Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Následuje pan poslanec Foldyna, připraví se pan poslanec Volný.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já mám dvě minuty. Ona ta diskuse je mnohem obšírnější.
Co si musíme uvědomit, je jedna věc. Každý biologický druh má dvě základní hodnoty - rozmnožit se a přežít. Musíme vytvořit materiální podmínky k tomu rozmnožit se, žít a přežít a musíme vytvořit nějaké hodnotové podmínky.
Současná společnost, a já tomu rozumím těm trendům, současná společnost zpochybnila roli rodiny. Ani my tady nehrajeme nic tak vážného, abychom roli rodiny zvedli a vrátili do té... My tu bojujeme za nějaké sňatky pro všechny a pro nikoho a pro jezevčíky a já nevím pro koho všeho. Zpochybňujeme roli ženy, muže, říkáme, že jsou ještě něco mezi, a pak se to týdně střídá, a dokonce zakazujeme ostatním přemýšlet nad tím, jestli tady nemluvíme nesmysly.
Když se vrátíme zpátky k tomu základnímu, že musíme bojovat o biologické přežití, tak že musíme vytvořit jak ty materiální podmínky, o kterých se tady bavíme, ale bohužel musíme vytvořit i ty společenské podmínky, celospolečenské podmínky. Čili i ty ploché diskuze, které se tady vedou o všech těch nesmyslech, lGBTIQ... Proboha, to zpochybňuje tu roli. Vraťme se k základní roli rodiny, podpořme rodinu, podpořme její materiální i morální stránku a lidé se zase vrátí k tomu, že budou mít děti. Jinak vymřeme jak nosorožec bílej. (Ozývá se potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a budeme pokračovat. S faktickou poznámkou pan poslanec Volný.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, kolegové, kolegyně. No, Jarda Foldyna, vaším prostřednictvím, se moc mýlí. Vytvořme podmínky, abychom nevymřeli...
Já bych chtěl támhle pro pana Hellera. On se furt trápí, proč v těch padesátých letech se rodilo tolik žen, aby v těch sedmdesátých letech byl ten boom Husákových dětí. Kolegové, je to přece vědecky dokázané a historie dvou tisíc let přece říká - tam, kde je bída, tam se rodí děti, a čím se má společnost lépe, tím ty děti prostě ubývají, protože mají jiné myšlenky ty rodiny. A když je bída, tak co říká támhle Jarda Foldyna, vaším prostřednictvím? Tak prostě lidi myslí na to, aby měly děti, aby přežily.
Já bych tímto chtěl toto podtrhnout, skončit to, co jsem chtěl říct panu Hellerovi a teď říkám vám, koaličním poslancům. Vy to vlastně děláte hrozně dobře. Vy vůbec nepotřebujete žádnou reformu důchodovou, protože vy vedete tuto republiku zu grunt a lidi se budou mít špatně, budou rodit děti a nepotřebujete důchodovou reformu! (Ozývá se potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan Hayato Okamura s faktickou poznámkou, připraví se paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, máte dvě minuty.
Poslanec Hayato Okamura: Vážené dámy, vážení pánové a milí mladí lidé na balkonu, mně to nedá tady po těch předchozích projevech kolegů.
Chci vám říct, že si vážím vašeho hledání. Vážím si vašeho mládí a z celého srdce vám přeju naději v této současnosti, která je tak těžká, kdy jsme každý den bombardováni zprávami z bojišť, ať už na Ukrajině, v oblasti Izraele a jinde. Svět je složitější, než býval v době, kdy jsme bývali mladí my. Mně bude už brzy 60 let. Velice si vás vážím. A tu službu v Parlamentu, jistě ne příliš dlouhou, chápu tak, že podle svého nejlepšího vědomí a svědomí chci malinko přispět k tomu, aby ta vaše budoucnost, až vy budete v plné síle a dospělí, byla snesitelná, nebyla horší, než nutně musí být. Takže chci vám vzdát poklonu.
A my, kolegyně a kolegové, můžeme udělat to, že budeme dělat politiku seriózně, s vážností, myslí i srdcem, právě s myšlenkou na ty, kteří sedí na balkonu a na jejich vrstevníky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou bude pokračovat pan ministr Jurečka.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já musím říct, že tady v této části debaty si myslím, že abychom chodili my jako politici vzkazovat, co kdo má dělat, to mně osobně není blízké. Já myslím, že rozhodnutí o tom, kdo kolik v životě chce mít dětí, může mít dětí a zvládne potom, je opravdu individuálně na každém z těch lidí.
Já jsem z rodiny, kdy moje maminka je z pěti dětí, nás bylo pět, my máme teď s manželkou pět dětí a třeba tuhle věc jsme si vyjasnili na začátku vztahu, když jsme spolu začali chodit, kolik vlastně, když bude zdraví, budeme mít zázemí, tak kolik bychom jich asi chtěli mít. Třeba pro mě osobně to jeden ze základních smyslů, proč vlastně na tomhle životě člověk putuje nějakou dráhu a jako člověk, jako muzikant, který za svůj život odehrál možná přes tisíc pohřbů - omlouvám se za tohle osobní vsuvku - tak si vlastně uvědomuje, že to, co na tom světě po nás zůstává, jsou často jenom ti lidi, kteří potom stojí kolem toho člověka, když se s ním loučí na tom hřbitově nebo vstanou (?) v obřadní síni. Ale to je zase úhel každého pohledu individuálního. Někdo má úplně jiný smysl života a nepovažuje za klíčové to, jestli bude mít děti a jestli bude mít za sebou nějakou další generaci. A já vlastně jako politik ani nemám ambici tady někoho v tomhle školit, ale považuju za důležité říct - pojďme vytvářet pro toto prostředí.
A ještě jednu poznámku - ale společnost, která to oceňuje, že nejsou hrdinové ti, kteří jsou slavní herci, sportovci, ale že prostě ti, kteří mají děti, umí se o ně starat, umí se starat i třeba o ty blízké, kteří jsou třeba lidé se zdravotním handicapem. A na to v tom mainstreamovém mediálním světě se trošku jako zapomíná. Ale to tady nezměníme v téhle Sněmovně, to jsou další související věci. A já bych řekl, že každý člověk, každá generace k tomu musí sama dospět. Když k tomu nedospěje, tak ta příroda v tomhle ohledu je neúprosná.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní je přihlášena paní místopředsedkyně Richterová k faktické poznámce. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Myslím, že už na závěr téhle diskuzní vsuvky skrze faktické poznámky je jenom potřeba si říct, že já si myslím, že takhle diskutujeme, protože máme rádi tuhle zemi, chceme, aby se rozvíjela, aby měla budoucnost. A k tomu samozřejmě je potřeba, aby lidé chtěli mít děti. A tak jako řekl pan ministr Jurečka, my nechceme nikoho v žádném případě jakýmkoliv způsobem nutit, a to ani takovým tím tlakem, který může být nevyslovený, ale nepříjemný. Ale chceme motivovat tak, aby ten, kdo ty děti mít chce, ty podmínky měl, aby je mít mohl.
A to jsou ty věci, kde se nyní budeme moci konkrétně vyjádřit právě k jednomu aspektu, a to je ten aspekt finanční stability. A tak jako ta důchodová reforma je prostě jednoduše o penězích, o tom, kdy člověk dostane kolik peněz, tak si myslím, že se máme úplně stejně bavit o tom, že není v pořádku, když mladým rodinám setrvale klesá hodnota finanční podpory, toho rodičovského příspěvku, protože ten jeden aspekt vedle míst ve školkách, vedle částečných úvazků, toho, aby si lidé mohli dovolit a naplnili své přání, kolik chtějí mít dětí, je i zkrátka to stabilní finanční zajištění. A já na tomto příkladu, že dnes je tam těch 10 až 14 tisíc korun měsíčně, a to prostě je méně než minimální mzda, ukazuji, že bude šance pro každého se vyjádřit i k téhle části debaty, k prorodinné politice hlasováním. Ten návrh jsme předložili za Piráty a je to stejná valorizace rodičovského příspěvku stejným způsobem, jako se valorizují právě důchody, a je to správně.
Jenom zkonstatuji, že tedy doufám, že posléze později pan ministr ještě vystoupí k těm náročným profesím, protože za nás je to veliká změna oproti vládní verzi, kterou nemůžeme přijmout. Děkuju. ***
