(11.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Na přímou otázku, zda to není i v současném systému tak, že i teď mohou příbuzní sebrat voliči ostatní lístky, zaškrtat mu kandidáty a potom si ohlídat, že sice ve volební místnosti jde za plentu s předpřipraveným lístkem, odpověděl ústavní právník docent Jan Kudrna takto - cituji: "To všechno udělat můžou. Jenomže ten člověk, pokud tedy doopravdy bude chtít, tak může požádat ve volební místnosti o hlasovací lístky. Samozřejmě pokud bude pod takovým tlakem, tak si můžeme klást otázku, jestli to udělá, pokud tam s ním není nějaký člen jeho rodiny, kterého se bojí. Ale tu možnost má, to za prvé. Za druhé, za plentu musí jít sám a zákon říká, že pokud se tam neodebere, tak mu hlasování nebude umožněno. To znamená, že nutíme voliče, aby šel za plentu, což u korespondenčního hlasování samozřejmě nebude. Ale mohou tam být i jiné možnosti ovlivňování, například korupce." Konec citace.
Na další otázku, zda reálně hrozí obchodování s hlasy, pokud bude korespondenční volba prosazena, pak renomovaný ústavní právník Kudrna odpověděl takto - cituji: "No, tak jestli hrozí... každopádně se to usnadní. V ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné. My se tady otevřeně spolu bavíme o tom, že je každému jasné, že pro nějaké tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit," uzavírá Kudrna.
Na rizika spojená s korespondenční volbou upozorňoval v minulosti i Marek Antoš, vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ve svém článku s názvem Tajné hlasování za plentou jako záruka svobodných voleb versus distanční hlasování publikovaném v Časopise pro právní vědu a praxi uvedl - cituji: "Rovněž kodex správných postupů ve volebních záležitostech, který v roce 2003 přijala Benátská komise, nedoporučuje široké užívání korespondenčního hlasování, jež v sobě obsahuje řadu problémů, včetně zvýšeného rizika rodinného hlasování. Za určitých podmínek však může být korespondenční hlasování použito k tomu, aby umožnilo účast ve volbách pacientům v nemocnicích, osobám ve vazbě, osobám s omezenou pohyblivostí a voličům bydlícím v zahraničí, pokud zde není riziko podvodu či zastrašování. Vedle omezení svobody hlasování jednotlivých voličů existuje i riziko kupování hlasů. V různých volbách v České republice již došlo k případům, které by bylo možné označit za hraniční. Kandidující subjekty například slíbily uspořádání losování o hodnotné ceny v případě, že dosáhnou vítězství ve volbách. Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 dokonce řada podnikatelů nabízela slevu všem zákazníkům, kteří u nich během volebních dnů odevzdají nepoužité hlasovací lístky určitých stran.
Za současné právní úpravy však většímu rozmachu podobných scénářů brání nemožnost ověřit, zda konkrétní volič skutečně odevzdal či neodevzdal svůj hlas pro určitý kandidující subjekt. I v případě, že se volič určitého lístku předem zbaví, ve volební místnosti může požádat o novou sadu. Zavedení korespondenčního hlasování by však tento stav změnilo. Bylo by například možné lístek vyplnit přímo před třetí osobou a rovnou odeslat, případně i dokonce prodat někomu třetímu. S ohledem na minulé snahy ovlivnit volební chování voličů hmotnými motivacemi, které s politikou nesouvisejí, by podle mého názoru bylo odvážné tvrdit, že se podobné snahy o zneužití korespondenčního hlasování nevyskytnou." Konec citace.
Marek Antoš pak v závěru svého článku vyzval k tomu, co se v České republice trestuhodně neděje. Považte - cituji: "Vzhledem k významným rizikům, která jsou se zavedením této formy hlasování spojena, zejména pokud jde o omezení tajného hlasování, by proto mělo nejprve dojít k dostatečné odborné diskusi o všech souvisejících otázkách." Konec citace.
Podle politologa a bývalého velvyslance České republiky ve Francii Petra Druláka zase Fialova vláda oprávněně čeká, že může mít z korespondenční volby profit. Poslanci a senátoři by však podle Druláka při jejím schvalování měli mít na mysli všechna prokazatelná rizika, protože jde podle jeho slov pro MF Dnes doslova o - cituji - "nebezpečný útok na demokracii". Konec citace.
Ani politolog Stanislav Balík není přesvědčen o užitečnosti korespondenční volby. Naopak ji označuje - cituji - "za hodně nebezpečnou hru, jejímž výsledkem může být devalvace českého funkčního volebního systému". Konec citace. Balík sice uznává, že z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie, nicméně upozorňuje například na to, že ve Francii šlo korespondenčně hlasovat do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Zavádění korespondenční volby v západních demokratických zemích přičítá jistému módnímu trendu, podobně jako přímou volbu prezidenta.
Podle Balíka reálně hrozí, že - cituji: "V kontextu debat o podvodech se zaslanými lístky v minulých prezidentských volbách v Rakousku či USA, skutečných nebo smyšlených, přestanou lidé důvěřovat celému volebnímu procesu. Jakékoliv těsnější výsledky budou odmítány jako zfalšované a možná ne jenom těsnější," varuje Balík. Doslovná citace Stanislava Balíka: "Uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že je možné falšovat, tak i kdyby tomu tak nebylo, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo." Konec citace.
Ergo kladívko hnutí ANO jako nejsilnější opoziční strana je oprávněně přesvědčeno, že předložený návrh je nejen nebezpečný pro volební systém v naší zemi, ale není ani v souladu s ústavními dokumenty České republiky. Ty totiž vyžadují, aby - za prvé - byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být také svobodná. V neposlední řadě, jak varují ústavní právníci, má také existovat co největší společenská důvěra ve volební proces od začátku až do konce. To znamená od okamžiku, kdy je uznán jako oprávněný volič, až po přepočet hlasů na mandáty. Tento proces musí být bez pochybností pochopitelný a verifikovatelný.
Jinými slovy, uvažované změny nejenže podle našeho nejhlubšího přesvědčení vyžadují změnu ústavy, ale dalece přesahují jedno volební období. Věřím, že se tady shodneme, že by Česká republika neměla být v důsledku tvrdohlavosti a zoufalosti několika potápějících se politických subjektů vystavena situaci, kdy se bude volební systém měnit s každými novými parlamentními volbami. V případě, že prioritou vlády je skutečně změna volebního systému, tak jsme ji opakovaně vyzývali, aby ve svých úvahách od prvopočátku respektovala nejsilnější politickou stranu v zemi a naslouchala všem jejím připomínkám, aby se změnu volebního systému, která je zásahem natolik zásadním, že se přímo dotýká ústavního pořádku v zemi, nesnažila prosazovat silově a bez konsenzu s opozicí. Nic takového se nestalo a pětikoalice zvolila svou oblíbenou cestu sněmovního válcování. Tak se změna volebního systému, která se přímo dotýká ústavního pořádku a dalekosáhle přesahuje funkční období této pětikoalice, má prosazovat na sílu bez ústavní většiny a bez seriózního pokusu o diskusi s opozicí při přípravě paragrafů zákona.
Vláda nás vyloučila z diskuse o podobě zákona v době jeho příprav. O to více naléhavých otázek je proto povinna nyní zodpovídat, a to nejen nám, dámy a pánové, ale zejména veřejnosti. Veřejnosti, která od svých zákonodárců přirozeně očekává, že nedovolí destabilizaci základního pilíře, na kterém naše demokratické zřízení stojí, že nedovolí znevěrohodnění voleb. ***
