Neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Jak tedy ale zařídí, aby mu ta kytka nevyrostla moc, čímž by se jasně to legální pěstování šmahem stalo ilegálním, to si úplně nedokážu představit. Já si myslím, že to není úplně řešení, které je vhodné pro rok 2024, a že musí dojít k zásadní změně právě zde v průběhu projednávání návrhu toho zákona a úpravě právě toho sklizeného množství.
Je to vlastně takový ukázkový příklad legislativy, který se tváří jako řešení, a pro člověka, který třeba to konopí nepotřebuje anebo ho ta problematika nezajímá, tak se mu může zdát, že ano - my se tady snažíme ulevit těmto lidem, nekriminalizovat běžné lidi za společensky ne nebezpečnou, ale z pohledu třeba jejich zdraví prospěšnou věc - ale ve finále to fungovat takto nemůže. Nad 50 gramů automaticky porušujete zákon, tudíž tohle omezení, jak je nastaveno, nemá žádnou logiku a naopak to může dát lidem, kteří se v tom nevyznají, nějaký falešný pocit legality, a pro ty, kteří vědí, o co jde, vlastně je to takový trochu výsměch, pokud to konopí potřebují pro samopéči nebo jako prevenci.
Já vím, že silný tlak na to omezení byl od některých vládních stran, ale zejména od Ministerstva vnitra z logiky věci, a to zde zaznělo od kolegy Michálka, represivní politika je takovou doménou tohoto rezortu. Já si myslím, že bychom měli stíhat skutečné zločince a nekriminalizovat lidi, kterým potom hrozí skutečně drakonické tresty - a nechci to bagatelizovat - ale prostě za to, že měli konopí na zahrádce.
My proto budeme navrhovat některé úpravy. První z nich, a ta je logická: chceme narovnat nelogický rozdíl mezi tím, kolik rostlin konopí si může člověk vypěstovat, a množstvím usušeného konopí, které může vlastnit. Prostě umožnit samopěstitelům, aby mohli sklidit to, co si zasadí. V tuto chvíli to není vyhovující a chceme toto měnit.
Zároveň bychom chtěli také upravit věci, které se týkají možnosti delegace toho pěstování. Já jsem zmínil - jak se říká, sytý hladovému nevěří - ty případy právě toho, kdy ten člověk nemá možnost, například senioři žijící ve městech, si to konopí někde vypěstovat, nezvládne poměrně složité domácí pěstování, tak aby skutečně bylo zde i řešení pro tyto - ať už jsou to takzvané konopné kluby, na které lze delegovat možnost pěstování konopí, nebo to je osoba blízká, nebo je to nějaká osoba, na kterou tuto věc můžete delegovat. Ta definice osoby blízké je poměrně široká, ale zde zaznělo i od mého kolegy Jakuba Michálka, a myslím si, že to je nejčastější takzvaný use case nebo případ, kdy skutečně mladší lidé, nemusí to být zrovna vnuk a babička, vnučka a babička a dědeček, ale je to, je to syn pro své rodiče, kdy skutečně v tomto směru by zde neměly být limity, nemělo by to být rozhodně vázáno pouze na jednu osobu, toho jednoho pěstitele.
V původním návrhu, který vlastně připravil s naší spoluprací Jindřich Vobořil, tam tyto možnosti byly, řešily se ať už takzvané konopné kluby, tedy možnost delegovat na nějakou entitu, která je regulována, právě možnost vypěstovat určité množství gramů právě pro tuto potřebu. Řešili jsme i tedy otázku, pokud toto by v tom návrhu nebylo, jít ještě dále a umožnit tedy i ten řekněme komerční regulovaný prodej. Ale vracíme se na půdorys novely trestního zákoníku, pracujme tedy s tím, co zde postihnout jde. To je tedy otázka toho, zda lze, či nelze, a já jsem přesvědčen, že správně by mělo být, že lze, tuto možnost také delegovat podle nějakého schématu.
Co si myslím, že je také podstatné v této věci, je otázka paragrafu šíření toxikomanie. My jsme se nakonec snažili najít nějaké kompromisní řešení, ale pokud sledujete i mediální prostor, a zrovna i myslím, že předevčírem nebo kdy byl vysílán pořad České televize Fokus Václava Moravce, kde vystupoval i jeden zástupce Ústavního soudu, tak v minulém týdnu se podařil vlastně důležitý průlom, který pracuje i s tímto šikanózním paragrafem.
Dlouholetý propagátor racionální politiky v oblasti konopí Robert Veverka, čirou náhodou tedy člen Pirátské strany - takže já se často ptám, jak vůbec vznikl ten případ, kdy on, který vydává časopis Legalizace.cz, který roky vycházel v České republice, věnuje se tematice samoléčby, konopí, právní pomoci, a rozhodně se nejedná o nějakého propagátora nezdravého způsobu života - byl na základě oznámení a vybraných článků z magazínu označen za toho, kdo zákon porušuje. Následně neuspěl v několika soudech, byla mu udělena pokuta, magazín samozřejmě v tuto chvíli nevychází, ale u Ústavního soudu tedy Robert Veverka dosáhl na to řešení, kde i Ústavní soud konstatoval, že byly porušeny principy svobody slova, a konečně v této věci - porušení svobody slova - skutečně v této věci je nějaký rozsudek.
Ten paragraf tak, jak je navržen, je poměrně gumový. Jeho výklad je evidentně užíván velmi selektivně. Jestli si pamatujete, a je to již mnoho let, kdy se řešilo, zda píseň - myslím, že kapely Švihadlo, pokud se nemýlím - Konopný list, zda se jedná o propagaci toxikomanie nebo užívání drog, či zda je to umělecké dílo. Jestli v České republice něco chybí - a možná i debata nejen o konopí potvrzuje to, že v České republice něco chybí - tak je to faktická osvěta v této oblasti, informování o problematice konopí, o zdravotních rizicích, o způsobu pěstování, o možnosti třeba používání právě pro samoléčbu, neboť ti lidé potom k tomu přistupují neinformovaně, mohou si způsobit třeba s jinými látkami nějaké potíže, a pokud někdo aktivně informuje a informuje v podobném periodiku o tom, jakým způsobem funguje například samoléčba, rozhodně se nejedná o propagaci toxikomanie.
V tom návrhu pracujeme s tím, že se toto má třeba hodnotit směrem k nezletilým, tedy k dětem. I přesto by se toto dalo řešit i třeba jiným způsobem, například paragraf ohrožování výchovy dítěte, ale myslím si, že i tato oblast by zasloužila naši pozornost, a jsem rád, že Ústavní soud případ Roberta Veverky a magazínu Legalizace vyhodnotil, jak vyhodnotil, neboť toto rozhodně, ačkoliv to pokrývá tento paragraf, nebyl ten příklad, na co byl tento paragraf míněn.
Já bych možná, a už se mi krátí čas mého vystoupení, ještě jednou upozornil - my jsme navrhli a budeme navrhovat několik pozměňovacích návrhů, které se týkají této legislativy. Já jsem se nyní soustředil zejména na oblast vlastně narovnání smysluplné regulace, které se Piráti dlouhodobě věnují, a věřím, že Sněmovna nechce schválit zákon, který je z povahy řešení této problematiky pokrytecký, který pracuje s tím: Zasadíš, ale nesklidíš. My jsme toto měli už dříve v momentě, kdy někdo pěstoval to konopí technické, a Česká republika stále častěji má více slunných dní, i když to někdy nevypadá, a překročil tu limitující hranici, tak z člověka, který byl pěstitel technického konopí, se náhle stal velký producent narkotik. A já bych skutečně nechtěl, aby když chceme tedy lidem, a to je meritum toho zákona, říci: Dobře, občane České republiky starší 18 let, samozřejmě by mělo být správně, když si chceš vypěstovat konopí pro vlastní potřebu nebo pro někoho, tak skutečně můžeš, abychom z těchto lidí nedělali kriminálníky. A zejména na tuto část, která se týká skutečně občanských svobod, která se týká skutečně toho nebyznysového, tedy regulovaného trhu, se zaměřit tak, aby byla funkční, stala se nějakým dobrým základem, a já věřím, že bychom se měli tedy postupně posunout i v otázce legalizace, k čemuž ovšem novela trestního zákoníku jako taková není úplně nejlepší nosič, ale pojďme zde dosáhnout maxima možného.
Věřím, že Sněmovna by toto měla podpořit, a doufám, že v debatě právě o této části nebudeme pracovat s nějakými předsudky, dogmaty, ale budeme pracovat s realitou, s daty a s doporučeními, která do této oblasti míří nejen na území České republiky, ale zabývá se jí prakticky celý svět. A Česká republika, která byla vždycky vnímána jako země, která se této problematice věnuje, rozumí jí a nejde tím odezdikezdismem, ale má i příklady pozitivní regulace, která pomáhá společnosti, abychom si toto i v mezinárodním kontextu udrželi.
Já vám děkuji a předám slovo dalšímu vystupujícímu. ***
