Pro vývoj zemědělství v druhé polovině 19. století byl charakteristický značný pohyb půdy, respektive změny v pozemkové držbě. Koncem 19. století absolutní většinu tvořili držitelé s nejmenší výměrou půdy do 2 hektarů, spolu s vlastníky půdy o výměře 2 až 5 hektarů jich bylo víc než 80 procent z celkového počtu, ale patřilo jim pouze 17 procent půdy v českých zemích. Tyto pozemky malorolníků, ale i sedláků byly většinou rozdrobené, čímž se povětšinou špatně obdělávaly, a tím měly i menší výnosnost. Někde měly z hospodářského hlediska nevhodný tvar, špatný přístup a velkou vzdálenost od usedlostí. Naproti tomu početně slabou skupinu tvořili držitelé půdy nad 100 hektarů, statkáři a velkostatkáři. V tomto nerovném rozdělení půdy se snažili zejména drobní zemědělci o rozšíření výměry půdy a jediným prostředkem k rozšíření jejich hospodářství zůstával pacht.

Proto snahy směřující k zintenzivnění zemědělské výroby upozornily na nutnost scelování pozemků, které bylo také předpokladem pro použití strojů a další racionalizace zemědělství. První scelovací návrhy se objevily záhy po zrušení roboty v roce 1848 a o rok později na kroměřížském říšském sněmu byl vznesen poprvé návrh na jejich uzákonění. Zatímco v Čechách zůstalo pouze u pokusů se scelováním pozemků, na Moravě se scelovací řízení prosadilo a zapustilo kořeny. Stalo se tak zásluhou rolníka - poslance Františka Skopalíka, který v rodných Záhlinicích nejprve v roce 1857 scelil pozemky a tři roky později louky. Tuto akci provedl bez scelovacího zákona, avšak se souhlasem spoluobčanů. Motivací k tomuto odvážnému činu byly Skopalíkovy vlastní zkušenosti s rozdrobením pozemkové držby na Moravě. Výsledky scelování pozemků v Záhlinicích byly nečekané a úspěšné, když bylo dosaženo několika těchto výsledků, které budu teďka citovat: "Velikost pozemků se v průměru zvětšila pět- až devětkrát, čím se zároveň snížila jejich rozptýlenost. Střední dopravní vzdálenost k pozemkům jednotlivých hospodářství se zkrátila průměrně o 30 až 40 procent. Odstranila se nepřístupnost některých pozemků z veřejných cest. Částečně se zvětšila výměra pozemkového majetku každého účastníka scelovacího řízení kromě velkostatku cca o 0,45 hektaru jako důsledek částečného přerozdělení systému polních cest, ale hlavně proto, že v rámci scelování došlo k přidělování bývalých dominikálních pastvin jednotlivým majitelům. Scelení pozemků umožnilo uskutečnit další Skopalíkovu myšlenku, a to zvětšení výměry orné půdy na úkor pastvin, opuštění úhorového hospodářství, zavedení nových osevních postupů a pěstování dalších plodin, jako byly jeteloviny, vojtěška a cukrovka." Tímto novým a v mnohém radikálnějším zásahem do držby půdy byly narušeny staré způsoby hospodaření a proces scelování pozemků se stal jedním z předpokladů vedoucím k zintenzivnění zemědělské výroby.

Myšlenka zákonné úpravy scelování pozemků sílila a stávala se naléhavější, a tak Ministerstvo orby si v roce 1876 vyžádalo od zemských úřadů vyjádření o zásadách příštího scelovacího zákona. Zemské úřady v Čechách a na Moravě se přiklonily k zastáncům potřeby scelovacího zákona a zdůraznily přesvědčení, že tato akce se rychle rozšíří, jakmile zemědělská veřejnost se seznámí s výhodami scelování. Podle připomínek došlých z rakouských zemí zastoupených na říšské radě byl vypracován návrh tří říšských zákonů o agrárních operacích, to jest scelování pozemků, které po formálních a věcných úpravách byly v květnu roku 1883 schváleny Poslaneckou sněmovnou. Poté, co je podepsal císař, byly publikovány pod č. 92/1883 říšského zákoníku. Byly to pouze rámcové zákony, podle jejichž znění měly být vypracovány příslušné zemské zákony. Protože zásady říšských zákonů odpovídaly nejvíce potřebám Moravy, přijal moravský sněm zákon č. 30/1884 moravského zákoníku, o scelování hospodářských pozemků, ve znění zákona č. 65 a zákona č. 52.

Přirozeně i scelovací zákon z roku 1884 měl svoje nedostatky. Jeho podstatnou vadou bylo mimo jiné ustanovení o zahájení scelování. Na Moravě bylo možné zahájit scelovací řízení pouze z podnětu stran, to jest na základě žádosti zemědělců požadujících scelení v určitém obvodu. K úspěšnému prosazení návrhu bylo nutné, aby žádost o scelení podepsala buď polovina účastníků požadujících scelování, nebo alespoň jedna třetina účastníků, jejichž pozemky vykazovaly poloviční hodnotu celkového katastrálního čistého výnosu oblasti, která měla být předmětem scelovacího řízení. Ze scelování byly vyloučeny stavební pozemky, zahrady, sady, chmelnice a vinice alespoň půl hektaru veliké a tři léta staré. Toto první scelování zemědělských pozemků položilo základy pro pozdější takzvané hospodářsko-technické úpravy pozemků a pozemkové úpravy.

Do první světové války bylo na Moravě provedeno scelování ve 104 obcích a v dalších 28 obcích bylo zahájeno scelovací řízení. Morava byla jednou z prvních zemí rakousko-uherské monarchie, která svými zákony umožnila provádění agrárních operací v širším slova smyslu. Podle účelu, jemuž agrární operace sloužily, dělily se na scelování hospodářských pozemků, scelování lesů, dělení společenských pozemků a regulace užívacích práv na společenské půdě a na očišťování lesů od cizích enkláv a zaokrouhlení hranic lesů.

Tradiční scelování pozemků bylo před začátkem druhé světové války upraveno právním předpisem, když protektorátní vláda schválila dne 19. 5. 1939 vládní nařízení uveřejněné pod č. 171/1940 Sb., o scelování hospodářských pozemků a jiných úpravách pozemkové držby. Podle § 1 z úřední moci bylo možné nařídit povinné scelování hospodářských pozemků, kdy by prováděním rozsáhlejších staveb, komunikačních vodních cest nebo letišť byla pozemková držba v obvodu těchto zařízení tak roztříštěna, že by tím byla značně ohroženo řádné hospodaření. Hospodářsko-technické úpravy pozemků pozemkové úpravy byly nejprve prováděny na soukromoprávním základě dohodou vlastníků pozemků.

Nové poměry po roce 1945 vyvolaly a urychlily vydání komplexního právního předpisu, kterým byl zákon č. 47/1948 Sb., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků, takzvaný scelovací zákon. Zákon měl zajistit rychlé a jednotné scelování půdy. Ke scelování půdy přispěly nové skutečnosti jako osidlování pohraničí, rozšiřující se mechanizace zemědělství, zavádění plánování v zemědělské výrobě, zvýšení výnosnosti a rentability v rolnických hospodářstvích. Scelovací zákon obsahoval hlavní zásady: k provádění scelování se zřizují zemské a oblastní komise podřízené Ministerstvu zemědělství, které organizují zřizování scelovacích družstev s poměrně rozsáhlou pravomocí pro vlastní provádění pozemkových úprav. Stát poskytuje záruku za úvěr poskytnutý pro scelovací družstvo, osobní a věcné náklady scelovacích úřadů nese stát, ostatní náklady pak scelovací družstvo. Návrh na zahájení řízení o pozemkové úpravě může podat jen jeden nebo několik vlastníků pozemků. Tento návrh schválí oblastní komise a poté Ministerstvo zemědělství. Při provádění pozemkové reformy se dbá na to, aby se získaly pozemky pro společná zařízení.

Po roce 1948 sloužily pozemkové úpravy především k vytváření velkých půdních celků pro obdělávání půdy zemědělskými družstvy, státními statky a státními lesy. Uvedený scelovací zákon z roku 1948, který vycházel z podmínek soukromého hospodaření na půdě a respektoval práva vlastníků pozemků, byl nahrazen vládním nařízením č. 4/1955 Sb., o opatření v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků. Šlo o právní předpis, který byl přizpůsoben požadavkům doby, ve které vznikl. Byl využíván, ale i zneužíván ve prospěch podpory hospodaření tehdejších zemědělských a lesnických organizací na úkor soukromě hospodařících rolníků, vlastníků půdy.

Pomalu se dostávám k pozemkovým úpravám současnosti a tam uvidíme historicky, jak se to vyvíjelo, ale že ty věci se dneska vlastně kopírují a dělají úplně stejně.

Po roce 1989 byl vydán zákon České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který byl nahrazen současně platným zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a k němu byla vydána vyhláška Ministerstva zemědělství č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. ***