Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Chová se samozřejmě jako typický socialistický moloch, takže nebude hledat žádné úspory, natáhne ruku a daňový poplatník, můžete tomu říkat, jak chcete, má udělat stoječku, vysypat to... Vám to nezávidím, pane ministře, prostřednictvím předsedající, protože jste musel říct, že nezvednete, teď musíte obhajovat, že zvednete ty poplatky, to je lidsky nepříjemná situace. A já bych to asi nedal, jako lidsky bych řekl - prostě ne, tudy cesta nevede, toto prostě já dělat nebudu.

Jiná věc by byla, kdyby se tady dalo doložit nebo kdyby někdo mohl doložit, jak Česká televize šetří, jo, že to nedělá, to nedělá, to nedělá. Ale kdo jsme s tím měli nějakou zkušenost - a jako že většina z nás ano, já za svůj život předtím a i teď - sice už, protože jsem kdysi řekl před pěti lety v televizi pravdu, mě tam nezvou, tak ale tu zkušenost mám, vím, jak to tam probíhá, jak se tam bužíruje, jak se tam žije dobře, ty partičky si tam rozdělujou ty prachy a tak. A je to hezký balík peněz a jako já jim docela rozumím, když jim to platíme, co by si nedělali večírky, jako co by se nepomněli v Karlových Varech a tak dál. Ale na to musí být vždycky dva. To se vám divím, že teda na toto jim jdete, protože oni stejně námi v podstatě pohrdají a těch poplatníků, těch, co jim ty peníze dáváme, jich si vůbec neváží.

On si to pak člověk jaksi ověří na vlastní kůži. Já jsem tam třeba zažil opravdu to, kdy redaktor předvádí mistrovství světa ve skoku do řeči a je to přehlídka ztraceného času. A když řeknu - prosím vás, ale já jsem u té věci byl, a vy jste tam nebyl, tak to prostě není pravda. Pravda není, co je pravda, pravda je to, co říká ten redaktor. A bohužel kolikrát je slyšet i pokyny z té režie, co mu jdou do toho ucha. A to teda diváci nebo posluchači nebo voliči, to kdybyste slyšeli, tak se vám zježí chlupy. Jako to má být to médium veřejné služby? To teda nevím, komu to slouží, ale veřejnosti rozhodně ne.

Ale samozřejmě, jak říkala paní předsedkyně, třeba na ČT dvojku se dívám velice rád, ale některé kanály, jak říkal pan generální ředitel televize, že bude muset zrušit... No, kéž by. Nebudu jmenovat které, ale některé bych teda hned. Třeba ČT trojku bych obnovil, ale jiné bych jako hned, ať to teda udělá. Ale říkám, kdyby doložil, že někde šetří. No, nešetří. Nešetří. Protože všichni víme, že to, co privátní televize zvládne ve dvou lidech, tak Česká na to potřebuje patnáct. A jestli jste někdy někdo viděli, jak někde něco natáčí a můžete to porovnat s něčím jiným, tak to je prostě, to je nekonečný příběh, to je nekonečný večírek. Ale prostě tak se to vyvinulo.

Jestli si pamětníci vzpomenou 2000 - 2001 takzvaná spacáková nebo jak to tam bylo prostě, kdy se... Já jsem byl zvyklý řídit svoje firmy a velké mnohasethlavé firmy, a tohle kdyby v mé firmě předvedli zaměstnanci, tak to je naprosto nepřípustné, nepřijatelné, že prostě zaměstnanci budou říkat majiteli v uvozovkách, státu nebo já nevím komu, co má být, co nemá být. To je prostě kapitalismus naruby, to je všecko prostě střevama naruby. A to se tady akceptovalo a od té doby Českou televizi nebo nejenom Českou televizí, i rozhlas, zejména rozhlas Plus, přepadl takový pocit obrovského komplexu vícecennosti, že oni jsou prostě víc než ti ostatní.

A já samozřejmě, nejenom já, já jsem to nevymyslel, je to mediokracie, čistá mediokracie, protože oni rozhodují, co je pravda. A tak jak já jsem školený v medicíně a čtyřicet let to dělám, tak ti dotčení, kteří tady byli jmenovaní, ti jsou školení v té manipulaci. Já mám zkoušku z psychologie, z psychiatrie, to přesně vidím, to, jak se vybírají fotky, jak se to zabarvuje, jak se to konotuje, jak se oslovují ti lidi. To je prostě čistá manipulace. A ona může být ve smyslu plus, nebo minus. Já samozřejmě hlavně vidím tu minusovou, a taky vidím i tu plusovou. Jak mně to kdysi řekl jeden redaktor, po několika skleničkách mi říká - můžu z tebe udělat naprosto skvělého chlapíka, anebo naprostého zločince. Jenom proto, že budu chtít. A já se ptám - to mně kdysi řekl jeden chytrý slovenský politik - názor nikým nevoleného redaktora, který kdoví za čí prachy jezdí na dovolenou, je podstatnější než názor demokraticky zvoleného politika? Tak jsme to dopracovali tady? Na to se musíme denně dívat? A ještě to musíme platit? Musíme. (Ozývá se potlesk z řad ANO.)

Takže jako za mě říkám, jestli se České televizi nedostává peněz, tak ať si ušetří z těch miliard, které má, protože je to ostudné, ještě jim prostě navyšovat a vydírat tady a divím se vám, že opravdu na to jdete.

Ale jako druhá věc je, ty mechanismy na to, co kdo vypustí, to se mu vrátí, protože ten příběh není nekonečný, to už tady všecko bylo a zas to tady všecko ještě bude a uvidíme, co bude za rok, nevíme dne ani hodiny.

Takže já nebudu tady opakovat tu historii. Říkám, mě irituje, když se tomu říká veřejnoprávní, protože to si vymysleli oni, není to ani veřejné, ani právní, je to médium veřejné služby. A samozřejmě mohli bychom tady mluvit o tom hodiny a hodiny spousty, spousty různých věcí a detailů, kdy, v jakých konotacích, ale náš předseda to tady dokumentuje, protože ta léta trvající dehonestace... Pravda je, že bohužel to médium ještě furt má takovou moc, že když budu deset let permanentně opakovat, že tady kolega je pedofilní nekrofil, tak tomu uvěří koneckonců možná i jeho rodina. A já to říkám jako příklad - na tom principu je to založené, že ne že stokrát, ale stotisíckrát opakovaná lež se prostě musí stát pravdou. A i když to není, tak prostě to tak jako na tomto módu jede.

Ale všimněte si jedné věci, že vlastně díky digitalizaci a digitálnímu světu to ztrácí na té síle, kterou to mívalo. Já si vzpomínám třeba, když sestřelili Rusi to korejské letadlo, tak jsme se v uvozovkách smutně smáli u televize, když ve zprávách bylo, že to letadlo ani neviděli, pak že ho pozdravili, no, a pak za týden přiznali, že ho sestřelili. A to byl prostě vrchol všeho. A dneska se to děje tady tohle, takovýto způsob předávání informací je naprosto běžný, standardní, už se tomu nikdo ani nedivíme. Prostě nikdo se tomu nediví. A jestli chce člověk objektivní informace, tak jak kdysi před revolucí, zase je musí hledat mezi řádky a někde úplně jinde, rozhodně teda ne tu objektivitu v té České televizi. A to se bohužel té České televizi vymstívá a vymstí se jí to ještě víc, protože ono ti lidi nejsou úplně tak hloupí, jak to vypadá, můžete je houpat, ale jako takhle driblovat, jak Česká televize s nimi, moc nemůžete, protože dřív či později ti lidi pochopí, že to má nějaký účel.

A teď otázka zní, proč? Komu a čemu to vlastně slouží? Když to neslouží lidu této země, tak komu to teda slouží? Tady se vždycky kolega Brázdil ptá - proč to vlastně všecko je? Komu vadí pravda jako taková? To už asi od dob Husa nebo možná Ježíše Krista. Kdo se toho bojí, že si řekne, jak ty věci jsou? A úplně bolestivé nebo bolestné je to v případě, když člověk třeba ví, jak ta pravda je, protože tam byl třeba někde v tom státě a pobýval tam a ví, jaká ta pravda je, a pak přijede a podívá se na Českou televizi a tam je to úplně prodávané prostě jinak.

A přenosy ze Sněmovny byly samozřejmě dobrou v uvozovkách tradicí. Moc to nestálo, bylo to výborné, ale ty se musely přerušit, protože oni by ti lidi slyšeli něco, co se nechce, aby to slyšeli, někdo to nechce. To kdo, ať si každý odpoví sám.

Takže nebudu už dál zdržovat, vyčerpal jsem téměř svoje penzum jednou deset minut, aby se dostalo i na další kolegy. Děkuji vám za pozornost. No, a uvidíme. Jako přijde den a uvidíme, za rok si třeba řekneme, že to bylo jinak. Děkuju. (Potlesk z řad ANO.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Kobza je další přihlášený. Není přítomen. Proto pan poslanec Rozvoral, následuje pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, ve svém vystoupení se rád vyjádřím k projednávané novele zákona o České televizi, Českém rozhlasu a dalších souvisejících zákonech.

Navzdory tomu, že z veřejných průzkumů realizovaných k problematice navýšení koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím vyplývá, že drtivá většina občanů je proti zvýšení televizních a rozhlasových poplatků, poslanci vládní koalice si jdou bez ohledu na názory občanů i opozice tvrdě za svým cílem spočívajícím v tom, že chtějí dokončit projednávání návrhu takzvané velké mediální novely týkající se změn zákonů o České televizi, Českém rozhlase a o rozhlasových a televizních poplatcích z dílny Ministerstva kultury. ***