Poslanec Tomio Okamura: Já si myslím, že tady je problém v tom, paní ministryně, že všichni víme, jak jste se vyjadřovala k Českému svazu bojovníků za svobodu. Já... To má... To je totiž delší historie. To je pan Vodička. Já tady nechci mluvit o panu Vodičkovi. Já chci mluvit o tom, že ten spolek - nevím, jestli to víte - sdružuje opravdu velké množství potomků, pozůstalých po obětech. O to jde. Já jsem sám byl jednou na jejich nějakém srazu, tam bylo asi sto až sto padesát lidí kolem... Bylo jim třeba osmdesát. Ti vůbec nemají s panem Vodičkou... to nemůžeme personifikovat, takže vy, která jste se právě opakovaně vyjadřovala proti tomuto spolku a proti těm... proti tomuto spolku, tak samozřejmě podle mého názoru jste to záměrně zakázala, aby tam tento spolek mohl jít, protože to vyplývalo z vašich vyjádření.
To znamená, já jsem vás chtěl požádat, protože neříkejte mi patnáctého, ať je tam patnáctého, i kdyby to bylo šestnáctého. To je... že chtějí pozůstalí uctít památku a dát tam květiny a věnec, to je podle mě velice důležitý pietní moment, zvláště v takovémto datu, a já si myslím, že je to čistě personifikované, protože vás poměrně znám, sice plytce, ale osobní rovina u vás je opravdu velká, když někoho nemáte ráda, ale já jsem vás chtěl znovu poinformovat o tomto faktu, že v tom svazu, ale i v dalších, že jsou tam lidé, kteří... To vůbec nemá s nějakým panem Vodičkou nic společného. Těm lidem z toho bylo smutno. Těm lidem to bylo líto, protože vzpomínali na své předky, kteří se stali obětí nacistické perzekuce. To je přeci ten moment. Já s vámi nechci jít do konfrontačního tónu, ale říkat, že patnáctého byl jiný organizátor, když každý rok tito organizátoři to tam dělají - o tom moc dobře víte, a jestli ne, tak je to chyba, tak vám to tady znovu připomínám - každý rok, mnoho let, i za přítomnosti vojáků, které jste pak tedy zrušila, už minule. Prosím vás, znovu vám říkám. To, že jste na základě potom zoufalé prosby nějakým způsobem reagovala tak, aby selektivně tam tedy byli poslanci, protože s tím už nic jiného nejde udělat - zakázat to nám, to už by byl vrchol úplný - ale to prostě není dostačující.
Jinak vám chci říct, když tedy jste už četla ty věci, tak například jste tam nevpustili ani štáb České televize, který se tedy velice podivil, velice se podivil, že není vpuštěn do toho... na ten moment, kdy tam klademe věnce a pietní květiny. Velice neadekvátně veřejnoprávní televize skrz mříže - a musím se zastat tady České televize a byla tam ještě televize Prima - skrz mříže si potom natočili, jak to tam pietně klademe.
Znova vám zdůrazňuju - vy jste tady nebyla - došlo k velice smutné situaci a neadekvátnímu momentu, kdy pozůstalí dali květiny nám, mně s poslancem Kobzou, protože nebyli vpuštěni k památníku, a my jsme nesli hrsti květin a v jejich zastoupení jsme to tam položili. To přeci nemůžete akceptovat, takové věci. Neříkejte mi, že je vám to po chuti. Vy jste ministryně obrany. To znamená, znova se vás ptám, jestli je to tedy - protože to tady nedokážete říct - že umožníte, aby kdokoliv, kdo má pozůstalé - a to jsou spolky, které to tam dělají... každý rok to tam dělaly - tak že jim to umožníte příští rok. Tak řeknete to, prosím, nebo ne? Protože tady je blok právě. V tom je ten problém. Není to o Okamurovi. Ale já ty staré lidi, co tam jsou v opravdu vysokém věku, kteří se účastní, já je znám a nemají s politikou vůbec nic společného. Byli členem spolku i před panem Vodičkou a tady i spousta jiných je tam.
Mimochodem, když už jsem u toho, na tom pietním aktu, paní ministryně, byl asi před dvěma roky, jednou jedinkrát jsem ho tam viděl, i váš europoslanec Zahradil. Byl tam jednou tedy, je to asi dva nebo tři roky, tak nevím s čím máte... s čím je problém.
Takže znova vás chci požádat, paní ministryně - nemusíme tady zdržovat program Poslanecké sněmovny - stačí, když řeknete - protože to včas nahlásili - oni to včas nahlásí na příští rok, ať to uvedeme do nějakého pořádku, ať je to důstojné - proto vidíte, že jsem tady velice smířlivý - jenom řekněte, že když si to tedy nahlásí včas organizátoři, tak že tam můžou tito pozůstalí v rámci toho na 17. listopadu - protože to je ten den, to není patnáctého, to je sedmnáctého tak, jako každý rok - aby tam šli. Nic víc a neútočte na mě. Já tady jsem v zastoupení, těch lidí se na to ptám, že mě o to požádali, a ptám se, protože si sám myslím, že je to správně, nic víc. Takže o to jde, takže jediné, (o) co bych vás chtěl požádat, jestli můžete ještě jít tedy na mikrofon a říct: No dobře, umožníme to, nahlašte předem, klidně řekněte seznam lidí, co tam budou. A je to vyřízený, ne?
Už pojďme na další program. Máme tady jiné věci.
Já mám vyřízené tedy tím pádem to, co jsem splnil (slíbil?), protože mi ti občané to říkali. Neútočte na mě, prosím vás, opravdu těmi nadávkami. Je to zbytečné. Vždyť jediné, co ti lidi chtějí, je toto slyšet. Vždyť už se toho často nedožijou, je jim třeba osmdesát, pětaosmdesát je jim. Vždyť už se toho nedožijou potom. Vždyť to je hrozně smutná situace. Tak já tady plním jenom to v zastoupení, když se nemohli domoct toho, aby to tam šli položit. Nic víc. To je všechno.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Marek Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, pan předseda Okamura, prostřednictvím paní předsedající, tady teď vystupuje zdánlivě smířlivě. Já jsem slyšel jeho projev, který směřoval k paní ministryni Černochové. Ten projev byl mimořádně nepřátelský, mimořádně útočný. Pokud se nehodlá v první řadě omluvit on, tak nechte paní ministryni na pokoji. Jasně tady řekla, že se pokusí udělat, aby příští rok bylo to pietní místo vyňato z toho, aby tam byl vytvořen památník, kde by bylo možné klást... Ale skutečně jste si začal vy. Nezačala si paní ministryně Černochová. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Jenom připomínám, že oslovujeme kolegy prostřednictvím. Děkuji.
Tak máme zatím zde poslední přihlášenou k návrhu pořadu a tou je paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Po tom, čeho jsme tady byli svědkem, tak to bude téměř moje nudná vsuvka, ale svým obsahem není tak nudná.
Já bych poprosila - opakovaně, už se tady střídáme myslím s paní Richterovou, Klárou Kocmanovou a od nás s kolegyněmi, podporovány tedy i další opoziční stranou - o to, aby konečně byl zařazen bod číslo 167. Je to novela o veřejném ochránci práv jenom s několika málo pozměňovacími návrhy. Všechno je prodiskutované, garanční výbor petiční v tom nevidí žádný problém, prošlo to i ústavně-právním výborem a skutečně... Já to odhaduji už při své zkušenosti, kterou mám, tak na 20 minut, pokud to tedy samozřejmě někdo nějakým způsobem nemá v záměru obstruovat.
Čili bych poprosila, paní místopředsedkyně, aby tento bod byl zařazený pevně jako první bod v pátek v rámci třetích čtení a mohli jsme posunout tento tisk, na který čekají nejenom ohrožené děti - čili zřízení nové funkce dětského ombudsmana - ale i všechny děti a dospívající, protože budou moct participovat na správě věcí veřejných, které se jich dotýkají.
Takže ještě jednou: bylo by to na pátek 20. listopadu jako první pevně zařazený bod. Pokud to půjde standardním způsobem, tak s ohledem na přehledné tři pozměňováky, které jsou velmi jednoduché a krátké, by to mohlo být za 20, maximálně 30 minut projednáno a tento tisk postoupen do Senátu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Táži se, zda se ještě někdo hlásí k návrhu pořadu? Není tomu tak. (Poslanec Navrátil se hlásí o slovo.) Ještě poprosím, pan poslanec Navrátil.
Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych poprosil o přestávku pět minut na poradu klubu KDU-ČSL. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, vyhlašuji tedy přestávku v délce pěti minut, a to do 15.54.
(Jednání přerušeno v 15.49 hodin.) ***
