sice s nadsázkou, ale už je to ve veřejném prostoru - přišel dokonce pan prezident České republiky. K diskusím o tom, že nezletilí nejsou dostatečně zralí, s nadsázkou řekl, že zralí nemusí být ani dospělí. Cituji: "Řekněme si upřímně, že by někteří z nich asi volební právo ani mít neměli, ale proč ho komukoliv upírat?" S nadsázkou doplnil.

Právě veškeré tyto nebezpečné výroky vedou k tomu, že se vytrácí úcta a respekt ke stáří, což je bohužel posilováno touto vládní koalicí, která se snaží rozdělit společnost na ty perspektivní mladé, kteří mají vše před sebou, a ty staré, kteří vysávají rozpočty, kteří by neměli mluvit do veřejných věcí, protože to jsou vlastně takoví ti popletové věřící dezinformacím. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP