Autorizováno.
(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Jenom hlásím, že jsme se vyměnili s panem kolegou Karlem Havlíčkem. Pořád se nacházíme před pořadem 113. schůze Poslanecké sněmovny a jsme u přednostních práv.
Než dám slovo své ctěné kolegyni Aleně Schillerové, která je další přihlášenou, načtu omluvy. Ze zdravotních důvodů se omlouvá od 14 do 16 hodin paní poslankyně Věra Adámková, z pracovních důvodů od 17 hodin Petr Fifka, z rodinných důvodů a bere zpět svou omluvu Ivan Jáč a pan kolega Julius Špičák je ze zdravotních důvodů omluven celý den.
Nyní už poprosím paní předsedkyni poslaneckého klubu hnutí ANO Alenu Schillerovou, aby se ujala slova. Prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dnes ráno jsem se v televizi opakovaně doslechla, že se tady prý scházíme kvůli důchodové reformě. Podívala jsem se pro jistotu do předložených materiálů, ale nic, co by do našeho penzijního systému přinášelo jakékoliv peníze navíc, jsem tam bohužel nenašla. Pokud tento návrh ministra práce a sociálních věcí má být nazýván reformou, pak bychom si asi měli nejprve redefinovat, co vlastně slovo reforma znamená. Měla jsem totiž za to, že skutečná důchodová reforma znamená nové zdroje, že znamená motivační prvky, které lidem usnadní spoření na důchod, že znamená strategické investice, pozitivní motivaci zaměstnavatelů nebo živnostníků, aby si na penzi - mají-li z čeho - odkládali více než dosud.
Nic z toho ale součástí předloženého materiálu není. To, co máme dnes projednávat, se soustřeďuje na dvě oblasti: na snižování budoucích důchodů a na prodlužování věku odchodu do důchodu. Je to podobné, jako kdybychom chtěli zreformovat vzdělávací systém tím, že jednoduše zkrátíme školní rok a zvýšíme počet žáků ve třídě místo toho, abychom investovali do lepších učebních materiálů a kvality výuky, nebo jako bychom reformovali zdravotnictví tím, že snížíme počet lékařů a prodloužíme čekací doby, místo abychom zlepšili péči a vybavení nemocnic.
Asi sami vnímáte, že ani jeden z těchto přístupů by k řešení problémů nevedl, naopak že by ho pouze odsouval a komplikoval - stejně jako tato odfláknutá a na sílu tlačená změna. I ta totiž přinese jediné: buď se z Česka stane ostrov pracujících a nemocných starců uprostřed Evropy, nebo dojde k masivnímu přesunu lidí v předdůchodovém věku na nemocenskou, do invalidního důchodu, na úřady práce nebo do předčasných penzí. Proč? No protože délka zdravého života Čechů se za posledních padesát let prakticky nezvýšila a protože neexistuje žádný seriózní důvod, proč by to v následujících padesáti letech mělo být jinak. Jediné, co se zdárně prodlužuje, je délka života s nemocí.
Cituji Ministerstvo zdravotnictví, které se v rámci připomínkového řízení vyjádřilo naprosto bez servítek: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v následujících letech." Konec citace Ministerstva zdravotnictví k nejdůležitější změně, kterou dnes projednávaný zákon obsahuje.
Nenechme se proto mýlit. Tohle důchodová reforma žádná není, nikdy nebyla ani nebude. Předložené změny mají jedinou ambici a tou je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným Husákovým dětem. To bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. Bude to svým způsobem pokuta pro ty, kteří měli tu smůlu a narodili se jako součást takzvaného silného ročníku.
Na základě technokratických predikcí (o) prodlužování délky života hodlá Fialova vláda zkrátit důchodový věk milionům Čechů, a tím již v roce 2050 odklonit od budoucích důchodců do státního rozpočtu zhruba 170 miliard korun ročně - 170 miliard korun, které sebere silným ročníkům sedmdesátých let, protože není schopna dělat kroky nezbytné k tomu, aby zajistila obyvatelům naší země zasloužený pracovní odpočinek po dosažení 65 let věku. Taková to je důchodová reforma, dámy a pánové, jedna z vlajkových lodí vlády Petra Fialy.
Co je ještě horší, tak je to, co této předloze v oblasti důchodů předcházelo. Tak si to prosím pojďme zasadit do kontextu úplně. V předchozích etapách došlo ze strany vlády Petra Fialy ke zrušení funkčních valorizačních mechanismů, které chránily nejzranitelnější skupinu před pádem do nezaviněné chudoby, a také k zásadní změně nastavení předčasných důchodů, která ze dne na den změnila životní plány tisíců lidí, přivedla je do mimořádné nejistoty - a to jenom proto, že sama koalice neměla jasno, co vlastně chce. Lavírování ministrů kolem data účinnosti změn podmínek pro odchod do předčasného důchodu řešil i prezident republiky, který načasováním svého podpisu přidal lidem měsíc k dobru, ale tento příběh už všichni známe.
Úplně stejná neujasněnost záměrů, chaos a nejistota provází po celou dobu přípravy i návrh, který dnes projednáváme ve druhém čtení. Koalice na něm pracovala podle svých mediálních vyjádření téměř od samého začátku své vlády. Tvrdila, že vypracuje a předloží odborný návrh a že udělá všechno pro to, aby byl celospolečensky přijatelný. Sestavila si pestrý poradní sbor, ve kterém však chyběla opozice. Její zástupci stejně jako zástupci sociálních partnerů, byli přizváni až k závěrečným jednáním. Když měl poradní sbor jednat o zásadní problematice náročných profesí, raději nebylo jeho jednání svoláno vůbec. Deklarovaná spolupráce s opozicí byla od počátku jen marketingovým heslem. Ve skutečnosti ze strany vlády nikdy o žádnou upřímnou snahu o spolupráci nešlo - kromě toho, že jednotlivá jednání byla důkladně mediálně ohlašována. Dostali jsme pouze možnost souhlasit s návrhy, ke kterým chyběly analýzy, data i odůvodnění a které již navíc koalice odsouhlasila. Podle tehdejších vyjádření se na nich tedy nedalo nic měnit. ***
