Korektura
(18.40 hodin)
(pokračuje Michael Kohajda)
Tady podle mě jsou zcela reálné ty dotazy a relevantní těch jednotlivých studentů, jestli je spravedlivé, aby za stejnou činnost dostával menší peníze. Odpovědí na to může být, že ta vysoká škola může dorovnat ty prostředky tomu studentovi, že tady je autonomie vysokých škol, že se vysoká škola o to má postarat. Což samozřejmě řešení by bylo, kdyby vysoké školství nebylo dlouhodobě podfinancováno. Když si vezmeme nárůsty prostředků, které jsou určeny na regionální školství, versus nárůsty prostředků, které jsou určeny na vysokoškolský sektor, a podíváme se třeba na posledních cirka 10 roků, zjistíme, že ten nárůst je nižší, než je jenom kumulovaná inflace.
Takže tady je zásadní otázka, kterou budeme muset umět těm studentům zodpovědět. Jestli skutečně za stejné studium, za stejnou práci, ve stejném studijním programu je odpovídající, aby získali, dostali nižší to základní stipendium.
Další otázkou je, co vlastně v globálu to způsobí na těch jednotlivých vysokých školách. Je to samozřejmě tlak na to, aby těch prezenčních doktorandů bylo co nejméně. Logicky, když bude na ně málo peněz, když budou ty prostředky ve stávající výši a bude se z nich muset vyplácet vyšší stipendium, klesne počet doktorandů. Nicméně tam, kde to nejsou velké obory, tak samozřejmě těch doktorandů, ti budou přijati pak jeden, dva do celého studijního oboru, nebo do konkrétního doktorského studijního programu. V rámci života mladých lidí, a já se s tím setkávám velmi často, je samozřejmě v dnešní době strašně moc lákadel, které nám odlákávají ty doktorandy.
Za prvé je to samozřejmě nabídka toho, že mohou získat někde práci, která je zajímavější, nebo, a to je velmi časté, jsou to změny v nějaké rodinné situaci, někdy to bývá samozřejmě mateřství, rodičovství. A zde samozřejmě, pokud v tom oboru ze dvou studentů vypadne jeden 50 %, tak je to pro ten obor zásadní, pokud třeba vypadnou oba dva, tak najednou prostě tam kontinuita není.
Další otázka je ta, jaký důsledek to bude mít, když ti studenti budou jeden, dva v tom oboru, ale bude tam samozřejmě neustále v rámci schválených studijních programů ta potřeba výuky, protože máme dánu, že v rámci doktorského studijního programu musíme mít určité penzum kreditů určitého rozsahu výuky. A tady je otázka, na kolik se pak stává efektivní, aby se vlastně jeden akademický pracovník věnoval jednomu studentovi doktorského studia. Je to samozřejmě extrémně luxusní situace, je to situace možná více než ideální, ale je otázka, zda je to v reálném stavu těchto současných vysokých škol, fakult, a já zase znovu odkazuji na zásadně jinou situaci v oblasti společenských věd, kde ty finance se nedostávají v podstatně větší míře.
Takže já si myslím, že je důležité, že tady tato novela přichází. Mám ale některé otazníky nad tím, jak skutečně pak bude fungovat, jak ji ty vysoké školy budou moci realizovat, pokud prostě nebude možno získat více finančních prostředků, pokud prostě vysoké školy nezískají více finančních prostředků, obávám se, že realizace celé té doktorské reformy bude vážně ohrožena.
Pak bych se chtěl zde vyjádřit k tomu, že skutečně jsem i já dneska viděl, protože jsem se na to připravoval v předchozích dnech na projednání tohoto bodu, že tam narostl velký počet pozměňovacích návrhů. Já musím říct, že některé z nich i mne překvapily, proto jsem kontaktoval zástupce reprezentace vysokých škol a ti byli, když to řeknu pěknými slovy, velmi rozhořčený. Já historicky jsem byl také v reprezentaci vysokých škol, už jako student jsem byl ve Studentské komoře Rady vysokých škol a vždy jsem to bral, že ta debata mezi reprezentací vysokých škol, na jedné straně Rada vysokých škol, konference rektorů, na straně druhé Ministerstvo školství, mládeže, tělovýchovy, že je to debata partnerská.
Já nedokážu posoudit, jestli ty pozměňovací návrhy jsou dobré, nebo špatné, protože jsem neměl dostatek času se s nimi podrobněji seznámit. Já jsem se snažil o to, abych každý z nich rychle prošel, abych si udělal nějaké výpisky, vytvořil jsem si tabulku s jednotlivými pozměňovacími návrhy a jejich obsahem.
Ale nedokážu říct, jestli je dobrý, nebo špatný. Jediné, co dokážu říct, že některé jsou překvapující, když tady zazněl například ten Národní akreditační úřad. Samozřejmě posílení nezávislosti orgánu je určitě zajímavé. A jak pan ministr zmínil, je to také žádoucí z hlediska našich mezinárodních závazků, tady ale musím říct, že nezávislost každé instituce má několik vrstev.
Ta personální nezávislost, která tady byla zmíněná, je pouze jednou z těch vrstev. Druhou a podle mě taktéž zásadní je nezávislost finanční. Jestliže jsem dobře nastudoval ten pozměňovací návrh, tak tam vlastně se to jenom posouvá, že namísto Ministerstva školství, kde součástí dnes NAÚ je uvnitř, tak vlastně ty finance bude schvalovat vláda. Tady já osobně jakoby nevidím posouzení nezávislosti. Pokud chcete skutečně posílit nezávislost NAÚ, tak je možným způsobem vytvoření samostatné kapitoly v rámci státního rozpočtu, tu kapitolu, o ní bude rozhodovat Poslanecká sněmovna. To je evidentně posílení nezávislosti Národního akreditačního úřadu.
Co se týká dalších věcí, já tady nechci polemizovat s některými věcmi, ale je opravdu potřeba, aby se podvýbor na některé ty návrhy podíval i trošku z jiné optiky, než je jenom školství. Určitě je velmi dobrá myšlenka a velmi dobrý cíl, například ty studentské půjčky. Je však otázkou, alespoň tak, jak jsem to rychle mohl si přečíst, jestli vůbec vláda má možnost svým nařízením určit podmínky, které se liší od podmínek tržních, jestli může nařídit poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby poskytoval někomu výhodněji za výhodnějších podmínek, než jsou tržní podmínky. Na základě čeho? Řeknu, že tento má poskytovat třeba za 1 % na 20 roků. Těch otázek je tam určitě mnoho. Já si myslím, že bychom se skutečně jednotlivým pozměňovacím návrhům měli věnovat. Tak já vám děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Přeji hezký večer. Nyní zde vidím faktickou poznámku, pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Rais: Já bych navázal na předřečníka, o kterém si myslím, že tam byla řada věcí, kdy měl pravdu. Jedna z věcí bych se chytil tady toho, na koho budou ta uvedená nová pravidla platit a kdy, protože dneska máme v podstatě na škole dvě skupiny lidí. Doktorand, který učí 8 hodin týdně cvičení a musí dělat výzkum, a teď, pak tam bude ten nový, který bude jenom dělat výzkum, ten bude dostávat víc peněz než ten, co tam má tu výuku. Takže těch problémů tam skutečně kolem toho doktorského studia je víc.
Svého času přišel rektor jedné nejmenované pražské univerzity nám sdělit na výbor, že má asi 160 nebo 180 doktorandů na škole. Kdo to teda s dotazem, kdo to bude platit? Z našeho pohledu ta odpověď byla tehdy jednoduchá. Prostě že to bude platit samozřejmě škola.
Já ještě bych se vrátil k tomu, jak jsem říkal, že nevím, jak vyjádřit tady tu novou skutečnost, kdy se dávají pozměňovací návrhy v podstatě těsně před druhým čtením. Během doby mě to napadlo, je takový krásný česko- židovské slovo, kterému se říká chucpe, to se prostě nedělá. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Lubomír Brož, připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím, máte slovo. ***
