Neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Myslím, že komentář k jednotlivým rozpočtům kapitol přednesou jednotliví členové vlády, správci konkrétních kapitol.
Já jsem mluvil o státním dluhu a o tom, kolik nás bude stát obsluha státního dluhu. Tady je taky dobré mezinárodní srovnání, z kterého nevycházíme vůbec špatně, kolik procent vůči HDP jsou celkové výdaje státu na dluhovou službu. V našem případě docela jednoduše, pokud máte 100 miliard a máte 1 procento HDP zhruba 84 miliard, tak každý si dopočte, že to je těsně nad 1 procento HDP výdajů na dluhovou službu.
Pak je taková velká kapitola Všeobecná pokladní správa, o té mluvím proto, že ji spravuje Ministerstvo financí, a tady klíčovým výdajem jsou platby za státní pojištěnce. Víte, že jsme poprvé v historii České republiky uzákonili valorizační vzorec, takže přesně podle valorizačního vzorce jsou navýšeny platby za státní pojištěnce o 2,4 procenta a to činí 3,6 miliardy korun.
Tohle bych řekl, že jsou základní parametry státního rozpočtu.
Teď krátký komentář, co se stalo mezi prvním návrhem rozpočtu, který byl zveřejněn na konci srpna, a návrhem, který doputoval do Poslanecké sněmovny. O 10 miliardách určených na odstraňování povodňových škod - a to si myslím, že o tom nebude politický souboj - jsem mluvil, takže na straně příjmů žádná změna mezi srpnem a zářím a na straně výdajů: v srpnu byl navržený deficit 230, nakonec je deficit 231, a ta 1 miliarda byla alokována do rozpočtu vysokých škol. To jsou jediné změny, které nastaly v projednávání - teď pominu změny uvnitř kapitol, ale to je docela logické.
V poslední části svého vystoupení se chci vyjádřit k tomu, k čemu je směřována největší kritika rozpočtu, a chci říct, že beru stanovisko Národní rozpočtové rady vážně, ale co je třeba říct: Podle zákona o rozpočtové odpovědnosti máme nejenom Národní rozpočtovou radu, ale taky nezávislý orgán a to je výbor pro rozpočtové prognózy. Když jsem říkal, že návrh rozpočtu vychází ze srpnové makroprognózy, tak tento nezávislý výbor všemi hlasy označil srpnovou makroprognózu za realistickou, neboli v této chvíli odpovídající všem známým skutečnostem - ani optimistickou, to znamená, že se prognózuje příliš vysoký hospodářský růst, nebo na druhé straně ani pesimistickou, kdy by se domnívali experti, že růst bude vyšší než prognóza, z které vychází státní rozpočet. Stejně tak tento výbor pro rozpočtové prognózy označil daňové příjmy, z kterých vychází, a vlastně celé příjmy státního rozpočtu, které vycházejí z této makroprognózy, za realistické. Nebylo to poměrem 7 : 0, (ale) 5 : 2, ale většinově nezávislý orgán, který jsme si ze zákona zřídili, je označil za realistické.
V tom veřejném prostoru se nejvíce debatují dvě položky, tak dovolte, abych se k nim vyjádřil a zkusil to popsat, že škrtnu nějaké nuly, aby bylo jasné, v jakém poměru se bavíme. První položka, o které se vede debata, jsou příjmy z emisních povolenek. Tady vychází Ministerstvo financí a vláda z expertního názoru Ministerstva životního prostředí, které odhadlo příjmy z emisních povolenek na rok 2025 v intervalu 17 až 32 miliard a doporučilo do rozpočtu uplatnit částku 30 miliard. My jsme ji nijak neměnili jako Ministerstvo financí, dali jsme ji do návrhu rozpočtu a vláda tento návrh snížila. Ano, nikdo z nás není schopen říct přesně, jaká bude cena emisní povolenky, a teď se říká, že tam je rizikových - a proč ne, můžeme to takhle označit, nějak to nezpochybňuju - 10 miliard. Já bych to chtěl zasadit ale do kontextu celkového rozpočtu. Každý z nás si umí představit, že si naplánuje, že například rodina bude mít příjem 20 000 korun - v tomto případě 2 000 miliard - a toto riziko, které nepopírám, je ve výši 100 korun z těch 20 000. Jinými slovy říkáme: Máme naplánované příjmy ve výši 20 000, 19 900 nikdo nezpochybňuje, a rizikových může být 100 korun z těch 20 000. Omlouvám se, škrtl jsem ty nuly pro lepší představivost. Každý z nás si umí poctivě odpovědět na otázku, zda to taková domácnost zvládne, nebo firma, když místo 20 000 obdrží 19 900. Moje odpověď je, že ano, a zcela logicky, i když je tam více nul, si s tím poradí i státní rozpočet, kdyby tato situace nastala.
Druhá věc, která se hodně debatuje ve veřejném prostoru, jsou platby za obnovitelné zdroje. Tady je taková nepřímá úměra: čím je levnější cena silové elektřiny - což je dobrá zpráva pro všechny spotřebitele, ať už domácnosti, instituce, nebo firmy - tím větší je dotace na obnovitelné zdroje a naopak čím je dražší elektřina, tím je nižší dotace na tyto obnovitelné zdroje. A my máme dvě možnosti. V okamžiku, kdy vidíme pozitivní trend, kdy se snižuje cena silové elektřiny - a vidíme to všichni na složenkách - tak buď budeme platit ten rozdíl, který vychází, nebo se pokusíme nějakým způsobem zmenšit celkovou platbu za obnovitelné zdroje a musíme si říct, kdo to platí. Platí to pouze daňoví poplatníci, nikdo jiný to neplatí. Ano, platí to dvěma způsoby: přímo - to každý vidí na složence, ať už domácnost, firma, instituce, škola, nemocnice, tam má tu kolonku - anebo se to platí... zbytek se platí prostřednictvím státního rozpočtu, ale státní rozpočet nemá žádné jiné peníze než opět peníze daňových poplatníků, které odvedli do státního rozpočtu. Ano, je to méně vidět, míň vidět. Myslím, že - a to nenavrhuju - že kdyby to bylo celé vidět na složence - možná by to nebylo od věci, i s tou poznámkou, že to platí stát, ne že by byly faktury vyšší - tak by (to) bylo zcela jasné.
Myslím, že je legitimní úsilí nás všech bez ohledu na to zase, jestli jsme ve vládní, nebo opoziční lavici, abychom se pokusili tento objem snížit. Dneska některé návrhy projednáme v přestávce projednávání státního rozpočtu na vládě a potom to s panem ministrem průmyslu a obchodu představíme. Já už jsem se domluvil, že tyto návrhy pošleme i opozici, aby je měli k dispozici, a věřím, že se nám podaří snížit celkový objem těchto plateb - a to je dobrá zpráva pro všechny, kteří to platí - protože to platí, připomínám znovu, daňoví poplatníci a platí to buď přímo na složence, nebo nepřímo prostřednictvím státního rozpočtu.
Ale kdybych použil stejnou metodu výpočtu a přiblížení k 20 000, tak expertní odhady říkají, že kdybychom neudělali nic, nechali to běžet samospádem, tak by bylo potřeba proti státnímu rozpočtu přidat na výdajích asi 116, možná 117 miliard, zazněla informace na jednání rozpočtového výboru z úst předsedy Národní rozpočtové rady - abych nebyl zpochybňován, že to číslo si připravilo Ministerstvo financí. V této chvíli jsme v situaci, kdy říkáme, že domácnost si naplánuje výdaje 22 000, a při tom, když nebude nic dělat, budou o 160, možná o 200 korun vyšší - abych se nepřel, jestli je to 16, nebo 20 miliard - a položím stejnou otázku řečnickou, jakou jsem položil před chvílí u příjmů, tak si představte domácnost nebo firmu, instituci, která má mít 22 000 výdaje a budou buď 22 160, nebo 22 200, ale v případě, že má fakt jenom 22 000, tak z původně plánovaných 22 000 škrtne výdaje buď ve výši 160 korun, nebo 200 korun. Logická odpověď, jestli si s tím každý poradí, je: Ano, každý si s tím poradí a stejně tak bude postupovat vláda a státní rozpočet v roce 2025. Pokud se ukáže, že ani ta opatření nepovedou k tak výrazné úspoře, no tak to stát nakonec zaplatí, respektive daňoví poplatníci to zaplatí, a škrtneme jiné výdaje. Myslím si, že v tom přirovnání, jestli máte škrtnout 160 korun nebo 200 korun z 22 000, je to úkol řešitelný. Když k tomu zase zpátky přidám nuly, tak je to zhruba půl procenta příjmů a necelé 1 procento výdajů.
Ano, rozumím tomu, že dneska to uslyším opakovaně, jak je to rizikové. To nezpochybňuju, jenom říkám, že je to řešitelné. Slyšeli jsme opakovaně z úst opozice v předchozích rozpočtech, že to nedopadne... ten plánovaný deficit tak, jak bylo naplánováno. Dneska už víme a známe výsledky, že zatím se nám vždy podařilo dodržet plánovaný rozpočet, a nemám žádné obavy, že to bude stejné i v roce 2025. ***
