Neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Když se podíváme na jednotlivé daně, tak největší příjem je logicky z daně z příjmu a daně z přidané hodnoty. Teď budu mluvit jenom o té částce sdílených daní, které končí ve státním rozpočtu. DPH příští rok 414 miliard. Druhý nejvyšší příjem z daňových příjmů je daň z příjmů právnických osob, zhruba 244 miliard. Potom daň z příjmů fyzických osob ve všech třech kategoriích, které představuje daň z příjmu fyzických osob, ať už srážková daň ze závislé činnosti, nebo z podnikání. Je to 185 miliard. Všechny spotřební daně dohromady jsou 157 miliard. Ostatní daňové příjmy jsou mnohem nižší.
Pokud se podíváme na vývoj složené daňové kvóty, tak v dokumentaci ke státnímu rozpočtu máte vývoj tohoto parametru od roku 2018, kdy byl 34,6 procenta, po rok 2021, kdy byl 32,7 procenta. Náš odhad pro rok 2025 je 33,1 procenta, to znamená zvýšení za čtyři roky o 0,4 procenta. Je to odhad, protože to se počítá k dosaženému hrubému domácímu produktu. Přestože ty prognózy jsou kvalitní, věrohodné a realistické, tak přece jen je to prognóza, není to skutečnost, a když se pohybujeme v desetinách, tak je třeba říct, že pokud odhadujeme, že příští rok by měl být hrubý domácí produkt zhruba 8,4 bilionu, neboli 8 400 miliard, tak potom 0,1 (procenta) je pouhých 8 miliard. Samozřejmě součástí návrhu je to, co jsem říkal, sdílené daně. Návrh zákona vychází z platné legislativy, co se týče rozpočtového určení daní.
Přílohou tohoto materiálu nebo sešitu B státního rozpočtu je taky přehled všech daňových úlev nebo daňových slev. Tam chci jenom připomenout, že objemově nejvýznamnější jsou ty, o kterých nikdo nepochybuje, o kterých se debata nevede, protože je to správně - neboli základní sleva na poplatníka, která je objemově samozřejmě nejvýznamnější, a další věci, které mnozí z občanů znají, jako jsou slevy na děti či partnery.
Důležitým parametrem každého rozpočtu je výsledek hospodaření důchodového systému. Už jsem říkal, že příjmy z pojistného se odhadují zhruba celkem na 809 miliard, z toho ale příjmy na důchodové pojištění, na samotný důchodový systém, jsou 710,5 miliardy. Když se podíváme na výsledná čísla hospodaření důchodového systému, tak v absolutních číslech - ne v relativních vůči HDP - byl schodek nejvyšší v roce 2023. Tam už máme skutečnost, bylo to takřka 73 miliard, v letošním roce očekáváme kolem 55 a díky opatřením, která provádíme v legislativní oblasti, je předpoklad pro příští rok, že systém bude v deficitu 13 miliard korun, což je tedy výrazné zlepšení, které přispěje k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému jako celku.
Pokud se podíváme na výdaje, tak jak jsem říkal, výdaje bez evropských peněz jsou 2 173 miliard. Tady je samozřejmě otázka, kolik z těchto výdajů má charakter mandatorních výdajů, kolik výdajů má charakter kvazi mandatorních výdajů a kolik je těch ostatních, které jsou plně k dispozici politické reprezentaci - a záleží na konkrétních prioritách každé vládní většiny, kam tyto peníze v návrhu rozpočtu navrhne směřovat. Když se podíváte na tabulku, která je v sešitu B na straně 20, tak tam vidíte jak absolutní čísla, tak relativní čísla, kdy mandatorní výdaje vyplývající přímo ze zákona jsou skoro 1 400 miliard korun, a dělá to... Změna, která se stala od roku 2022, je v tom, že se změnil charakter obranných výdajů. Do roku 2022, dokud jsme neměli uzákoněný zákon o financování obrany, to mělo charakter kvazi mandatorních výdajů a záleželo na konkrétním rozpočtu, jestli to bylo 1 procento výdajů, 1 procento HDP, 1,3 procenta, nebo 1,4 procenta. V okamžiku, kdy jsme to uzákonili - a to výraznou většinou i za podpory významné části opozice - tak to má logicky charakter mandatorních výdajů, protože tyto výdaje přímo vyplývají ze zákona.
Pokud si ale spočteme všechny mandatorní a kvazi mandatorní výdaje, tak dojdeme k tomu, že to činí 93 procent celkových příjmů státního rozpočtu - a to je systémový problém, který není jednoduché řešit. Jenom připomenu, že to číslo bylo nejvyšší v roce 2021, kdy to bylo 100,4 procenta, neboli mandatorní výdaje byly vyšší než celkové příjmy státního rozpočtu. Pak to číslo klesá na 98, 93, 96 a opět 93 procent, takže k samotnému politickému rozhodování bez toho, že by to byly mandatorní, ne jako kvazi mandatorní výdaje (?), slouží pouhých 7 procent celkových příjmů a pak samozřejmě navržený deficit - to se k tomu musí připočíst, těch 7 procent by platilo v případě, že bychom museli vždy navrhnout a schválit vyrovnaný rozpočet.
Teď o něco podrobeněji k těm kapitálovým výdajům. Jak jsem říkal, takřka 250 miliard, 249,6 (miliardy), z toho 96 miliard předpoklad čerpání evropských fondů a 153,5 miliardy z národních zdrojů. V té tabulce máte číselnou řadu od roku 2019, a když si vezmeme národní zdroje, tak se pohybovaly v těch letech... Nejníže to bylo 75 miliard a nejvíce to bylo v letošním roce 118 miliard, takže tady je dramatický skok meziročně ze 118 na 153,5 miliardy.
Co se týče evropských peněz, tak po loňském nepatrném snížení, nebo letošním - kdy očekáváme asi 67 miliard ve státním rozpočtu z evropských peněz - je to tím, že končí jedno programovací období, respektive skončilo na konci roku 2023 a rozbíhá se nové programovací období, tak v tom prvním roce nového programovacího období jsou logicky proplacené žádosti od evropských fondů nejnižší. Pro příští rok odhadujeme 96 miliard. Jenom připomenu, že v roce 2022 to bylo 91, v roce 2023 to bylo 99, v předchozích letech to bylo kolem 70 miliard, ale jak jsem říkal, to je částka, která se pohybuje v čase, a logicky čím víc se blíží konec programovacího období, tím je vyšší úspěšnost a vyšší celkový objem proplacených evropských peněz za již zrealizované a uzavřené projekty. Děje se to zase bez ohledu na to, kdo konkrétně drží vládní většinu a kdo konkrétně je v opozici. Naposledy jsme viděli tento masivní jev třeba v roce 2015, kdy byl poslední rok prodlouženého období předchozího programovacího období. Na tom chci dokumentovat, že evropské peníze odhadované pro příští rok se pohybují ve standardních mezích roku či posledních dvou let, kdy nekončí programovací období.
Největší částku výdajů tvoří výdaje na sociální transfery. Pro mě z ne úplně pochopitelných důvodů - ale respektuju tu tradici, protože je to dlouhodobá tradice - se mezi sociální výdaje počítají i penze. Já si myslím, že to je spíš pohled účetní než věcný. Myslím si, že většina veřejnosti nechápe - a velmi správně nechápe - že by důchod byla sociální dávka. Sociální dávky jsou něco jiného než penze, ale z důvodu zatřídění a účetního pohledu jsou penze rozpočtovány v rámci sociálních výdajů českého státu. Když se podíváte na podrobnou tabulku na straně 24 sešitu B, tak vidíte, že výdaje na sociální dávky navržené pro příští rok jsou zhruba 918 miliard, z toho pochopitelně 717 miliard jsou výdaje na důchody a pak bych to mohl vzít podle objemu: státní sociální podpora 61 miliard, nemocenské pojištění 47 miliard, příspěvek na péči v sociálních službách 45 miliard korun. Pak ostatní dávky jsou adekvátně nižší. K tomu se připočítávají v téhleté struktuře výdajů ještě peněžní transfery fyzickým osobám - ať už je to příspěvek na penzijní připojištění, platba do systému veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce - to celkově přidává dalších takřka 180 miliard. Celkově výdaj do sociální oblasti činí podle tohoto návrhu 1 bilion 94 miliard korun. Pak jsou podrobněji popsány jednotlivé částky toho sociálního systému a alokované částky návrhu státního rozpočtu. ***
