Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(18.30 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
My to slovo vypouštíme. To umožňuje vlastně dát členům rady odměny za působení při správě prostředků a samozřejmě rozdělování dotací nebo poskytování dotací.
Druhý pozměňovací návrh je očíslován číslovkou 5714. Jedná se o můj pozměňovací návrh, který se týká změny zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Jedná se tedy o tu už několikrát zmiňovanou povinnou registraci. Já v souladu s tím, co jsem uvedl bezprostředně poté, co podle mě matoucí vyjádření rady pro rozhlasové a televizní vysílání vyvolalo poprask na mediálním trhu, tak jsem avizoval, že dojde tedy k tomu, že předložím tento pozměňovací návrh. Považuju za velké štěstí, že je otevřena jiná mediální novela. Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh bezprostředně souvisí s velkou mediální novelou, bavíme-li, se o ní v tom kontextu, že to je návrh, který upravuje poměry na mediálním trhu nebo zabývá se poměry na mediálním trhu, a jak už jsem tady zmiňoval, navrhneme tedy zrušit povinnost - poskytovatel audiovizuální služby na vyžádání je povinen doručit radě do 30 dnů ode dne vzniku živnostenského oprávnění písemné oznámení, které musí obsahovat, a tak dále, a v souvislosti s tím se také ruší ty přestupky, resp. ty vysoké pokuty, které za porušení těchto povinností v tomto návrhu byly.
Současně jsem si vědom, že tento krok neznamená nějaké finální řešení celé té problematiky spojené s vlogery, s těmi, kteří vytvářejí obsah na sociálních sítích a u nichž lze za splnění čtyř hlavních podmínek předpokládat, že jsou poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Těším se příští týden na druhé kolo semináře, který pořádá moje ministerstvo ve spolupráci s výborem pro mediální záležitosti, a myslím, že máme před sebou ještě měsíce intenzivní diskuse, která by podle mého názoru měla vyústit ve vydání stanoviska Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, z něhož by mělo být patrné, jak si rada vykládá jednotlivá obecná kritéria převzatá z té příslušné evropské směrnice.
Jenom pro zajímavost, jak ta diskuse v současné době běží, tak se objevila i možnost taková, že jedním z kritérií by mohla být nějaká konkrétní čísla, která jsou k dispozici právě u těch, kteří mají svůj obsah na platformách, a v tomto prostředí.
Třetí pozměňovací návrh je pozměňovací návrh, který je očíslován 5717. Je to tentokrát dílčí pozměňovací návrh, který předkládám ve vazbě na to ustanovení o memorandech. My jsme byli osloveni řekněme odbornými okruhy, odbornou veřejností, která velmi pečlivě sleduje dění v této mediální legislativě, a na základě těchto externích podnětů předkládáme návrh, který vlastně upřesňuje, jaké kroky by měly být formalizovány k vytvoření druhého memoranda, záměrně říkám druhého memoranda, protože to první memorandum, to úvodní, by mělo běžet v mechanismu, který je v tom zákoně stanoven, v tom návrhu stanoven v té současné podobě. To další memorandum by mělo být už vytvořeno tak, kdy generální ředitel bude povinen provést veřejnou konzultaci k jeho obsahu se zástupci akademické obce, nestátních neziskových organizací, profesních organizací a jiných provozovatelů televizního vysílání nebo jejich sdružení, včetně reprezentativního šetření názoru veřejnosti. Tady já se ztotožňuji s tím, že když se vytváří tak zásadní dokument, jako je memorandum, tak by měl generální ředitel mít uloženu povinnost nějaké podrobnější konzultace.
A pak bych tady chtěl avizovat nebo prezentovat ještě pozměňovací návrh mého poslaneckého kolegy Petra Bendla pod číslem 5722. Pan poslanec Petr Bendl se musel od 15 hodin omluvit z jednání Poslanecké sněmovny a požádal mě, abych tedy okomentoval jeho pozměňovací návrh. Jeho pozměňovací návrh se týká novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a týká se vlastně úprav obchodních sdělení v rozhlasovém vysílání. Mění se rozsah, celoplošný vysílací okruh, minuta denního vysílacího času a dvě minuty denního vysílacího času na místním okruhu jako čas vyhrazený obchodním sdělení provozovatele rozhlasového vysílání stanovením toho horního limitu. To je podstatná část pozměňovacího návrhu pana kolegy Petra Bendla. Pokud se Petr Bendl nebude moci dostavit dál na jednání Sněmovny, tak já bych se k němu přihlásil i v podrobné rozpravě.
A teď komentář k vystoupení pana předsedy, mého drahého kolegy Patrika Nachera. Já jsem si vlastně znovu uvědomil při jeho vystoupení a předpokládám při dalších vystoupeních, která budou následovat, jako je třeba vystoupení pana kolegy Babky, jak by bylo užitečné pro celou tu věc vést takovou věcnou, expertní a zaujatou - v tom smyslu tedy toho vhledu - debatu o médiích veřejné služby. Samozřejmě, že není ta kontrapozice postavena hodní a zlý, jak říkal pan kolega Nacher, ale musela by vlastně ta debata začít bez úvodních vystoupení před otevřením rozpravy k tomuto návrhu zákona, protože jakmile se ta debata dostane nebo se uvede vystoupením vašeho předsedy Andreje Babiše, tak to vlastně ztrácí bohužel důvěryhodnost v tom, co vy zde prezentujete, protože vlastně gros vystoupení Andreje Babiše tvořily prostě otevřené a myslím si, že ve slušné společnosti jen obtížně akceptovatelné útoky na veřejnoprávní média.
Je vlastně absurdní, pojďme si to takto říct jasně a jednoznačně, je úplně absurdní říct nebo opakovaně tvrdit, že v redakcích na Kavčích horách a na Vinohradské sedí lidé, kteří cíleně vytvářejí lži, které potom vypouštějí do prostoru, a kteří to dělají vědomě a cíleně ve prospěch vládní koalice. To tvrzení je tak vlastně absurdní, že znevěrohodňuje relevantnost debaty o pozici médií veřejné služby, rozsahu jejich činnosti a tak podobně, má-li být vedena tedy na úrovni koalice, opozice, hnutí ANO, SPD versus představitelé vládních politických stran. Já to nekritizuji, já si na to nestěžuji, je to trošku druh nějakého postesku, a když pan předseda Babiš tvrdí, že hnutí ANO půjde do volebního klání s programem: zrušíme koncesionářské poplatky a nahradíme je financováním z rozpočtu, a uvádí několik zemí, kde už v současné době taková praxe je - Dánsko, Finsko, Belgie -, tak bezpochyby by stálo za to se podívat do toho, jak tam probíhaly ty diskuse, a jistě bychom se nedozvěděli, že navrhovatelé těchto změn označují veřejnoprávní média za vládní propagandistickou mašinerii a ty, kteří produkují lži. Tak to jenom asi, pane kolego Nachere, milý Patriku, prostřednictvím paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, k úvodnímu vystoupení nebo k úvodní části, kdo jsou hodní a zlí v této debatě.
A pak už v těch částech jednotlivých věcných, zpoplatnění právnických osob - nebo hodně odpovědí na ty otázky vyplývá z toho, že my měníme definici přístroje, od kterého se odvozují rozhlasové a televizní poplatky. Pokud tím přístrojem je nově zařízení schopné přijímat a vysílat rozhlasové a televizní vysílání, jako jsou mobilní telefony, iPady a podobně, pak samozřejmě se musí změnit i ten princip platby u právnických osob. Jsou obchodní společnosti, které disponují desítkami, možná stovkami služebních mobilních telefonů, a výše těch poplatků by dorostla potom i u menších právnických osob vlastně do absurdní výše, tak proto my jsme inspirováni Německem zvolili model postavený na těch pásmech podle počtu zaměstnanců. A co je důležité, širší rámec této úvahy stále vychází z toho, že v Česku od roku 1989, respektive od počátku devadesátých let nikdo nikdy nezpochybnil ten princip, že média veřejné služby slouží všem a že tedy na jejich činnost se skládají pomyslně všichni ti, kteří je mohou využívat, tedy mají nějaký přístroj. A i od počátku devadesátých let vlastně tento princip byl nastaven i pro právnické osoby. Takže pohybujeme-li se v těchto mantinelech, pak tento návrh dává nějaký smysl a je možné jej kritizovat, jako lze kritizovat návrhy jiné. ***
