Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(13.20 hodin)
(pokračuje Milan Feranec)
Potom je to ta změna výpočtu. To je vlastně ta první skupina, že ne 100 procent, ale postupně se to snižuje až na 90 %, což také vlastně povede ke zpomalení růstu nově přiznaných důchodů. A nakonec i zrušení zvyšování starobních důchodů za výdělečnou činnost souběžně s pobíráním důchodů s tím, že to bude nahrazeno slevou na pojištění, kde v první fázi to přinese nějaký nárůst výdajů státu, ale v další fázi vlastně to přinese jako by úsporu na straně státu.
A tato hlavní opatření, nebo z mého pohledu hlavní opatření, ten cíl je jednoduchý, a to vláda i deklaruje, snížit délku vyplácení důchodů, respektive jejich výši, respektive snížit výdaje státu na výplatu důchodů. A tady v té debatě padlo minimálně dvakrát, myslím, že to říkal kolega Haas, a potom myslím, že i kolega Kohajda, že vlastně od roku 2000 byl důchodový účet, který je svým způsobem virtuální, šestkrát v plusu. Já jsem se na to díval a bylo to v roce 2004, 2005, 2007, 2008, 2018, 2019. A teď jsem si položil otázku vlastně, proč byl v plusu v těch letech? Bylo to proto, že vláda přijala nebo Sněmovna schválila nějaké opatření ke snížení důchodů nebo k prodloužení věku odchodu? Nebylo to. Pokud si dobře pamatuji, tak to prodloužení vlastně do těch 65 bylo, myslím, v roce 2010, pokud se nepletu.
Tak jsem se díval vlastně, co se dělo v těch letech. Ono rostlo HDP a teď v roce 2004 - 4,8 % 2005 - 6,6 %, 2007 - 5,6 %, 2008 - 2,7 %, 2018 - 3,2, 2019 - 3 % nárůst HDP. Ale to by pochopitelně samo o sobě nestačilo. Ono i rostly tedy průměrné mzdy, a zase podle těch let: 2024 - 6,6, 2005 - 5,9 %, 2007 - 7,2 %, 2008 - 8,3, 2018 - 8 %, 2019 - 7 % nárůst. A to je vlastně ten důvod. Rostly tím pádem, když rostl HDP, rostly reálné mzdy nebo rostly průměrné mzdy, (nesrozumitelné) reálné, tak se zvyšovaly pochopitelně ty příjmy důchodového účtu.
Takže nebylo to způsobeno skutečně nějakým snížením důchodů, prodloužením věku odchodu. Ne. Skutečně jenom, že reálně rostly příjmy. A to je, si myslím, ten hlavní problém té důchodové reformy. Ano, shodneme se, že to jsou vlastně parametrické změny, nakonec i důvodová zpráva to takhle opakovaně říká, ale to asi fakt není podstatné, že problém toho je, že skutečně ta nerovnováha, která nastává logicky, že se řeší jenom na jedné straně, a to je na straně výdajů. Skutečně se neřeší příjmy. A říkalo to přede mnou několik předřečníků.
Pochopitelně, že ideální stav by byl, kdyby důchodový účet byl vyrovnaný, nebo ještě lépe v přebytku, ale to asi nebude úplně reálné, a nakonec ve světě je to běžné, že dochází k určitému dotování v uvozovkách ze státního rozpočtu. Ale to je celkem logické, protože co je státní rozpočet? Nástroj k tomu, jak má fungovat stát, že? To je nástroj a určitá mezigenerační sociální soudržnost k fungování státu patří, takže to si myslím, že to... Já netvrdím, že jenom zvyšování HDP a zvyšování mezd vyřeší ten problém automaticky. Ono ho nevyřeší, proto tam mluvíme vlastně o tom druhém pilíři.
A říkám, nechci rozebírat jednotlivá opatření, ale spíš se zamyslet, jaké jsou společenské dopady vlastně tohoto, ale i jiných zákonů, a to si myslím, že je také důležité. Ten první je pochopitelně rozdělování společnosti jako takové. A to jsme zažili vlastně, když jsme tady projednávali několik dní a několik nocí ten zákon o snížení valorizace důchodů. A jaké byly hlavní argumenty? Teď neříkám ze strany vlády nebo ministrů, ale v tom veřejném prostoru. Jaké byly argumenty pro přijetí tohoto? Kvůli valorizaci nebo kvůli dnešním důchodcům nebude v budoucnosti na důchody a mladí kvůli tomu nebudou mít přiměřené důchody. Tam už to chtělo jenom doplnit takové to heslo: dědeček a babička, ujídají nám chlebíčka. To je stejná logika té argumentace. A až mě napadlo, jestli náhodou ti, kteří to takhle opakovali, se neinspirovali teď u nějakého člověka, ten se jmenoval Šohej Imamura. Jenom vysvětlím, to byl japonský filmový režisér a já jsem někdy v 80. letech viděl takový zvláštní film od něho. Jmenovalo se to Balada o Narajamě. A byl to příběh někdy přelom 19. a 20. století, někde na severu Japonska, nějaká chudá vesnička tam někde v horách, tam měli ta malá políčka a tam měli v uvozovkách důchodovou reformu vyřešenu relativně jednoduše. Každý člověk, který se dožil 70 let a už nemohl moc pracovat, tak se vydal na takzvanou cestu do Narajamy. To bylo místo v horách, kde si lehl a umřel. Takhle to tam vlastně řešili. Tak já doufám, že tím se úplně nechceme inspirovat. Tam to nebyla naděje na dožití, ale tam to byla jistota, že nebude žít déle než 70 let. Tak doufám, že v tom se nechceme inspirovat.
Takže říkám, to rozdělování společností. Ale dalším důsledkem je, pochopitelně to s tím souvisí, nižší soudržnost společnosti, nějaká mezigenerační solidarita. A já jenom k tomu říkám, že stát, který se neumí postarat o mladou generaci, nemá budoucnost, ale tu budoucnost nemá ani stát, který se neumí postarat o starší generaci. Na tom je založeno vlastně to fungování, a to je tím ohroženo nějakým způsobem.
A možná ještě další důsledek je, že dnes jsme skutečně svědky ohrožení důvěry jednotlivce, občana ve společnost, ve stát, v instituce. A já se obávám, že tento návrh zákona je takovým dalším kamínkem do té mozaiky, protože symbolem státu je vláda jako vrcholný orgán výkonné moci, její představitelé a kolik slibů už vláda nebo koalice porušila? A nechci opakovat notoricky známé: nebudeme zvyšovat daně - žádné, nebudeme zvyšovat daň z nemovitostí, nebudeme zvyšovat věk odchodu do důchodu. A nic z toho neplatí. Ale pokud stát není loajální ke svým slibům daným občanům, proč by měl být občan loajální ke státu? A říkal si jasně, je to můj stát, přispívám, budu platit poctivě daně. To si myslím, že skutečně je ten nejhorší důsledek této vlády.
Měli jsme tady vysoké ceny energií, ale to se nějak zvládlo, i když pochopitelně pamatuji si, když v srpnu 2022 nejlepší v historii ministr průmyslu a obchodu nám vykládal: nebudeme nic řešit, nebudeme zastropovávat, na to nemáme, ani kdybychom znárodnili Agrofert. To si pamatuji, ty jeho průpovídky. ***
