Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(Jednání pokračovalo v 11.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, je 11 hodin, čas, dokdy byla přerušena naše schůze. Já bych vás moc prosil, abyste zaujali svá místa, abychom následující věc odehráli v důstojném stavu.
Kolegyně a kolegové, prosím, abychom nyní minutou ticha uctili památku pana senátora Romana Krause, který ve středu 30. října náhle zemřel. (Poslanci vstávají, aby uctili památku senátora Romana Krause.) Děkuji vám.
Dnešní jednání bychom měli zahájit již pevně zařazenými body, jde o bod 36, sněmovní tisk 799, dávka státní sociální pomoci, prvé čtení, bod číslo 37, sněmovní tisk 800, dávka státní sociální pomoci, související, prvé čtení. A dále bychom pokračovali vprojednávání bodů z bloku zákony druhé čtení, a to v pořadí neprojednaných bodů z úterý. Jde o bod 15, sněmovní tisk 757, ochrana zdraví při práci, druhé čtení, a bod 16, sněmovní tisk 774, elektronické komunikace, druhé čtení. Případně bychom pokračovali dalšími body dle schváleného pořadu schůze. Ve 14.30 budeme pokračovat bodem 201, tedy ústními interpelacemi. Zároveň připomínám, že v 18 hodin se budeme věnovat pevně zařazenému bodu 10, sněmovní tisk 704, sociální služby.
Chci se zeptat, zda se někdo hlásí k programu. Nikoho nevidím.
Budeme tedy pokračovat tedy v našem programu, a to je bod číslo
36.
Vládní návrh zákona o dávce státní sociální pomoci /sněmovní tisk 799/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, veřejnosti, já si dovoluji uvést tento sněmovní tisk 799. Je to vládní návrh zákona o dávce státní sociální pomoci v prvním čtení. Tento návrh zákona je velice přelomovým momentem, kdy tady zhruba 30 let máme současný systém, který tady funguje v těch dvou pilířích, ať už v systému sociální podpory a hmotné nouze s tím, že my se snažíme touto výraznou změnou dosáhnout několika podstatných změn.
Já si dovolím krátce jenom zrekapitulovat ten současný systém a proč vlastně v některých momentech je do určité míry přežitý, ne úplně funkční, ne úplně efektivní, není úplně motivační, někdy je dokonce naopak demotivační a je také zároveň poměrně složitý, jak pro žadatele, tak samozřejmě i pro agendu Úřadu práce a lidi, kteří tyto dávky dneska musí vyřizovat.
Když se podíváme na otázku současného stavu, tak dnes například to, že máme započítávání těch dávek, tak ten výsledný efekt často není ten, který bychom chtěli pro toho daného člověka, pro tu danou domácnost, rodinu. Máme tady dneska čtyři žádosti u těchto čtyř dávek, čtyři správní řízení, tři různé okruhy společně posuzovaný osob, tři různé mechanismy nahlížení na příjmy, dokládání různých rozhodných skutečností. Dalším tím důvodem je to, že se snažíme také daleko lépe řešit situaci u lidí, u domácností, kdy se vykazují velmi nízké nebo nulové příjmy, kdy je tady často stav, kdy ten systém vlastně u lidí, kteří by mohli, znovu podotýkám a podtrhuji, mohli pracovat, tak vlastně nemáme ten systém tak, aby motivoval jejich pracovní aktivitu nebo kroky, které by k té pracovní aktivitě mohly vést.
To znamená, je tady i určitá šedá zóna, kdy nemůžeme říct, že by ti lidé přímo ten systém zneužívali. To jsem se snažil opakovaně v tom mediálním prostoru vysvětlovat, že se nebavíme o tom, že by tady ti lidé většinově zneužívali systému. Ale systém, protože je špatně nastaven, tak vlastně z pohledu nějakého logického či principiálního úhlu pohledu vytváří to, že lidé, kteří by mohli pracovat, jsou v produktivním věku, tak jsou schopni nám měsíce i roky nepracovat, přesto k nim plyne poměrně významná sociální podpora. To se také snažíme měnit.
Já musím říct, že my vlastně tady se snažíme ty čtyři nejčastěji využívané dávky, jako je přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, hmotná nouze, tak, abychom je dokázali vlastně dát do jednoho typu podpory tak, abychom tady dělali jednu žádost, jedno řízení, jedno posuzování a abychom k těm lidem doručili tu pomoc, která má být efektivní, má být motivační.
Proto prosím v těch debatách, a to je jako někdy těžké a i ze začátku já jsem se s tím musel nějakým způsobem vnitřně mentálně vypořádat, abych se nedíval pořád na ty stávající dávky a nehledal je v této takzvané mediálně zmiňované superdávce, protože tady máme typ podpory, který nám vlastně zohledňuje rodinu, jednotlivce, domácnost, lidi, kteří mají nižší příjmy, mají vyšší výdaje, mají vyšší náklady na bydlení, na energie, a my potřebujeme doručit efektivní pomoc, ale zároveň to v této superdávce nově kombinujeme právě s těmi motivačními prvky. Odstraňujeme body zlomu, dáváme tady bonus za pracovní aktivitu, oceňujeme a podporujeme já bych řekl ty přirozené funkce fungující rodiny nebo domácnosti, kde, já bych řekl, je normální, že ten, kdo může pracovat, tak pracuje, že je normální, že rodič posílá své dítě do školy a že tyto věci se snažíme motivačně podporovat v tom, jak se v této dávce toto snažíme nastavit. (V sále je trvalý hluk.)
Samozřejmě ruku v ruce s tím jde také i změna přístupu Úřadu práce k těm klientům. Že by nedávalo smysl, kdybychom udělali jenom tuto změnu legislativní a změnu parametrů toho systému a neprovázali to...
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, pane ministře, rozumím.
Kolegyně, kolegové, poprosím vás, abyste se ztišili, míra hluku není taková, aby pan ministr mohl v klidu pokračovat. Tak vážené kolegyně, kolegové, opravdu prosím, aby i v levé části kolegové poslanci se ztišili, případně odešli ze sálu a řešili své diskuse mimo sál, abyste mohl v klidu pokračovat. Děkuju moc.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Že tato změna je i výrazně spojená s transformací Úřadu práce a s tím, abychom dokázali mít k těm klientům, kteří potřebují větší pomoc, podporu, daleko více času a prostoru. Proto tato změna počítá s nastavením toho podpůrného plánu u lidí, kteří mají opravdu problém si sami práci najít, nebo v tom běžném režimu nezaměstnanosti a nástroj aktivní politiky, tak bychom tady měli nástroj, kde s tím člověkem opravdu jsme schopni individuálně pracovat, nasměřovat ho na dluhovou poradnu, nasměřovat ho na práci v rámci veřejné služby, aby ten člověk si podržel nějaké základní pracovní návyky, abychom ho dokázali třeba přes rekvalifikace zpátky nasměřovat do zaměstnání. ***
