Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře.
Kolegové, kolegyně, prosím o zklidnění. Děkuji vám.
Prosím, pokračujte.
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Samotný obsah materiálu je poměrně jednoduchý. Já se k němu dostanu až na konci svého úvodního vystoupení. Nejprve chci reagovat na to, co říkal pan poslanec Okleštěk, že 30 miliard mu připadá málo. Chci připomenout, že celková suma je 40 miliard, je to ve dvou materiálech, 30 miliard je v návrhu novely rozpočtu na rok 2024 a 10 miliard je v návrhu státního rozpočtu na rok 2025, takže dokopy je to 40 miliard. My jsme analyzovali už uzavřené účty za povodně roku 1997 a za rok 2002 a zkusili jsme odhadnout i vývoj cen, který mezitím proběhl za těch 27 nebo 22 let. Když to shrnu, v roce 1997 a 2002 celkový objem škod byl poměrně podobný - bez ohledu na majitele - zhruba 70 miliard korun celkové škody v roce 1997, 2022 a angažmá státního rozpočtu bylo v jednom případě asi 16,5 miliardy, v druhém případě asi 17 miliard. To znamená, zhruba 25 procent veškerých škod - bez ohledu na majitele - bylo sanováno ze státního rozpočtu. Pokud bychom použili - my nevíme v této chvíli jestli to bude platit - obdobnou úvahu, tak těch 40 miliard korun - kdyby to bylo, že 25 procent celkových škod sanuje státní rozpočet - by indikovalo celkové škody 200 miliard, a to doufám, doufáme všichni, že to číslo bude nižší. Pro letošní rok je to bezesporu dostatečná částka. Uvidíme v debatě mezi prvním a druhým čtením státního rozpočtu na rok 2025, zda by nevznikla nějaká dodatečná potřeba, pak bychom to museli vzít z jiných kapitol a částku 10 miliard pro rok 2025 zvednout.
Vysvětlím, proč jsem nepodpořil já osobně ty návrhy na doplnění programu. Já jsem se mohl seznámit s textem usnesení, které chce navrhnout poslanecký klub hnutí ANO. Jsem připraven toto usnesení podpořit a dát doporučující stanovisko. V zásadě všechny následující body jsou obsaženy v návrhu usnesení, včetně informace, že do konce října vláda bude informovat o všech podpůrných programech, které přijme. Samozřejmě pokud se na tom dohodneme, může to být členěné i regionálně - i když si myslím, že gros těch podpůrných programů bude stejné pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj - ale nevylučuju jistá specifika. Každý kraj reálně je trochu jiný. Takže to není nevůle se tím zabývat, ale spíše že pokud - a předpokládám, že ano, když to navrhuje největší opoziční strana - přidají se k tomu vládní strany, možná se k tomu přidá i druhá opoziční strana, pak ty úkoly pro vládu budou jasné z usnesení k tomuto bodu.
A teď zkusme si říct, v jakém stavu se nacházíme, co už se stalo, co bude vláda rozhodovat v nejbližších dnech, co v nejbližších týdnech a co v nejbližších měsících. Přirozeným partnerem - a kromě toho i podle platné legislativy - jsou pro vládu jednotlivé kraje. Myslím si, že to je správné, protože při našem počtu obcí je to i efektivní.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře
Ještě jednou žádám o klid.
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: My dneska nevíme den D. Den D je datum, kdy skončí stav nebezpečí v posledním z krajů. Víme, že už skončil v ORP Frýdlant v Libereckém kraji, uvidíme, kdy skončí stav nebezpečí buď v Moravskoslezském, nebo Olomouckém kraji. Pokud jednotlivé kraje požádají o prodloužení, tak si dovolím říct prognózu, že vláda té žádosti vyhoví, ale ta žádost musí přijít z krajů. Jsem informován, že některé ORP v Moravskoslezském kraji chtějí prodloužit stav nebezpečí do 31. října 2024, možná to v Olomouckém kraji bude o něco nižší. Nyní pracujeme s datem zhruba 12. října.
Zákon říká, že do sedmi dnů po tom dnu D - který se může změnit, pokud vláda vyhoví a pokud ta žádost přijde do sedmi dnů - jednotlivé kraje nahlásí škodu na veškerém majetku bez ohledu (na) vlastníka. Současně jsme k tomu vytvořili nějakou pracovní skupinu - od prvního okamžiku je v té pracovní skupině zastoupená Asociace krajů - a požádali jsme ostatní kraje, kde nebyl stav nebezpečí, abychom to časově sladili, aby i ony vyčíslily škody na majetku ve svém území. Přestože to není legislativní povinnost, připadá mi dobré to mít zkoordinované a řešit to najednou pro celé území, které bylo postiženo letošní povodní.
První, co se děje, jsou úklidové práce a zbavit se toho odpadu. To budou odhadem statisíce tun. Nebudou to tisíce ani desetitisíce, budou to statisíce tun. Opět můžeme vyjít z legislativy. Tohle hradí veřejné rozpočty - jako první krizové rezervy obcí, v okamžiku, kdy jsou vyčerpány krizové rezervy obcí, se to hradí z krizových rezerv krajů, a když jsou vyčerpány krizové rezervy krajů, tak se to hradí z krizové rezervy státního rozpočtu. My jsme minulý čtvrtek obdrželi první žádost o platbu z krizové rezervy státního rozpočtu, a to ve výši 80 milionů korun. Poté, co se k tomu kladně vyjádřilo Ministerstvo vnitra a Hasičský záchranný sbor, ty peníze byly uvolněny. Podle mého odhadu se ukáže, že ta částka není dostatečná - je obvyklá, není nižší než v minulých letech, ale nikdy se nerozpočtuje částka na takovouhle katastrofu dopředu. To si myslím, že je logické. To znamená, náklady na sběr a likvidaci odpadu nesou veřejné rozpočty tak, jak jsem popsal v tomhletom mechanismu: obec, kraj, státní rozpočet. Předpokládám, že pokud bude schválena dnešní novela, část vládní rozpočtové rezervy půjde na posílení krizové rezervy, abychom mohli hradit náklady, které souvisí s bezprostředním odklízením škod, ukládáním na skládky. Podle zákona víme, že v tomto případě se neplatí poplatky za uložení na skládku, že dostaneme velmi přesnou informaci o tom, kolik desítek či stovek tisíc tun bylo odvezeno na skládky v důsledku odstranění škod po ničivých povodních.
Voda si nevybírá škody podle majitele. To znamená, obecně platí, že škody jsou na státním majetku, na majetku obecních, městských a krajských zastupitelstev, na majetku občanů, na majetku firem, ale taky na majetku spolků a institucí, abychom na ně nezapomněli. Snažíme se nezapomenout na nikoho a chci říct, že myslíme opravdu na všechny - i na ty, na které třeba momentálně není upřena mediální pozornost. To není kritika, to jenom konstatování stavu. Nemohou všichni dostat v omezeném mediálním prostoru prostor pro svůj individuální příběh, protože to jsou většinou velmi smutné příběhy.
Začnu od toho nejjednoduššího, to je státní majetek. Jako každý majitel i stát se musí postarat o vlastní majetek. Já jsem jenom dneska ráno na rozpočtovém výboru řekl, že předběžný odhad škod na státním majetku ze dvou ministerstev, která jsou logicky dotčena nejvíc. To je Ministerstvo zemědělství, škody na vodohospodářském majetku, a Ministerstvo dopravy, škody na infrastruktuře dopravní, která patří státu, to znamená železnice, silnice první třídy a dálnice, se odhadují v této chvíli na 10 miliard korun. Následky škod se nebudou odstraňovat pouze v roce 2024, 2025. V některých případech to bude i v dalších letech, protože některé práce budou vyžadovat bezesporu více stavebních sezon než jednu. To je jedna část, kam budou směřovány peníze z Vládní rozpočtové rezervy.
Připomenu všem členům Poslanecké sněmovny, co vědí všichni členové rozpočtového výboru: Kapitola Vládní rozpočtová rezerva nemůže přenášet peníze z roku na rok, tam žádné nespotřebované nároky nemohou být převedeny do roku 2025, takže je naším cílem poté, co shromáždíme informace o škodách, abychom je roztřídili a podle škod na jednotlivém typu majetku budou určeny alokace pro jednotlivé podpůrné programy. Ty informace prostě mít nemůžeme. Je to logické. Mnohé firmy ještě ani nejsou schopny vyčíslit své škody. Ale vím, že ta práce probíhá od prvního dne na úrovni obcí, na úrovni krajů. Takže to je první věc. Je to jasné, že klíčová infrastruktura je státní, a proto tady stát bude vynakládat opravdu desítky miliard v letošním, ale i v příštích letech. Podle mě to nebude pouze rok 2025.
Možná speciální zmínka je o vodohospodářské infrastruktuře: Tady se budeme dívat i na to, koho to postihlo. ***
