Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
Poslanec Ivan Bartoš: Tento princip, který tedy byl převzat, zejména s ohledem na název, z Německa, tak samozřejmě inspiraci najde i jinde v zahraničí, kde jsou malé skupiny s proškolenými osobami naprosto běžné, a právě sousedské dětské skupiny jsme pak navrhli i do vládního programu - právě podle vzoru německých Tagesmutter - a jsem rád, že je ostatní přijali za vlastní. My nechceme, aby ty rodiny byly jakýmkoliv způsobem souzené, kritizované, skutečně chceme podpořit širokou paletu služeb, ať si dle možností může každý vybrat.
Já jsem velmi rád za to, že i Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo velký informativní web - ten mohu velmi doporučit - mpsv.cz/sousedske-detske-skupiny právě k sousedským dětským skupinám, kde informují o celém tomto konceptu.
Zároveň jsem i rád, že se povedlo odpilotovat tento projekt, běžel v kraji Vysočina i díky kolegyni Haně Hajnové od Pirátů a týkal se toho, kde vlastně tam vzniká ta potíž nabídnutí vhodných míst pro děti, která se v rámci toho regionu velmi různí. V rámci Kraje Vysočina je poměrně obtížné přistavovat školky nebo dělat nějakou celou větší dětskou skupinu, která je pro dvanáct dětí. Tam na Kraji Vysočina jsou hodně rozptýlené menší obce a kupříkladu se řeší situace, kdy máte obec, která má nějakou školku, která má omezenou kapacitu, a do dané obce vám přibyde třeba rodina nebo dvě a jsou tam nějaké čtyři děti, pro které samozřejmě již nedává smysl přistavovat další třídu ke školce, často se může jednat i o nějaký, řekněme, krátkodobý výkyv.
Takže jedna věc jsou sousedské dětské skupiny jako řešení právě pro tyto obce, kde děti... Dlouhodobě takovýhle počet nebude, ale krátkodobě se stane, že skutečně nejsou schopni rodiče své děti do té školky umístit, proto se to pilotovalo právě v Kraji Vysočina, kde je toto specifikum tak, jak jsem ho popsal, přítomno.
Druhá oblast, kde předpokládáme, že sousedské dětské skupiny budou užitečné, jsou právě centra větších měst, kde jsou současné předpisy, které u nás jsou přísně nastavené, a to je v pořádku, ať už je to třeba v kombinaci ještě památkové ochrany, třeba v centru města Brna nebo Prahy, a ty skutečně neumožňují, aby se našlo dostatek prostor pro další místa péče o děti tam, kde ti rodiče žijí, pracují a i tito rodiče potřebují děti umístit.
To jsou dvě konkrétní situace, v nichž taková flexibilní forma péče se hodí. To je ten princip Tagesmutter nebo Tagesvater, známý z Německa či Rakouska, ale je uplatňován i ve všech západních zemích právě s menší, ale přece s určitou státní podporou, že proto jsou rodiče, kteří z nějakých důvodů nemohou, protože u nás nejsou místa v centru Prahy, dát dítě do školky, tak by bylo fér, aby tuto možnost měli. Já jsem za to rád.
On ten návrh byl poměrně dlouhodobě odsouván. Já jsem rád, že jsme se dneska dostali k tomuto čtení. Možná jenom krátce k našemu pozměňovacímu návrhu. Já bych shrnul, co navrhujeme. Jde o to, že garance místa pro děti tříleté, kterou vítáme ve vládním návrhu, by se měla postupně - a já zdůrazním, že opravdu postupně - s náběhem v nějakém roce 2028 až 2030 být postupně rozšířena i na děti dvouapůlleté a dvouleté tak, jak se budou rozšiřovat kapacity školek. Kvůli predikovanému poklesu porodnosti v ročnících bude dětí ubývat a místa k dispozici budou, tak, aby třeba zbytečně nebyla zavírána, ale aby (se) nabídka pro rodiče, kteří chtějí slaďovat práci a péči, rozšiřovala.
Jinak k problematice dětských skupin zde byla celá řada studií, které tuto podporují, obsahující i analýzu finančních nákladů. Je vidět, že pokud - a to procento je poměrně velké, z lidí, kteří zůstávají s potomkem doma - tak pokud se podaří umístit dítě do nějaké dětské skupiny, do předškolního zařízení, tak samozřejmě to, že se člověk může vrátit do práce, neztrácí třeba kvalifikaci tím, že vypadne z pracovního procesu, tak investice, které jsou do zřizování dětských skupin, se vlastně mnohonásobně vyplatí. Tam se i napočítává přínos, který představuje pro státní rozpočet, to, že dítě - dcera nebo syn - jsou ve školce a ten člověk se může i třeba na částečný úvazek vrátit do práce.
Už jenom v rychlosti, já si myslím, že je důležité se dívat i tady na to jako investici nejen do dětí, ale jako investici dlouhodobou i z pohledu přínosu pro růst České republiky. Mě trochu mrzelo, když vlastně při vyjednávání rozpočtu nebo nastavování parametrů najednou nebyla podpora pro dětské skupiny, ostatně myslím, že to popsala i Renáta Bohuslavová v článku "Krize kolem dětských skupin". Miliony pro obce se nenašly, ale Ministerstvo práce a sociálních věcí, které tedy muselo v danou chvíli stopnout tuto podporu i pro obce, které na ni čekaly, tak po tlaku veřejnosti - a věřím, že i třeba po vystupování Pirátů, koaličních starostů a vedení jednotlivých obcí - se to řešení podařilo najít. Ministerstvo vedené Marianem Jurečkou tak od 20. prosince 2024 tedy otevře dotační titul pro malé obce do 500 obyvatel, pro které bude připraveno téměř 700 milionů korun. Já bych chtěl jenom upozornit, aby to tady i zaznělo, termín k podání žádostí je do konce ledna nadcházejícího roku. Tak věřím, že i naše iniciativa a práce Pirátů přispěla k tomu, že nakonec tedy MPSV uznalo, že je nutné se na toto zaměřit, a tu chybu napravilo.
Naopak zásadně nesouhlasíme s tím - a zaznívalo to i tady - že vlastně je vyvíjen tlak na rodiče. Jsem rád, že se tam tedy vyškrtlo - původně ještě na vládě, když jsme tam byli - počítání 92 hodin ve školce. Jde o situaci, kdy dítě pod dva roky chodí do školky nebo dětské skupiny, musí splnit limit maximálně 92 hodin měsíčně, aby měl rodič stále nárok pobírat rodičovský příspěvek. Já jsem i v úvodu hovořil o tom, že ten vychází na 12 až 14 000 měsíčně po zvýšení bez inflace, takže například samoživitel z tohoto nemůže vyjít. A i když jsme tedy nakonec tento bod s tím limitem vyškrtli, tak byť zde je 120hodinový limit, tak princip zůstává stále stejný, rodič si to tedy musí nějakým způsobem napočítávat. Já si myslím, že to není úplně důstojné.
Jinak z aktuálního průzkumu organizace Mumdoo vyplývá, že pouze 7 procent rodičů pečujících o dítě do čtyř let věku si nepřeje pracovat. Já si myslím, že skloubení péče o dítě a zároveň i touhu jít do práce bychom měli maximálně podporovat. Nutit evidenci hodin je tak trochu stále, že spíše tlačíme lidi do toho, aby toto... Ta správná cesta je starat se doma o dítě, spíše, než abychom řekli: pojďme najít cestu, kdy se dá skloubit péče v rodině s nástupem do práce a vlastně s pokračováním i v nějaké kariéře.
Mně přijde, že často stále řešíme to falešné dilema, zaznívá to tady i na plénu: Buď rodina, nebo plnohodnotný život. Není asi tajemstvím - ostatně k tomu i teď vyšlo několik studií, které jsou dost děsivé - mladí lidé odkládají rodičovství ze strachu z finanční nejistoty a i třeba sociální izolace. To rozhodně není selhání těch lidí, to je skutečně jakési trvalé selhávání systému, který musíme změnit. Podle nás je to právě svoboda volby, kdy člověk si může vybrat, jakou cestou se vydá, a stát, potažmo obec, v které bydlí, by mu k tomu měl dát maximální podporu, včetně toho, že pokud v dané obci není k dispozici právě nějaká dětská skupina nebo školka, tak podpořit, pokud rodič se rozhodne, tedy nějakou samoaktivitou - nebo se rodiče rozhodnou - vytvořit nějakou dětskou skupinu nebo může dát dítě do dětské skupiny, tak by - protože obec tuto povinnost má, leč se nikdy vlastně aktivně nevymáhá - tak ekonomicky na základě toho, že existuje skupina, kam je dítě umístěno, konkrétní rodinu finančně podpořit, protože v danou chvíli vlastně nenaplňuje požadavek ze zákona, poskytnout možnosti umístit dítě do předškolní péče. Toliko za klub Pirátů.
Já jsem tady asi dvakrát citoval Olgu Richterovou. Olga Richterová je řádně omluvena, je nemocná, takže jenom abych dovysvětlil, proč zde vystupuji v této věci dnes pouze já. Děkuji. ***
