Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(13.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Takže naše debata je potom jednoduchá. Nikdo tady neobstruuje. Já jsem opravdu nezachytil jediný obstrukční projev, ale je naprosto logická ta reakce, když tady někdo vystoupí, přijměte si, co chcete, je to politické gesto a může vám garantovat, že buď jakákoliv, nebo prostě přijde nějaká další vláda... Já vás ujišťuju, že ačkoliv se tak chováte, tak nevládnete navždy. Dokud budou svobodné volby v této zemi, tak nebudete vládnout navždy. Přijdou jiné vlády a ty budou mít jiný názor a tohle změní, protože chybí širší shoda. Já si to pamatuji jako začínající poslanec.
V roce 2013 jsme se stali součástí koalice se sociální demokracií a oni měli nevyřízené účty s opozicí, nynější koalicí, a to byl ten druhý pilíř. Já jsem seděl tady uprostřed přesně v podstatě a připadal jsem si jako na tenisu, protože si to pinkala jedna strana s druhou, sociální demokrati si vyřizovali účty s ODS a opačně. A my jsme hlasovali se svým koaličním partnerem, aniž už jsme v té době měli ještě, řekněme, expertní skupiny a měli vypracovaný vlastní návrh. Takže se to vlastně zrušilo, ten druhý pilíř. Ten druhý pilíř byl prosazený silou, politickou, nebyl úspěšný. Já patřím k těm ročníkům, který se mohl dobrovolně přihlásit do toho pilíře, a nepřihlásil jsem se, protože se tam přihlásily nízké desítky tisíc lidí. Prostě to nefungovalo. A po zásluze zanikl, protože měl chyby. Nebyl státem garantovaný, byla tam prostě rizika, ti lidé mohli přijít o peníze. A bylo to špatně udělané.
A teď přicházíte zase po letech a zase v podstatě koalice s ODS a zase s podobným přístupem k důchodové reformě. A zase to nevyjde. To je prostě moje zkušenost těch uplynulých let, která jsem tady strávil.
My se přece shodneme na těch základních věcech. Všichni jednou budeme staří. Všichni jednou budeme více nebo méně nemocní. Prostě to je věc, na které se snad domluvíme, a že se to musí... A tak tomu máme přistupovat. A to by měla být jedna z priorit každé vlády, to je jedna z priorit hnutí ANO, postarat se o ty lidi. Žádný průběžný systém v podstatě není stoprocentně ufinancovatelný. Nebo ukažte mi nějaký takový v zahraničí. A už to tady zaznělo, my se pohybujeme někde na 8 % HDP, státy jako Rakousko dávají 13 % HDP. Já nebudu opakovat pořád stejná čísla. No, možná se toho potom krátce dotknu, ale je to prostě o prioritách té země a co si vlastně představujete pod pojmem stát. mého pohledu stát je společenství lidí - především. A jedna z priorit toho státu je postarat se o svoje lidi a postarat se o ty, kteří jednou budou staří. Ta debata o tom, co je to... že nikde v zákoně to tak bylo, včera kolem desáté hodiny tady byla taková debata, že najednou se tady objevuje pojem, že budeme pracovat s pojmem dožití ve zdraví a že to nikde v zákoně není. Tady zněly takové argumenty.
Na to přece nepotřebujeme zákon, my tady přece narážíme na nějaké biologické zákony a na přírodu. Přece nemusíme mít všechno na papíře. Tady bychom se měli bavit jako všichni, protože víme, že dopadneme stejně, neměli bychom rozdělovat generace, protože i ti mladí jednoho krásného dne budou staří. A tisíce let, tisíce let jediné důchodové pojištění, co jsme měli, tak byly naše děti. Neexistoval žádný průběžný fond, prostě každý měl akorát děti, měl jich víc a doufal, že jednoho krásného dne se o něho nějak, na výminku třeba postarají. A proto součástí téhle debaty, a ono to od včerejšího večera, podle mě celé dopoledne, k tomu směřuje, že se bavíme o demografii a že se bavíme o tom, jak zvýšit porodnost, jak udělat opatření, aby se rodilo víc dětí, protože to je jediné důchodové pojištění, které tisíce let funguje.
Pak tady zazněly ty argumenty, že je potřeba zajistit ekonomický růst a ten stát musí být dost bohatý, aby ty penze utáhl. To je druhá linka. Ale v té první je ta porodnost, a na tom tady byla širší shoda. Bez tohoto kontextu a bez tohoto komplexního řešení nemá smysl předkládat tady tyto parametrické změny.
Já jsem třeba zastupitel v Kroměříži, takže já to cítím v praxi, že je méně vítání občánků. Prostě rodí se míň dětí. Jednak rodiče nemají tolik zájem, aby k nám chodili na radnici na obřady, ale jednak se opravdu reálně těch dětí rodí méně. A jestliže místo 120 000 je nějakých 90 000, tak to je úplně takový demografický zub, který nás jednou dožene. Takže prioritou každé vlády v takových časech, jako teď žijeme my, by měla být nějaká prorodinná politika, a to důchodové pojištění formou dětí, aby se nám rodily děti. Ale o tom jsme zatím neslyšeli ani slovo.
O čem tady hodně mluvíme a o čem zástupci koalice moc nikde nemluví, že v roce 2018 a 2019 byl důchodový účet v plusu. Proč se s tím neargumentuje? Ten průběžný systém je víceméně stále stejný. Už tady mluvilo spousta lidí o strašení a že už to trvá... Je to prostě základní argument, je to už nějaká diagnóza ODS, kteří se k tomu neustále vrací, ale místo aby hledali řešení, jak zajistit dostatek prostředků na důchody, tak ty důchody se snaží nějakým způsobem těm lidem snížit. Já tady přečtu kousek z materiálu paní docentky Švihlíkové, se kterým naprosto souhlasím, ona říká: "Návrh Fialovy vlády je restriktivní úprava několika parametrů, která jde na občana s bičem." Naprosto souhlasím. Velmi nízký stanovený náhradový poměr de facto podkopává legitimitu průběžného systému. Je to promarněná příležitost ke komplexnějším změnám v české ekonomice, viz návrhy dále. Ona sama uvádí, že důchodový systém má řadu proměnných. Je to prostě multifaktorová záležitost.
A my jsme na to narazili těch faktických poznámkách. My jsme na to v té debatě narazili a měli bychom si to nějakým způsobem si vyříkat, a ne za každou cenu přijímat teď nějaký zákon, který podle mě bude mít velice krátký život. Za a) je to demografie, je to porodnost, migrace, poměr mezi emigrací a imigrací a průměrný věk dožití. Jsou to faktory jako socioekonomické, průměrná hrubá mzda, pozor, ale i vyměřovací základ OSVČ. A já jsem zatím tady nezachytil nějakou větší debatu, postoj ministerstva k vyměřovacímu základu OSVČ. Průměrný věk nástupu do prvního zaměstnání jsem tu neslyšel, míra nezaměstnanosti, ekonomická aktivita, pak jsou to technické parametry a politická rozhodnutí jako sazby pojištění, minimální věk odchodu do důchodu, minimální počet odpracovaných let, systém předčasných důchodů, nastavení, způsob valorizace, druhy důchodů, které se budou vyplácet, náklady na správu systému, to všechno jsou čísla, která my jsme po současné koalici chtěli. A ta čísla jsme, pokud vím, nedostali dodnes.
A pak se nedivte, že ta jednání, o která se pokusil pan prezident, a ne moc úspěšně na Hradě, takže ta skončila vlastně dřív, než začala. Protože z našeho pohledu to bylo spíš jenom takové alibi, aby, jak jste taky prohlásili, stejně si to ta většina silou prosadí. Prosadíte si to po nocích a prosadíte si to pevným hlasováním zítra mezi osmnáctou až devatenáctou hodinou.
Ono taky není pravda to, co tady pořád slyšíme, že se v té minulosti nic neudělalo. Vždyť to tu už... a říkala to ve faktické poznámce i Berenika Peštová, několik dalších lidí. Před 25 lety ženy odcházely do penze o osm let dříve. U mužů to bylo kolem pěti let. Už deset let klesá počet seniorů ve věkové skupině 65 až 69 let. To jsem také nikoho neslyšel říct. Deset let nám počet seniorů v této kategorii klesá. V posledních pěti letech se zastavil počet i ve věkové skupině 70 až 74 let, rostl jen počet seniorů ve skupině 75 až 80 let. A právě jejich důchody budou v příštích pěti až deseti letech hromadně zanikat. No proč? No z biologických důvodů. Místo nich budou nastupovat do penze nejslabší poválečné ročníky. To jsou ti, co se narodili v roce 1960 až 1969.
Ten demografický problém, já se k tomu vracím už potřetí, je jiný. To jsou problémy spíš z hlediska vymírání národa, že máme opravdu nízkou porodnost, nikoliv z hlediska důchodového systému. V podstatě jde o to, jak se bude mezigeneračně přerozdělovat bohatství.***.
