Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.10 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Takže, vážené poslankyně a poslanci, dnes zde diskutujeme o dalším návrhu zákona lex Ukrajina, tentokrát v jeho sedmé verzi. Hnutí ANO vždy podporovalo smysluplnou pomoc Ukrajině a stojí pevně za tím, že solidarita v těžkých chvílích je naší povinností. To jsme udělali. Byli jsme to my jako jediná politická strana, která poskytla přímo finanční pomoc obětem války, konkrétně 10 milionů korun. A nebyla to jen slova. (Hluk v sále.) Já sám jsem organizoval evakuaci tisícovky volyňských Čechů z Ukrajiny, což dokládá naši ochotu a schopnost pomáhat, když je to potřeba, a (i) když to naši političtí oponenti rádi zpochybňují a absurdně nás pomlouvají. (Poslanec Lang z lavice: Neslyším!)
Neslyšíte...
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegyně, kolegové, myslela jsem, že můj přísný pohled zabrání tomu, aby zde byl hluk. Nestačil. Nyní vás tedy prosím, pokud máte nějaké rozhovory, abyste se přesunuli do předsálí, aby pan předseda mohl přednést svůj projev. Děkuji.
Poslanec Andrej Babiš: Takže to zopakuji - že naši političtí oponenti v podstatě mají jenom dvě věci. Vyhráli volby s Antibabišem a po volbách teďka mají jenom dva programy, a to je znovu Antibabiš a Ukrajina. Když nás rádi zpochybňují a absurdně nás pomlouvají z nějaké náklonnosti k Rusku - my jsme skutečně v Kremlu nepili vodku, nebyli jsme tam vůbec, a byla to ODS, která - a ještě s předsedou KDU-ČSL, tehdy Kalouskem, kteří kamarádili s Ruskem. My určitě ne.
Pomáhat Ukrajině nikdo nezpochybňuje. Stejně jako nikdo nezpochybňuje, kdo je agresorem v této strašné válce. Co zpochybňujeme, je aktuální podoba zákona, která v sobě skrývá přílepky a problematické formulace, jež nelze přehlížet. A také nelze přehlížet spoustu nezodpovězených dotazů, které jsou přítomny ve veřejném prostoru, a jejich ignorování či bagatelizace představuje velmi nebezpečný a velmi znepokojivý trend. Sám pan ministr často říká, že chodí mezi lidi, tak nevím, jestli mu to oni neříkají, ale nám to lidi říkají, a proto dneska o tom budu tady mluvit. A je to skutečně velmi nebezpečný a velmi znepokojivý trend.
Pokud máme jednat férově, ale pětikoalice nikdy s námi férově tady nediskutuje, to jsou jenom vždycky útoky, urážky a nálepkování, a pokud máme jednat férově, odpovědně a především v zájmu všech občanů naší země, musíme se podívat na návrhy pod drobnohledem a otevřít seriózní diskusi.
Za prvé, přílepky. Hnutí ANO má zásadní problém s dvěma poslaneckými přílepky v tomto návrhu zákona, které tam propašovala vládní koalice. První se týká zavedení nového trestného činu, v uvozovkách, činnost pro cizí moc s možnou sazbou až pěti let vězení. Za prvé, tento přílepek s lex Ukrajina vůbec nesouvisí, nemá tam co dělat. Připomenu, že vláda má čerstvou zkušenost s rozhodnutím Ústavního soudu, který zrušil lex Babiš II, který také schválila jako přílepek. Za druhé je návrh jak z nějaké orwellovské noční můry. Formulace činnosti pro cizí moc je vágní, nejasná a velmi snadno zneužitelná. Nemusí jít o nějakou špionážní činnost, ale klidně třeba i o přiblblé komentáře na sociálních sítích, které si někdo začne vykládat jako podporu Rusku. Stačí se podívat, za jaké komentáře lidé chodí natvrdo sedět v Británii v 21. století. Fialova vláda evidentně něco podobného zamýšlí v České republice, a to je třeba naprosto odmítnout. Druhý problematický návrh je požadavek, aby se žadatelé o české občanství vzdali svého ruského občanství. Chápu, na první pohled to může působit logicky, ale realita je složitější. Proces zbavení se ruského občanství závisí na ruských úřadech, které ho mohou cíleně blokovat nebo prodlužovat. Výsledkem by byla diskriminace tisíce lidí, kteří s režimem Vladimira Putina nesouhlasí, dokonce ho nenávidí, považují ho za diktátora - a mají pravdu, ale přesto by kvůli administrativním překážkám nemohli získat české občanství. Takže mi to přijde jako pokus vylít s vaničkou i dítě. Jde o nedomyšlený návrh, který místo o rozum se opírá o emoce.
Již kvůli těmto dvěma přílepkům hnutí ANO tento návrh rozhodně nepodpoří - ale to není jediný důvod a za mě, ten hlavní důvod jsem řekl i na začátku, protože pokud skončí válka, a já věřím, že prezident Trump dodrží slovo - tak je jasné, že i podle názvu toho zákona nemá smysl tady prodlužovat tuhle ochranu.
Za druhé, nezodpovězené otázky, které visí ve vzduchu. Vedle problematických přílepků připojených k zákonu lex Ukrajina VII existuje mnoho dalších, často velmi citlivých otázek, které trápí české občany. Bavím se o tom s nimi na setkáních po regionech, lidi mi kvůli tomu píší, upozorňují mě na to i telefonují. A není to nic ojedinělého. Evidentně je to trápí a očekávají odpovědi. Většina z nich také nechce o tom mluvit veřejně ze strachu z represe. Ano, tam jsme se dostali - to je ten průzkum SANEPu, 54 procent lidí v naší zemi se bojí vyjádřit svůj názor kvůli šikaně na sítích nebo ztrátě zaměstnání.
Já sám se ale takových otázek nebojím a v řadě případů bych také chtěl znát na ně odpověď, a proto je tady na plénu za spoustu českých občanů budu tlumočit a budu po vládě požadovat skutečné odpovědi podložené daty, nikoliv nějaké emocionální výkřiky. Jde o otázky, na které vláda dosud jasně neodpověděla nebo se odpovědi vyhýbá, přestože ovlivňují vnímání celé situace kolem ukrajinských uprchlíků a ukrajinské menšiny v České republice, jichž je v České republice už 580 000.
Tyto otázky nejsou jen technickými detaily. Představuji klíčové body, které by se měly otevřeně řešit na veřejnosti, jak je to v každé zdravé demokratické společnosti. Přiznávám, že tyto otázky mohou být někomu nepříjemné, ale jedním ze základních pilířů demokracie přece je otevřená debata, a tedy i možnost pokládat citlivé otázky.
Co přesně lidé chtějí vědět? Za prvé: jak je to s kriminalitou Ukrajinců? Otázka kriminality mezi uprchlíky, konkrétně mezi Ukrajinci, vyvolává mezi občany stále větší zájem a zároveň frustraci. Ministerstvo vnitra sice ujišťuje, že kriminalita se nezvýšila, ale zpravodajské články často informují o zločinech a přestupcích, které páchají, v uvozovkách, cizinci, aniž by byly uvedeny konkrétní národnosti. To se však ve veřejném prostoru vytváří více otázek než odpovědí a přispívá k šíření spekulací. Například nedávná loupežná přepadení v pražských Řepích, při kterém dva mladíci ve věku 18 a 19 let zaútočili na oběti pepřovým sprejem, okradli je o cennosti a fyzicky napadli, bylo ve většině médií prezentováno pouze jako čin cizinců. CNN Prima však uvedla, že podle jejich informací šlo o Ukrajince. Toto není ojedinělý přístup. Lidé si z toho dělají v internetových diskusích legraci a slovo cizinec, v uvozovkách, v diskusích na internetu se stává synonymem pro Ukrajince, stejně jako slovo mladík se stalo synonymem pro migranta z Blízkého východu, co zbytečně zvyšuje napětí ve společnosti.
Otázka zní jasně: proč se o národnosti pachatelů otevřeně nemluví? Demokracie je založena na otevřené diskusi a transparentnosti, skrývání klíčových informací, jako je národnost pachatelů, má opačný efekt: podporuje šíření fám, zkresluje realitu a oslabuje důvěru veřejnosti nejen vůči migrantům, ale taky vůči státním institucím a médiím. ***
