(10.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
To, co tu dnes projednáváme, je snaha vládní pětikoalice učinit z tohoto práva pro jednu skupinu českých občanů, tedy pro Čechy žijící v zahraničí, absolutní právní nárok, který jim náš stát musí nějakým způsobem, jakýmkoliv, zaručit. A to už je přece něco zcela jiného než občanské a politické právo, kterým právo svobodně volit bezpochyby je. Šlo by o ničím neopodstatněné privilegium, a to zejména v případě desítek tisíc zahraničních Čechů, kteří v České republice nežijí, nikdy zde fyzicky nebyli a ani nebudou, a tudíž ani nikdy neponesou důsledky své volby. Mnohdy neumí ani česky. Ty totiž poneseme pouze my, my, co tady žijeme, platíme tady daně a dýcháme s naší zemí, Českou republikou, v dobrých i zlých časech.
Když to otočím, vládní návrh vlastně říká, že volební právo Čechů v zahraničí není právem, ale povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost, stát si ji musí vynutit, respektive vytvořit takové podmínky, aby všichni tito lidé mohli svou povinnost splnit. Podle mě je to zásadně chybný a pomýlený postoj. A já to považuji za důležité říct hned na začátku tohoto svého projevu, protože jsem se nad institutem korespondenčního hlasování, respektive dálkového hlasování obecně, včetně elektronického, dlouze zamýšlel a četl jsem na to mnoho studií i ze zahraničí. Mé úvahy se primárně nesly v tom duchu, zda tyto návrhy skutečně slouží k naplnění nějakých základních, ústavou garantovaných lidských, občanských, politických nebo sociálních práv, která neumíme naplnit jiným způsobem, a došel jsem k závěru, že nikoli. Právo volit každý občan České republiky má již dnes, de iure i de facto. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Korespondenční volba tedy není naplněním žádného ústavního, občanského či politického nebo sociálního práva, což jsou takzvané generace lidských práv obsažené v ústavní Listině, ale jde o politický a hlavně ideologický konstrukt, o politickou a ideologickou agendu určité části politického pětikoaličního spektra, které můžeme označit jako liberální progresivismus nebo novodobou revoluční levici. Korespondenční hlasování je hlavně vysoce účelovým instrumentem, jak ovlivnit výsledky voleb k obrazu svému. Ale k tomu se ještě dostanu.
Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, tajnost volby může být garantována pouze tehdy, jestli má akt výkonu hlasovacího práva osobní a individuální charakter. Když tento akt probíhá prostřednictvím fyzického vhození volebního lístku do volební urny za plentou a za přítomnosti nezávislé a politicky pluralitní volební komise, která celý proces hlasování kontroluje dle předem daných zákonných pravidel. To znamená volby transparentní, svobodné, přímé, rovné a hlavně tajné, tak jak je známe dnes. To u korespondenčního hlasování prostě není možné zaručit žádným způsobem, jelikož nelze absolutně vyloučit možnost, že některé osoby hlasují pod dozorem, či dokonce pod nátlakem jiných osob nebo skupin. Kolik takových hlasů bude?
Rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu volby naprosto stejné možnosti a podmínky. To přece není pravda. To je další popření toho, co nám říká česká ústava. Tyto zásady korespondenční způsob hlasování rovněž narušuje. A narušuje jej i předložený návrh zákona, protože zavádí dvojí typ volby - ústavně správný fyzický způsob, to, že půjdeme za plentu, tam zaškrtneme lístek, vytáhneme lístek, dáme do obálky a hodíme do volební urny, a naproti tomu neústavní, zcela neústavní způsob korespondenční - a zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat.
Při korespondenčním způsobu hlasování, tak jak je vládními poslanci konkrétně navrženo, nelze rovněž vůbec vyloučit ústavně nepřípustnou i zákonem zakázanou variantu, že určitá osoba hlasuje v daných volbách vícekrát, což je opět porušení principu rovnosti volebního práva. Nelze vyloučit ani možnost, že pod jménem a pod identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo například ani toto volební právo z nejrůznějších důvodů nemá, čímž je zase narušen princip přímosti hlasování, jelikož v jeho korespondenční podobě absentuje prvek volební komise, která je schopná každého voliče ztotožnit a vyloučit eventualitu vícenásobné volby jednou a tou samou osobou.
Mimořádně nebezpečné dopady by mělo zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí i na samotný volební systém v České republice, respektive na podobu volebních výsledků a složení Poslanecké sněmovny. Jde o to, jak by zavedení korespondenčního hlasování ještě více prohloubilo již tak katastrofální dopady přepočtu hlasů ze zahraničí na volební výsledky. Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí vybírají z kandidátek politických stran zaregistrovaných v tomto kraji, což je ovšem nejen naprosto nelogické, ale rovněž to může výrazně asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo. A já jsem to zde v prvním čtení návrhu podrobně popisoval.
V roce 2006 a 2017 totiž způsob přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty v konkrétním vylosovaném kraji zvrátil výsledek voleb, a tím i podobu následné vlády vygenerované českými voliči v České republice. Takže jinými slovy lidé, kteří žijí v zahraničí - a teď nemyslím samozřejmě studenty a další, kteří jsou tam na krátkodobých pobytech, ale lidi, kteří mají české občanství, nikdy tady nežili - tak ovlivnili vládu v České republice a nezaznamenali potom ty důsledky jejího vládnutí, což si myslím, že je velmi špatně. A to šlo vždy o jeden jediný mandát, protože zahraničních hlasů bylo a dodnes je do 20 tisíc. Ale tato vláda - Vít Rakušan už hovořil o 300 tisících hlasech v korespondenčním hlasování. Vláda hovoří o 500 až 600 tisících hlasech. Dokážete si představit, jak lidé, kteří nežijí v České republice, dokážou ovlivnit vládu a to, co se bude dít po těch korespondenčních volbách tady?
Jestli do parlamentu, do Sněmovny chodí pět milionů voličů, tak to je víc než 10 %, to, co říká Vít Rakušan a další pětikoaličníci. Víc než 10 % se bude přerozdělovat korespondenční volbou. To znamená, že někomu může 10 % přibýt a někomu 10 % ubýt. To je zásadní změna, zásadní změna v České republice. Pokud by po zavedení korespondenční volby přibylo ze zahraničí třeba i jen 300 tisíc, bavíme se již o dalších dvanácti mandátech. A to už může s výsledky voleb i podobou vlády zamávat zásadním způsobem. Dvanáct mandátů někde přibude a dvanáct mandátů někde ubude. To se bavíme dohromady o dvaceti čtyřech mandátech. To je, pokud dobře počítám, to je jedna osmina Sněmovny. Jedna osmina Sněmovny. A jde o tohle předkladatelům návrhu? Je toto hlavní motivace pětikoalice? Podle mého pravděpodobně ano. Systém přiřazování zahraničních hlasů do náhodně vylosovaných českých krajů je od základu špatný, bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky, nebo korespondenčně. ***
