Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na vystoupení pana kolegy Aleše Juchelky. Já respektuji, že má někdo jiný názor. To je naprosto v pořádku. Jenom říkám, že v dnešní době - je to i pro paní poslankyni Pastuchovou, prostřednictvím paní místopředsedkyně - více než 98 % lidí i bez toho bere víc, než je zaručená mzda. A určitě to není problém velkých korporací. To je takové laciné jako velké korporace... Tak řekněme, nechceme velké korporace v České republice? Nechceme ty deseti tisíce zaměstnanců, kteří pracují pro velké korporace? A tam opravdu problém, že by někdo bral méně než zaručená mzda, reálně neexistuje. A právě proto, že reálně neexistuje, tak současně to přináší obrovskou byrokracii, neustále se to kontroluje, pořád se to vykazuje a přitom to nemá žádný smysl. Takže reálně problém to není. A můžu doporučit. Ptejte se zaměstnavatelů, protože bezesporu i vy, jak jsem říkal, všichni poslanci bez ohledu na stranickou příslušnost určitě mluví se zaměstnavateli, zda to přivítají, nebo ne. Já jsem nepotkal v té debatě za posledních několik let zaměstnavatele, který by trval na tom - a teď mluvím i o soukromé sféře - abychom zachovali systém zaručených mezd.

A co se týče růstu mezd, tak to naštěstí nemá v rukou vláda, kterákoliv vláda. Takže samozřejmě pro státní rozpočet je dobrá zpráva, když rostou mzdy, protože rostou odvody a roste daň za závislé činnosti. A je to na konkrétní firmě, co si může dovolit.

A pak ten povzdech - nevím, jestli to byl povzdech, že máme málo odborářů. Tak evidentně ti, kteří jsou odměňováni v tom soukromém sektoru, necítí potřebu se zdržovat v odborech, protože zřejmě jsou spokojeni s pracovními podmínkami a s platovým ohodnocením, s daňovým (nesrozumitelné), které v té konkrétní firmě dávají. Nejsou žádné legislativní prostředky k tomu, aby vznikaly odborové organizace a ti lidé používali systém kolektivního vyjednávání. Žádné legislativní překážky nejsou. Ale kde není poptávka, tak pak tam není ani nabídka. Takhle bych to jednoduše zhodnotil.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s přednostním právem je přihlášen pan ministr Jurečka, poté pan místopředseda Juchelka. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Ta debata, myslím si, teď je velmi dobrá, protože - já jsem to chtěl říct ve svém závěrečném slovu, ale vlastně pěkně nám poukazuje... (Odmlčuje se pro hluk v sále.) Pěkně nám poukazuje na to, jakým způsobem vlastně se v minulosti tady vyvíjela debata o minimální mzdě. V minulosti, kdy jsme byli v koaličních (nesrozumitelné), tak si pamatuju na těch debatách, jak vlastně růst minimální mzdy brzdilo to, jak je to provázáno na systém nastavených minimálních zaručených mezd. O tom jsme mluvili mnohokrát a často byla i vůle, že by mohla růst minimální mzda v minulosti rychleji, ale v té provazbě na ty minimální zaručené mzdy se potom nedařilo najít tu dohodu, a to přiznávali i sami zaměstnavatelé.

A já jenom chci tady dát do srovnání to, jaký byl reálný vývoj v čase. Když se podíváme právě na tu minimální mzdu, o které tato novela je zcela zásadně a která vlastně posunuje tu výši minimální mzdy a i mechanismus stanovení do budoucna do úplně jiné roviny, za prvé transparentního systému fungování stanovení minimální mzdy, za druhé také na hodnoty, které tady v minulosti nikdy nebyly, tak jenom pro připomenutí: Rok 2010, minimální mzda vůči průměrné mzdě 33,5 %, rok 2012 - 31,9 %, rok třeba 2016 - 35,7 % minimální mzda vůči průměrné. A když se podíváme až třeba do roku 2020, dostáváme se na 40,4 % a dneska máme minimální mzdu, která nám roste z úrovně 41 %, transparentním, předvídatelným, čitelným mechanismem do budoucna do roku 2029 o 1,2 procentního bodu na hodnotu 47 % vůči průměrné mzdě. Je to kompromis, na kterém jsme se velmi složitě dohadovali se zaměstnavateli, odbory a nakonec na úrovni vlády, jak to tady bylo popsáno, jsme přijali ten kompromis tak, že jsme se rozhodli tu hranici původně dohodnutých 45 % tam, kde ještě zůstávaly potom i ty minimální zaručené mzdy, posunout tu hranici minimální mzdy té cílové hodnoty, na kterou cílíme, na 47 %, se zrušením minimálních zaručených mezd pro mzdovou oblast. Je to kompromis, se kterým ani nesouhlasili zaměstnavatelé, ale akceptují ho.

A když se na to podíváme z pohledu toho vývoje procent, proto jsem tady říkal ty hodnoty předtím, tak kdybychom přijali dnešní stav a řekli - zakonzervujeme minimální mzdu na hodnotě 41 % a zůstaneme na úrovni minimálních zaručených mezd k této hodnotě a k tomu na porovnání si dáme cílový stav 47 %, tak ten růst těch 6 procentních bodů nám vypíná všechny úrovně minimální zaručené mzdy až po třináctou platovou třídu. To znamená, šest úrovní minimální zaručené mzdy tímto nárůstem v tomto rozdílu vlastně vypneme tím, že je překonáme tou samotnou minimální mzdou. A byla to kompromisní dohoda, aby v rámci toho složitého sociálního dialogu, kterou, neříkám, že ji úplně obě dvě strany přijaly, ale minimálně ti zaměstnavatelé, kteří ze svých peněženek, ze svých výdělků, ze své práce musí ty lidi zaplatit, tak řekli - dobře, těch 47 % jako cílový stav akceptujeme a jsme schopni s tím fungovat.

Tak znovu říkám, uvědomme si, kde jsme tady byli 20 let. 20 let, kdy tady vládli sociální demokrati, premiéři z této strany, ministři financí z této strany, ministři práce a sociálních věcí z této strany a nikdy se nedostali na tyto hodnoty, kde jsme dnes a kde se budeme v těch příštích letech postupně posunovat nahoru. Je to čitelné, stanovujeme to nikoliv rok a půl až dva zpětně, bereme to z neobjektivnější dat z pohledu predikce. To v té debatě také s kolegy, se zástupci odborů, zaměstnavatelů tento týden zaznělo, že oceňují tento přístup. To znamená, kdybych to vzal ve vztahu třeba k tomu Polsku zmiňovanému a řekl - budeme to stanovovat z dat, která se stala, tak já myslím, že budeme na těch hodnotách nad 50 %. Bezpečně budeme nad 50 %. Když to budu stanovovat rok a půl až dva zpětně, tak tam budu. Ale jestliže to stanovuju z té predikce, tak je potřeba i brát v úvahu to, jakým způsobem, jakým vzorečkem tu hodnotu stanovujeme. To v té debatě nezaznělo, považuju za důležité a pro korektnost to tady zmínit.

Pak chci také doplnit, jak se vždycky mluví o sociálním dialogu, když přijdeme na jednání tripartit, různých rezortních, malých, velkých, krajských, tak je skloňován sociální dialog. A právě tato novela dává daleko větší prostor, aby se ten sociální dialog na úrovni jednotlivých provozů podniků nebo na úrovni jednotlivých firem, na úrovni jednotlivých sektorů mohl vést právě o tom, že při znalosti té věci, specifik daného podniku, daného sektoru si mohli stanovovat v rámci kolektivních dohod, kolektivního vyjednávání, kolektivního vyjednávání vyššího stupně hranice, které budou vyšší než ta minimální mzda. A já si myslím, že když nerozhodujeme o našich penězích, které máme v rámci svých rezortních kapitol, které nejsou rozpočtovými prostředky tohoto státu, tak si myslím, že jestliže to jsou peníze někoho, kdo je soukromý vlastník, je na trhu a snaží se bojovat o to, aby ustál tu situaci, aby měl zakázky, aby mohl vyrábět, aby mohl zaměstnávat lidi, tak si myslím, že je fér říci - ano, my vám tu základní hodnotu sice zvyšujeme, ale cokoliv, nad to si umějte dohodnout vy v rámci sociálního dialogu. Mimochodem ta novela ten prostor pro sociální dialog rozšiřuje. Zahrnuje tam větší množství lidí, kteří mohou pod ty kolektivní smlouvy následně také potom spadat.

Takže já chápu, že v tomhle my se tady asi nepotkáme principiálně, to jsme si řekli už opakovaně v předchozích čteních i na sociálním výboru, ale chci, aby tady jasně zaznělo, kde jsme byli 20 let, možná 25 let, na jakých úrovních, hodnotách a kde jsme nechávali ty lidi a kde tahle změna vůči těmto lidem bude jednoznačně rychlou pozitivní změnou a bude samozřejmě logicky vytvářet tlak na celý pracovní trh a na celou otázku odměňování mnohem víc, než kdybychom ponechali současný stav současné minimálně zaručené mzdy na hodnotách, které tady byly poslední 20, 25 let. Tak jenom, prosím pěkně, tohle vnímejme, protože celá řada tady kolegů, kteří jsou opoziční poslanci, také pracovala na manažerských pozicích, byli třeba nebo jsou majitelé firem, tak vnímají i tuhle otázku, že si myslím, že je potřeba se na to dívat i to optikou z pohledu toho, kdo to platí, a to je ten zaměstnavatel. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Juchelka. Prosím, máte slovo.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu už jenom velmi stručně, abychom se dostali k hlasování. Tu minimální mzdu u nás bere 130 tisíc lidí. Samozřejmě, že ta minimální mzda jako taková - a je to transpozice evropské směrnice - bude asi 3 % pod hodnotou toho, co po nás chce Evropská komise, protože tam je 50 %. Ale to já nerozporuju, pokud je to dohoda, tak budiž. Nicméně ten tlak na pracovní trh a mzdy, tak ten je přece vyvíjen také tím, jakou máme a nemáme zaměstnanost a nezaměstnanost. ***