Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.00 hodin)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji paní poslankyni za dodržení času. Romana Bělohlávková je další, kdo se přihlásil do série faktických poznámek. Paní poslankyně, vaše dvě minuty, prosím.
Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo. Dvě věci bych ráda řekla. První je ta, že bych strašně byla nerada, abychom tady jednali a mluvili ve smyslu toho, že stavíme vlastně matku proti dítěti, jak kdyby děti byly nějakou překážkou na cestě k úspěšné kariéře nebo k zapojení do pracovního procesu. Jsem taky máma třech dětí, k tomu jsem ta lékařka. A myslím si, že jsem dokázala najít řešení. A upřímně jsem k tomu nepotřebovala žádná státní nařízení, ani zvláštní dávky, ani nějaké výhody. Zkrátka byla to moje volba, můj problém a úplně upřímně taky moje peníze, které jsem musela dát tomu, kdo se o moje děti staral, když já jsem nemohla.
Jsem velice ráda, že zde leží pozměňovací návrhy, které opravdu, a to je ta druhá věc, kterou chci říct, dávají nějakou hranici, nějaký limit. Protože my jsme se dostali za mě do úplně absurdní situace, kdy jsme řekli, dítě může být celodenně v kolektivním zařízení, matka bude pobírat rodičovský příspěvek a k tomu bude chodit do práce. Nezlobte se na mě, ale tam už jsme ztratili nejenom logiku věci, ale úplně nás začal opouštět zdravý selský rozum.
Takže ať už projde pozměňovací návrh 120 hodin nebo 92 hodin, bude to dobře, protože si myslím, že ten, kdo bere rodičovský příspěvek, by se o to dítě opravdu měl co nejvíce starat, a ne chodit na 8 hodin každý den do práce. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli pan ministr Jurečka je připraven určitě s faktickou poznámkou. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak já za sebe chci k tomu říci, že si myslím, že nikdo nemá vyhánět rodiče od dětí do práce. Čas s dětmi je časem nenahraditelným a má svoji cenu, kterou nejsme schopni vyjádřit do žádné důvodové zprávy nějakým finančním konkrétním objemem. A neumíme to ani dopočítat v dopadech na ekonomiku České republiky. Na druhou stranu, a to jsem si bral vždycky jako velmi důležitou věc, i já jako rodič, stát mi nemá házet klacky pod nohy, stát mi má dávat možnost volby, abych já ten svůj osobní, pracovní, rodinný život byl schopen nakombinovat tak, jak v dané situaci potřebuji, jak se na tom dohodne ta rodina, jak se na tom dohodnou ti manželé, ti partneři. Protože jak tady zaznělo, opravdu ty životní příběhy můžou být různé a nejsme schopni najít nějaké jako unifikované tabulky a hranice, kdy je to v zájmu, kdy to v zájmu není, na jakou dobu. Může se to měnit v průběhu života té rodiny, mohou přijít nevyzpytatelné okamžiky. Proto jsem se snažil, ať flexibilita rodičáku je opravdu maximální, ať dostupnost služeb je maximální.
Máme tady třeba návrh, který bude řešit, aby v mimořádné situaci, třeba úmrtí jednoho z rodičů nebo dlouhodobé nemoci, mohl rodičák převzít třeba někdo z prarodičů, někdo z blízkých osob. A zase, ať nevytváříme složitosti, kdy říkáme, že budeme ukazovat přesně v zákoně, kdo to může být a kdo nemůže být. Takže já se jako politik i jako rodič přimlouvám za to, abychom umožňovali opravdu flexibilitu, ať si to ti rodiče rozhodnou, ale ať my jim to neříkáme tady direktivně, přímo z Poslanecké sněmovny, že tohle je ta správná sazba, ta správná hranice, kdy ten rodič je tím správným rodičem a kdy naopak není. Určitě tu debatu veďme.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, pane ministře. S další faktickou poznámkou je připravená paní místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně, pane předsedající. Ráda bych zareagovala na výrok pana poslance Brázdila, protože mně přišel fakt zbytečně vyhrocený. A když si to připomeneme, zazněla tady slova, že děláme podmínky pro to, a to cituji, aby matky mohly opustit svá děcka. Mě to mrzí, protože to stigmatizuje ty mámy, které si volí nějaké kloubení práce a péče. A kdybych volila podobně vyhrocený slovník, tak bych mohla naopak říct, že tím, jak to máme často nastavené, tak vháníme matky do náruče alkoholu nebo chudoby. Ale já to takhle nechci stavět. Já chci upozornit na to, že rodiny jsou různé, lidé jsou různí. Samozřejmě máme maximálně dbát na kvalitu péče o malé děti. Máme maximálně sledovat i třeba vědecké výzkumy, a já jsem o tom už mluvila na půdě této Sněmovny, které samozřejmě řeší i to, kolik má být pečujících osob pro nejmenší děti, nebo že skupinky musí být malé, aby se ty děti navzájem nestresovaly.
Ale ta možnost volby pro lidi je něco zásadního, protože tak jako každý z nás je jiný, jako jsou konkrétní děti různé, a stejně tak ten pocit osamělosti anebo toho, že se ztrácejí roky, které člověk strávil studiem a svým povoláním, bude u každého konkrétního člověka odlišný. Tak velmi prosím, ať nestigmatizujeme lidi, kteří chtějí kloubit práci a péči, ať umožňujeme co nejkvalitnější podmínky, ale ať nepřehlížíme ani to, že právě bohužel i to období péče o nejmenší děti je obdobím, kdy některé ženy, a není to zanedbatelná část žen bohužel, si třeba i v tom období navyknou na více alkoholu, než by bylo dobré, protože to období může být opravdu velice náročné.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. A poněvadž to byla poslední faktická poznámka a vy jste přihlášena do obecné rozpravy, tak máte opět slovo. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Ve standardním vystoupení bych ráda přednesla pozměňovací návrh, jeho obsah, který se týká rozšíření toho, co již navrhuje vládní novela. Jsem velmi ráda, že tady projednáváme novelu zákona o dětských skupinách, a jsem velmi ráda, že v ní je garance místa pro tříleté děti. Myslím, že to je správně, protože současná praxe, kdy i děti, které mají 3,5 roku, nejsou ve školce, protože to místo bude k dispozici až od 1. září, není fér. Považuju za velmi dobře, aby ta jaksi zajetá praxe se trošku pozměnila právě vstříc rodičům a vstříc tomu, že oni potřebují řešení i vzhledem k zákoníku práce právě v ten okamžik, kdy tomu dítěti jsou tři. Nicméně postupně se domníváme, že by bylo správně, aby tato nabídka a tato možnost byla i pro děti dvouapůlleté a postupně i dvouleté.
Proč je teď ten správný čas to zavádět? Protože klesají populační ročníky, protože dětí se bohužel rodí stále méně. Ale dá se to vzít i jako jistá příležitost, a to v tom, že se právě uvolní kapacity ve školkách, v dětských skupinách. Takže ta možnost zajistit kvalitní péči i pro ty menší děti, nejčastěji je zájem o to, aby postupně na část dne na částečný úvazek začaly chodit do nějakého zařízení okolo jejich 2,5 roku věku. Tak to je něco, co jako země nyní budeme moci postupně zavést, protože ty desítky tisíc dětí, které se bohužel nenarodí, budou znamenat uvolněnější kapacity ve školkách i dětských skupinách, a tedy možnost nabídnout je postupně dvouapůlletým, popřípadě i dvouletým dětem.
A právě proto, aby tyto kapacity zůstaly, aby se nerušily, aby se s nimi počítalo, navrhujeme ke zvážení této Sněmovny za poslanecký klub Pirátů nahradit, ale to s odkladem účinnosti až k letům 2028 a potom 2030 tu přípravu, aby ta kapacita, ta místa byla nabídnuta rodičům dětí dvouapůlletých a dvouletých.
A proč si přejeme, aby tam byla tato garance? Proč to neudělat jenom tam, kde to půjde, kde se pro to starostové, starostky rozhodnou? Protože v rodinné politice jde i o dlouhodobou předvídatelnost. A když si vezmeme ten první pilíř rodinné politiky, to jsou peníze, finance, tam bohužel dlouhodobě ta skutečná hodnota rodičovského příspěvku klesá. Bohužel i přes ta jednorázová navyšování, za která jsem ráda, ale stejně tak ta hodnota vzhledem k inflaci se snižuje. ***
