Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ano, výhodou Moravskoslezského kraje je to, že jsme zavázali další veřejné zdroje, to znamená, obce a města, aby se spolupodílely na financování sociálních služeb. Ale ne všude to tak je a nejsme to schopni udělat.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času pro faktickou poznámku. A vyvolala další přihlášku k faktické poznámce, již přichází k řečništi ještě pan poslanec Hendrych. Prosím.

Poslanec Igor Hendrych: Děkuju za slovo. Já té argumentaci víceméně rozumím. Ale zároveň bych chtěl říct, že v každém kraji je to jinak a je to možná - nebo je to dobře, že to je jinak, protože fungujeme na principu subsidiarity, že si to určujeme jako odspodu. Je dobře, že jsme v Moravskoslezském kraji do toho zapojili obce, v jiných kraji tomu tak není, mnohdy, ale přesto mám opravdu vážnou obavu, tak, jak jsem říkal ve svém projevu, že v podstatě tímhle se otvírá Pandořina skříňka k tomu, že kraje - a nebavím se o Moravskoslezském kraji, tam jsem celkem klidný, jo - ale skutečně v jednotlivých krajích je to různé. A v tu chvíli, když otevřeme Pandořinu skříňku, tak kraje budou rezignovat na to, aby rozvíjely síť sociálních (?).

Můj pozměňovací návrh není nijak zavazující úplně extrémně, je to návodné k tomu, aby skutečně kraje se snažily. Ale je to v podstatě jakási - jak to říct? - reakce na to, že... mám obavu z toho, že je to skutečně - možná děláno i na míru, aby do této vnikl soukromý kapitál a aby de facto převálcoval veřejné zdroje tady v tomhle. Je to o nějakém balancu a já to v tom skutečně nevidím, jo. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času.

Přeju vám hezký večer, vystřídali jsme se v řízení schůze.

A posledním přihlášeným do obecné rozpravy je zatím pan poslanec Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý večer. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, já na začátku začnu maličko obecně. My jsme tady v úterý měli možná v zákulisí trošku takovou krizi v tom, kdy vlastně budeme druhé čtení tohoto návrhu zákona absolvovat. Musím říci - a teď budu sebekritický - že se nakonec ukázalo jako prospěšné, že jsme měli osmačtyřicet hodin na to se seznámit vzájemně, protože byla kritika ze strany opozice, že bylo nahráno velké množství koaličních pozměňovacích návrhů. Ale my zase jako koaliční poslanci jsme měli možnost se seznámit s poměrně velkým množstvím opozičních pozměňovacích návrhů - a neříkám to teď nějak ironicky, nějak špatně - a chci poděkovat panu zpravodaji, ale i vstřícnosti opozice, že dnes odpoledne jsme se k tomu sešli, vyjasnili jsme si postoje, hlavně věcné postoje k řadě pozměňovacích návrhů. Dokonce jsme zjistili, že některé pozměňovací návrhy z koalice i z opozice jsou - buď totožné, nebo věcně velmi podobné. Takže já děkuji za vstřícnost obou stran. A je možné, že právě, že to projednáváme až po osmačtyřiceti hodinách, takže diskuse je věcná a já za to děkuji. Tolik na úvod.

Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je zanesen pod sněmovním číslem dokumentu 5393. Je to pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegyní Janou Bačíkovou, s kolegou Martinem Dlouhým a s paní kolegyní Pavlou Pivoňka Vaňkovou. Je to velmi jednoduchý pozměňovací návrh na žádost Ministerstva práce a sociálních věcí a reaguje na pozměňovací návrh, který přijal výbor pro sociální politiku, a týká se center duševního zdraví, kde ještě bylo potřeba upřesnit výčet ustanovení čerpání prostředků z veřejných zdrojů, a dále zpřesnit definici poskytovatelů, na které dopadá přechodné ustanovení. Takže tolik tento pozměňovací návrh, ke kterému se následně přihlásím v debatě podrobné.

A potom ještě pár glos k průběhu dnešní diskuse. Hodně se tady mluvilo o tom, že je tady ambice formou pozměňovacího návrhu pana ministra Mariana Jurečky rozšířit kompetence pracovníků v sociálních službách. Já bych chtěl říci - a myslím si, že si to tedy uvědomujeme všichni, že tak, jak nám stárne populace, a tak, jak se s tím setkáváme v akutní zdravotní péči, kdy máme přeplněná interní, neurologická, chirurgická oddělení, a máme velký problém zajistit pro pacienty pak následnou rehabilitační a další péči, takže bude velký tlak právě na zdravotně sociální lůžka, ale samozřejmě i na další rozvoj sociálních lůžek jako takových.

Všichni také víme, jak nám stárne populace zdravotních sester. My se často bavíme o tom, že naše zdravotnictví je ohroženo krizí, personální krizí v lékařských kruzích. Ale já jsem z poměrně velké regionální nemocnice. A když jsme si dělali nějaký demografický vývoj našich zdravotních sester, tak víme, že nejsilnější ročníky jsou mezi ročníky 1965 a 1980. Postupně nám začnou sestřičky odcházet do starobního důchodu a bude velký generační problém.

S podobnou situací se setkávají také sociální služby. To znamená, chtěl bych poprosit o to, abychom diskusi alespoň začali. Já nechci předjímat, jestli konkrétní pozměňovací návrh pana ministra Jurečky bude přijat, ale velmi bych si přál, abychom i na půdě zdravotního výboru se tím velmi intenzivně zabývali, a alespoň u jednoduchých zdravotních úkonů - a ten pozměňovací návrh mluví pregnantně, to nejsou zdravotní úkony podle zákona o zdravotních službách, to jsou běžné úkony zdravotní, které si člověk provádí ve svém vlastním prostředí. To znamená, tady si opravdu myslím, že bychom měli jít cestou zahraničí, a zahraniční zkušenosti v tomto jsou naprosto jednoznačné. Také ten pozměňovací návrh mluví o tom, že ten člověk musí mít střední vzdělání, plné střední vzdělání, a že musí absolvovat specializovaný akreditační kurz.

To znamená, diskutujme o tom, věřím, že se k tomu dostaneme i na výboru pro zdravotnictví. A pokud by ještě v této novele k tomu nedošlo, tak to alespoň vezměme jako hozenou vlaštovku, že se k tomu stejně budeme muset vzhledem k personální vyprahlosti vrátit.

A potom bych se ještě rád krátce vyjádřil k jednomu z pozměňovacích návrhů, který načetl vážený kolega, místopředseda Sněmovny Aleš Juchelka, je to ten pod číslem sněmovního dokumentu 5395 a týká se ustanovení nemocničního ombudsmana. Já chci pana místopředsedu pochválit, protože si myslím, že vzhledem k tomu, jak se zvyšují nároky společnosti na kvalitu péče ve zdravotnictví, tak je namístě, abychom měli i zákonně ustanovení o nemocničním ombudsmanovi. Vloni vydalo Ministerstvo zdravotnictví metodický pokyn, kde se o nemocničním ombudsmanovi hovoří. A celá řada nemocnic už nemocničního ombudsmana má. Já jsem tady ve Sněmovně možná jediný, který v naší nemocnici už zhruba jedenáct let funkci nemocničního ombudsmana provozuje - nebo respektive má za úkol. A už jsme rozšířili ten tým na dvě osoby, protože jsme zjistili, že je velmi dobře, aby se tam setkávala pozice zdravotníka, ale také nezdravotníka, protože kauzy, které se v nemocnicích řeší, jsou velmi rozmanité, a je potřeba síly spojovat. Takže tady toto velmi chválím. Pouze v návrhu jako takovém, myslím si, že jsou některá kritická místa, která by stálo za to ještě prodiskutovat, protože možná to bylo jenom přepisem, nevím, ale v původním znění zákona o zdravotních službách je v § 93 pod bodem 4 ustanovení, že poskytovatel lůžkové nebo jednodenní péče je povinen vypracovat postup pro vyřizování stížností. Tím ale, jak je tam nové znění bodu 4, který právě ustanovuje nemocničního ombudsmana, respektive povinnost zdravotnického zařízení, aby zřídilo pozici ombudsmana, tak už povinnost toho, aby zdravotnické zařízení muselo vypracovat postup pro vyřizování stížností, vypadla. To znamená, tohle si myslím, že je trošku problematické.

A druhou věcí, o které bych se rád zmínil. Zařízení jednodenní péče jsou velmi rozmanitá. Od těch, která jsou dneska velké celky a pracují 24 hodin, 7 dní v týdnu, až po velmi malé, která třeba jednou týdně provádí tři operační výkony. Osobně si myslím, že tady bychom měli trochu stratifikovat, protože takovému malému zařízení jednodenní péče dávat za povinnost, že musí mít ombudsmana si myslím, že je trošičku nadmíru. Jinak tuto aktivitu chválím. Je potřeba se bavit jenom o konkrétním znění tohoto pozměňovacího návrhu. Kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuji. Zatím jste byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

Hlásí se pan... (Místopředseda Jurečka mimo mikrofon: Do podrobné.) Až do podrobné, ale my jsme ještě v obecné, pane kolego.

Tak se ptám, kdo se ještě do obecné rozpravy hlásí. Pokud nikdo takový není, dovolím si obecnou rozpravu ukončit.

Ptám se, zda je v této fázi zájem o závěrečná slova? (Gestikulace od stolku zpravodajů.) Kroutí hlavou oba, že nikoliv.

Takže budeme pokračovat podrobnou rozpravou, do které se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Juchelka. Pane místopředsedo, máte slovo. ***