Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(22.40 hodin)
(pokračuje Radovan Vích)
Vláda si od této změny také slibuje dalších 600 000 domácností navíc, které by musely platit tento mediální poplatek, pokud používají tablet anebo chytrý telefon. Nemluvě o firmách. V soukromém právu by to bylo bezdůvodné obohacení. Když službu neodebírám, přece po mně nemůžou chtít, abych za ni platil. To by bylo logické. Ale ne, vláda to bere přes veřejné právo, kde to bude tak, jak si prohlasuje její sněmovní většina 108 hlasů.
Zamysleme se ještě z jiného hlediska. Opravdu potřebujeme tolik programů České televize placených z koncesionářských poplatků? Tedy nedobrovolně? Za prvé je tu kanál ČT24 poskytující různá zpravodajství, debaty, rozbory. Nestačilo by místo něj vysílat několikrát denně pouze zpravodajství? Pak je tu kanál Déčko pro děti. To je jakoby chvályhodné, ale opravdu chceme, aby naši potomci a vnuci kdykoliv přistoupili k televizi, zmáčkli knoflík a mohli se neomezeně dívat několik hodin na program, který je třeba zaujme, ale pak si nebudou volně hrát, věnovat se tomu, aby se něco naučili, bavili se venku s kamarády? Takhle z nich vychováváme jen pasivní příjemce zábavy. Pak je tu program ČT2, ČT art, to je zbytečné je takto rozdělovat. To dál mohlo být na jednom kanálu. Potom ještě ČT sport. Opravdu je nutné jej platit z našich společných peněz, když to nabízejí soukromá média? A pak je zde hlavní kanál ČT1, který před lety všechny ty funkce, co chceme po České televizi, zvládl s přehledem sám, později s pomocí ČT2, a to stačilo. Podle mého názoru zkrátka nepotřebujeme tolik veřejnoprávních programů, navíc nedobrovolně placených. Ale od čeho jsou tu také soukromé televize? Ale to je věcí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady České televize.
Takže mám problém jednak s financováním veřejnoprávních médií, kde devět států v Evropě to řeší jiným způsobem než koncesionářskými poplatky, a také s objektivitou v rámci zpravodajství. Návrh SPD je tedy jasný zákon o České televizi a Českém rozhlasu, který by jasně upravil a vymezil jejich působení s tím, že by obě instituce podléhaly kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu a jejich příjmy by byly samostatnou kapitolou státního rozpočtu. Já osobně budu rozhodně hlasovat proti takové právní úpravě, která by zvyšovala koncesionářské poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím dalšího, přihlášený řádně je pan poslance Lacina, ale měl jsem zde omluvu pana poslance, takže můžeme přejít k dalšímu řádně přihlášenému. Ale vidím zde od pana ministra zájem o faktickou poznámku... Neplatí. Tak poprosím pana poslance Zlínského, který je přihlášen řádně do rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se omlouvám, že v tuto pozdní hodinu musím říct, že mé vystoupení bude poměrně dlouhé a poměrně kontroverzní. Takže možná vás trochu aspoň proberu, že to nebude až tak nudné. Můj pohled na tu problematiku se bude výrazně lišit od ostatních, které jste tady slyšeli, bude spíše obecnější, takže za to se svým způsobem předem omlouvám, ale prostě je to můj způsob, jakým já si připravuji projevy.
Přiznám se, že my jsme měli na klubu taky oba generálního ředitele, to znamená generálního ředitele Českého rozhlasu a České televize, a já musím za sebe říct, že ta vystoupení mě nepřesvědčila o tom, abych hlasoval pro tento zákon. A já se budu snažit tady vysvětlit proč, co mně vadí, a možná se pokusím navrhnout i nějaké aspoň částečné obecné řešení té problematiky, i když přiznávám, že nejsem na tuto problematiku úplně expert.
Veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas jsou spolu se soukromými stanicemi s celostátním pokrytím, internetovými informačními servery, sociálními sítěmi součástí mediální mašinérie, která zásadním způsobem prostřednictvím sofistikované propagandy ovlivňuje současné směrování naší společnosti. S vládnoucí částí politického spektra tvoří symbiózu podporující a upevňující moc jednoho ideového směru, který ještě nemá přesnou definici, ale který lze zatím nazývat progresivním liberalismem, či lépe definováno - to je můj výmysl - nihilistickým sebedestruktivním progresivismem. Dovolím si citovat generálního ředitele Českého rozhlasu z publikace Strategie 27 pro digitální dobu, kde se dočteme: "Český rozhlas je pro mě médiem nejrozmanitějším ze všech a mohu s klidným svědomím říci - žiji pro posluchače. Je tím nejdůvěryhodnějším, které v České republice působí. Patří ale i mezi přední evropské rozhlasy veřejné služby, které ctí hodnoty univerzality, nezávislosti a rozmanitosti, dbajíce na společenskou odpovědnost a inovace." Konec citace. Ani slovo o podpoře názorové plurality a svobody vyjadřování, což by mělo být základním kamenem práce každého veřejnoprávního média, zato mnoho slibů ohledně dodržování environmentální udržitelnosti a její podpory ve vysílání a práci Českého rozhlasu.
Já nyní budu citovat - já se rád opírám o citace - a budu citovat z takzvaného vysílacího zákona: "Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnoticí komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě."
Nyní budu citovat ze zákona o České televizi: "Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu, dále jen veřejná služba, v oblasti televizního vysílání. Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů." Konec citace. Bohužel se spíše jedná o pohádky ovčí babičky, jak se vlk nažral, tedy důvěra občanů v média, a ovečka zůstala celá, to znamená propagandistické ohlupování populace, než reálně fungující zákony, a výše uvedená média jsou masivně využívána k manipulaci s jedinci, a tím i s populací složenou z těchto jedinců naší společností.
Historicky se masová média ukázala jako vysoce účinná při formování a ovlivňování veřejného mínění a jejich schopnosti se progresivně zlepšují s tím, jak jsou dále úspěšně používány a kultivovány znalostí masové lidské psychologie a prostřednictvím technického pokroku. Zvláště významnou úlohu hrají v demokratických společnostech, kde vládnoucí elita zatím nemůže otevřeně a účinně použít násilných metod k zastrašování svých odpůrců tak jako v despociích a tyraniích. Z toho důvodu musí vládnoucí elity použít měkčích, stále více propracovaných technik mediální manipulace, které vycházejí ze současných znalostí lidské psychologie, neurobiologie a statistiky. Není třeba mediální manipulací přesvědčit každého, v demokratických společnostech stačí nadpoloviční většina. Pokud již nestačí ani tento přístup, potom jsou ještě v zásobě cenzurní zásahy skryté v bohulibé formě boje proti dezinformační kampani nepřátelských mocností, tedy nutností boje proti dezinformacím při zachování svobody projevu, což je klasická kvadratura kruhu. ***
