Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(15.40 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Takže k té první části. Všichni jste obdrželi stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu, tam jsou zopakovány ty známé záležitosti ohledně schodku, který tedy vychází poměrně vysoký. Což je záležitost, která je velmi hezky ukázaná na grafu, jak rostou výdaje a jak se prohlubuje deficit státního rozpočtu, kde to tempo dlouhodobě považuji za zcela neudržitelné. A potom prezident Nejvyššího kontrolního úřadu se věnuje i některým globálním trendům, které vlastně poskytují prostor k zamyšlení ohledně věcí, které můžou být velmi důležité pro naši budoucnost.
Pan Kala píše ve stanovisku, v tom úvodním slovu, že českému průmyslu nenahrávají globální trendy a že obzvláště automobilový průmysl začíná pociťovat globální přesun výrobních kapacit do Číny a dalších asijských zemí. Zatímco v Číně se loni vyrábělo o 17 procent motorových vozidel víc než v roce 2019, největší výrobce v Evropě Německo, jich za stejné období vyrobil naopak o 12 procent méně. V jiných zemích je pokles ještě markantnější: ve Španělsku o 13 procent, v Anglii o 25 procent a ve Francii o 31 procent. Výstražněji už kontrolka pro český průmysl blikat nemůže.
Čili když se tady bavíme o státním závěrečném účtu, není to pouze problematika účetní nebo finanční, ale mělo by to být projednání výsledku vlády v oblastech její působnosti vztažených k tomu, kolik veřejných peněz jsme na to vynaložili, a to, zda jsme investovali a řešili oblasti, které jsou důležité pro naši společnou budoucnost. Vzhledem k tomu, že tady máme poměrně varující výroky ohledně českého autoprůmyslu, tak je samozřejmě žádoucí, aby vláda na tuto záležitost kladla velkou pozornost, protože my zatím jdeme spíše cestou, že se elektromobility bojíme, zatímco v Číně na ni vsadili, investují do elektromobilů a může se nám stát, že my budeme nakonec poslední, kde automobilky bez podpory vlády nebudou moci dále fungovat. A my budeme ti poslední, kteří budou přecházet na elektromobilitu, a právě ty naše závody nakonec můžou být vystaveny tomu, že je budeme muset zavřít, což já doufám, že všichni bychom se tady shodli, že připravit českou ekonomiku o takto fungující odvětví by bylo velmi smutné.
Pan Kala dál pokračuje, že v kontextu globálních změn, jejichž dopadům se můžeme bránit jen omezeně, by byla na místě maximální rozpočtová obezřetnost a systémové reformy, které nám umožní být na ně připraveny. Nic takového se však neděje. To píše prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Rychlost zadlužování České republiky v letech 2020 až 2023 byla druhá nejvyšší v rámci zemí Evropské unie. Za tři roky se veřejný dluh navýšil o dalších 50 procent, což výrazně převyšuje průměr nárůstu zadlužení v zemích EU, který byl na úrovni 14 procent. K zadlužení Česka přispěly i další kroky, namátkou zrušení superhrubé mzdy, ano, to je to slavné zrušení superhrubé mzdy za předchozího volebního období a nové stanovení výsledné sazby daně z příjmů fyzických osob, daň z nabytí nemovitých věcí nebo nedostatečná valorizace spotřebních daní. Tam si myslím, že vláda je potřeba přiznat, že valorizaci spotřebních daní v nějaké podobě udělala, stejně tak jako u daní z nemovitosti, tak to bych ji úplně tak k tíži nekladl.
Pan prezident dále pokračuje: Zakládáme si přitom na velký problém. V roce 2023 dosáhly výdaje na obsluhu státního dluhu České republiky 68 miliard korun, což reprezentuje třetinu všech investic státu v daném období. Ministerstvo financí předpokládá, že do roku 2026 tyto výdaje vzrostou o dalších více než 51 miliard korun. To znamená, že když se podíváme na to skutečné hospodaření za rok 2023 a na ten výhled, který je s tím spojen, tak se dostáváme s obsluhou dluhu až na 119 miliard korun ročně v roce 2026. Já o tom potom budu mluvit podrobně i při projednáváním rozpočtového výhledu střednědobého, nicméně už teď jsem to považoval za důležité zmínit. Dále uvádí, že rostou výdaje státu - loni o 11 procent a navíc mají z drtivé většiny mandatorní nebo kvazi mandatorních charakter. Bez razantních a okamžitých systémových změn zaměřených na vyšší efektivitu státu se kondice českých veřejných financí nemá šanci vrátit aspoň k evropskému průměru.
Takže to je věc, kterou je potřeba vypíchnout, že ani v roce 2023 se nepodařilo udělat některé reformy, které se odkládaly na tento rok. Ať už se bavíme třeba o navýšení, o problematice platů státní správy tak, abychom měli dobře placené a kompetentní úředníky, což je věc, která vlastně je obsažena v Programovém prohlášení vlády. Byla opakovaně, my jsme ji zvedali ve vládě, ale nikdy se nepodařilo udělat systémovou reformu, protože to vždycky odkládalo Ministerstvo práce a sociální věcí, o další rok se to odložilo a výsledkem bylo, že se navýšila pouze položka na možnosti osobního ohodnocení pro informatiky, což je hezké, ale je to polovičaté řešení toho problému.
Pokud chceme, abychom tady měli německé platy, tak je potřeba, abychom tomu přizpůsobili i státní sektor, kde musíme apelovat na zvyšování produktivity práce, vybavit tu práci samozřejmě pokročilými technologiemi, ale i nabírat kvalifikované a dobře placené pracovníky a naopak snižovat jejich počet. To je věc, ke které pan ministr aktuálně vydal další stanovisko, že připravují nějakou reformu tabulek, ale přece jenom změna způsobu odměňování státních zaměstnanců se přece zcela logicky má dělat na začátku mandátu a byla možnost to udělat, a ne teprve úplně na konci, když to nemá vliv do toho samotného výkonu úřednických agend.
Takže to jsou úvodní věci, které považuje za důležité zmínit pan prezident Kala. Chtěl jsem, aby tady zazněly. A potom v rámci toho stanoviska je vypíchnuto několik záležitostí. Jednak problematika cen energií, tady nebudu zacházet do detailů, je tam srovnání vůči Evropské unii, to je věc, o které jsme se tady mnohokrát a mnohokrát bavili, takže je dobře, že teď máme tyto záležitosti, řekněme objektivně zhodnoceny od Nejvyššího kontrolního úřadu. Pojednává tam o dopadech na ekonomiku vysokých cen, což jsou notoricky známé skutečnosti. Ale co je taky důležité v tom stanovisku NKÚ, jsou zdůrazněny sociální dopady. A to když se podíváme na výrazný nárůst žádostí o příspěvek na bydlení, kde ho pobírá nově o 53 procent domácností více. A je potřeba pravdivě říci, byť to není věc, která by se dostala do nějakých novinových titulků, že zčásti je to lepší osvěta, ale zčásti je to i dramatický propad situace těch domácností. Takže proto vidíme na grafu číslo 27 ve stanovisku NKÚ příspěvek na bydlení a počet žadatelů v letech 2019 až 2023, že, mezi lety 2020, 2021, 2022, 2023 se částka příspěvku na bydlení v rámci závěrečných účtů zvyšovala z 6,6 miliardy korun na 8,5 miliardy korun a v roce 2023 17,9 miliardy korun. Takže zde pozorujeme rekordní nárůst tohoto příspěvku, a tedy je samozřejmě logické se ptát, jakým způsobem na to vláda bude reagovat, aby se už konečně podařilo v oblasti bydlení zjednat nápravu, abychom, abychom urychlili výstavbu jednak alokací rozpočtových prostředků, ale jednak taky schválením zákona, který řeší výstavbu dostupného bydlení. To znamená dostupné byty pro střední třídy a nízkopříjmové skupiny tak, aby nebyly pouze závislé na tom, co dělají developeři, ale aby stát taky využil své možnosti tak, jako to dělají v celé řadě dalších západních zemí.
Dále z toho vyplývá, že starobní důchody rostly mezi rokem 2019 a 2023 dvakrát rychleji než rodičovský příspěvek. Takže to jsou ta fakta. Dvakrát rychleji, dvakrát rychlejší růst důchodu než rodičovský příspěvek. A ty účty bychom tady skutečně měli skládat. My jsme se, když jsme byli ve vládě, snažili o valorizaci rodičovského příspěvku, podařilo se nám prosadit pouze zvýšení o 50 000 korun, chtěli jsme výše. Ale tady vidíme ty výsledky, tady se sice skládají ty účty a z toho je zjevné, že to navýšení je disproporční a neadekvátní zejména ve vztahu k rodinám, které jsou nejvíce zasaženy těmi událostmi týkajícími se války na Ukrajině a drahých cen. ***
