Neautorizováno!

Návrh se ale neomezuje pouze na řešení otázek spjatých s touto problematikou nižší společenské škodlivosti, ale přichází se změnami týkajícími se závažnějších trestných činů. Přichází taky se zpřísněním trestní represe tam, kde se to s ohledem na celospolečenský vývoj jeví jako potřebné.

Smyslem návrhu je tak přispět k určité racionalizaci trestní politiky. V tomto obecném cíli, věřím, lze nalézt shodu napříč politickým spektrem. Názory na to, jakým způsobem lze tohoto cíle dosáhnout nebo se k němu alespoň přiblížit, jsou různé, což se ukázalo i v průběhu přípravy tohoto materiálu, který rozhodně nelze označit za jednoduchý.

Čekám proto, že nad jednotlivými návrhy, ze kterých se předložený návrh zákona skládá, proběhne jak ve výborech, tak pak i zde na plénu bohatá diskuse. Byl bych ale rád, aby se jednalo o diskusi věcnou, aby se podařilo trestní právo modernizovat a docílit toho, aby prostředky trestního práva byly užívány adekvátně a pouze v těch případech a v takové míře, ve které je to nezbytné.

Pokud bych měl zmínit hlavní změny, se kterými přicházíme, je třeba uvést, že návrh neobsahuje jedno stěžejní opatření, ale sestává se z řady dílčích změn, které ve svém komplexu pak mají potenciál dosáhnout sledovaného cíle. Tyto změny se týkají trestního práva hmotného i procesního, zasahují jak do obecné části trestního zákoníku, kde se zejména modifikují obecná pravidla pro ukládání peněžitého trestu a některých dalších druhů trestů, tak zasahuje i do jeho zvláštní části, kde se mění skutkové podstaty některých trestných činů nebo výše trestu za ně hrozících. Jedná se například o otázky trestání opakovaných krádeží věci bagatelní hodnoty, otázky postihu za samopěstování konopí a jeho držení pro vlastní potřebu, otázky postihu za nenávistné trestné činy a podobně.

Návrh obsahuje i změny v oblasti trestního práva procesního, neboť trestní řízení by mělo být pokud možno rychlé a efektivní a nemělo by být zbytečně prodlužováno a prodražováno, je-li zřejmé, že nelze prokázat rozhodné skutečnosti o vině. Zde je třeba upozornit například na zakotvení nového důvodu pro zastavení trestního řízení, neboť nelze akceptovat stav, kdy jsou před soud stavěny osoby v situaci, kdy lze předpokládat, že dojde ke zproštění obžaloby pro nedostatek důkazů, nebo na nové postupy v rámci trestního řízení vedeného proti právnickým osobám.

Jak jsem uvedl, podoba návrhu se formulovala poměrně dlouho, na řadě primárně nejen koaličních jednání, což ostatně svědčí o tom, že současná podoba trestního práva, jeho aplikace, není současnou politickou orientací vnímána jako optimální.

Debaty nad obsahem návrhu předložením zákona do připomínkového řízení neutichly, ostatně v rámci připomínkového řízení došlo k řadě poměrně výrazných změn. Čekám stejný průběh na půdě Poslanecké sněmovny. Ostatně asi již nyní mohu avizovat, že podle předběžné dohody s podvýborem ústavně-právního výboru pro problematiku domácího sexuálního násilí bude k tomuto tisku s největší pravděpodobností načtena úprava výpisu z Rejstříku trestů vydávaného pro práci s dětmi, která by měla omezit riziko opakovaného spáchání zejména sexuálních trestných činů na dětech.

Kromě této věcné řeči bych rád ještě uvedl, že jsem avizoval, že před prvním čtením projednám tento návrh s opozicí. To se stalo, konkrétně - jednalo se se zástupci hnutí ANO i hnutí SPD. Já bych chtěl poděkovat opozici za jednání velmi konstruktivní. Vznikly z toho určité dohody o způsobu projednávání tohoto návrhu zákona. Aby to bylo úplně jasné, nedostal jsem žádný bianko šek, ale bylo konstatováno, že návrhy, se kterými přicházím, jsou návrhy důležité.

Očekávám ještě některé další návrhy v průběhu schvalování ve Sněmovně ve druhém čtení. Současně chci říct, že jsem souhlasil s návrhem opozice na prodloužení lhůty na 90 dnů pro projednání před výborem. Souhlasil jsem s tím a beru to jako odbornou iniciativu, aby vznikla jakási neformální pracovní skupina mezi opozicí a koalicí, pokud se týče pozměňovacích návrhů, případně jakýchkoliv jiných záležitostí, které by se tohoto týkaly. Myslím si, že když bude dobrá vůle, tak těch 90 dnů neuškodí, aby ten zákon nebyl přijat. Počítali jsme to, mělo by to vyjít.

A já mám dnes ještě jeden bod, ten se týká - já úplně nemám rád tu zkratku, která existuje, ten takzvaný lex Anička - a tady zase musím říci, poděkovat opozici za spolupráci na tomto návrhu, a jen chci říci: ono když se chce a diskutuje, tak věřím tomu, že se dají udělat v této Sněmovně i dobré věci napříč politickým spektrem, a já velmi doufám, že trestní zákon a trestní řád toho snad se stanou příkladem, přestože v jiných věcech spolu nesouhlasíme nebo se přeme, ale tady to vidím nadějně. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Helena Válková: Já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, jsme teď v takovém bodu, který je velmi důležitý a který - bych řekla zahájení reformy trestní politiky v České republice.

Chci v úvodu jako zpravodajka říci stručňounce tu chronologii. V době, která předcházela volebnímu období devátému, čili v osmém volebním období, jsem vytvořila první pracovní skupinu jako tenkrát zmocněnkyně vlády pro lidská práva k trestní politice, která připravila návrh, který my už jsme nebyli schopni dovést do konce. Ten návrh velmi konstruktivně byl předán při předávání vlády v prosinci 2021 s tím, že byl rozpracován, a byl to vlastně jediný bych řekla bod, který byl převzat, pokud jde o nejdůležitější koncepční změny, v té původní podobě a rozšířen částečně, a je i obsahem programového prohlášení této vlády. Čili tady došlo k určité výjimce - asi je to tím, že trestní právo by mělo být apolitické, jde o hrdla a statky a tam opravdu spravedlnost má zavázané oči a měří každému stejně.

Takže jsem ráda, že teď jako zpravodajka si dovolím jednu poznámku. Přesto, že došlo k těžko vysvětlitelnému posunu v předložení této reformy až v závěru tohoto volebního období, protože na každou velkou reformu potřebujeme rok, a teď máme prosinec, a vzhledem k tomu, že volební období legislativní bude končit v červnu příštího roku, opravdu je to na hraně času, a koalice si je velmi dobře vědoma toho, že potřebuje i podporu opoziční menšiny. Ale my tímto chceme demonstrovat, minimálně hnutí ANO, že je konstruktivní opozicí a že když se s ní hovoří, tak dovede být velmi vstřícná, věcná a rozhodně nebude dělat žádné přílepky k tomuto zákonu.

Takže jako zpravodajka: chronologie byla asi taková, že se na tom návrhu hodně dlouho pracovalo, tři roky. V první podobě byl předložen v dubnu tohoto roku, ale byl natolik kriticky posouzen různými připomínkovými místy, včetně i určitého neformálního projednání, jak jistě pan ministr Blažek potvrdí, mezi klíčovými poslanci ústavně-právního výboru, že se rozhodl, a asi to bylo velmi rozumné, přepracovat, a předložil ho tedy 19. 11. kdy byl rozeslán všem poslancům jako tisk 861. Návrh byl zaevidován, dostal číslo. Organizační výbor 20. listopadu svým usnesením číslo 328 určil jako zpravodajku tohoto tisku mne a navrhl, aby byl garanční výbor - nikoliv překvapivě - výbor ústavně-právní. Další projednávání bylo možné od 30. listopadu. Takže když si to spočítáte, dneska máte 19. prosince, tak po určitých - ano, opravdu musím potvrdit slova pana ministra - dynamických jednáních jsme nakonec řekli: Dobře, potřebujete ten čas získat v tom smyslu, že tady každý týden bude hrát roli, a s ohledem na to, že je tam řada neuralgických bodů, o kterých bude hovořit jistě nejenom opozice, ale i možná někteří koaliční poslanci, které - pokud chceme tuto veskrze smysluplnou reformu pustit do dalšího projednávání tak, aby měla šanci na to, aby do, já říkám s opatrností, aby do konce května, když jsem to počítala i s návratem, který zřejmě bude, protože Senát, když jde o trestní zákoník, si málokdy nechává ujít tu možnost, že by tam neudělal aspoň nějakou změnu - takže v tomto ohledu potřebujeme opravdu 90 dní, abychom těmi pozměňovacími návrhy i demonstrovali naši vstřícnost, protože víme, že Česká republika nejenom že trpí přeplněností věznic, ale trpí hlavně takovým tím rigidním zastaralým systémem trestání, které už v podstatě v Evropě nemá obdobu, alespoň tedy v té Evropě, kterou se rádi občas řídíme a citujeme ji, včetně čísel v přepočtu osob vězněných na 100 000 obyvatel, kde jsme na chvostě. Předběhly nás už země, které ani tady nebudu raději citovat, protože to si nechám do toho svého vystoupení. ***