Neautorizováno!
(20.10 hodin)
(pokračuje Petr Sadovský)
Opozice má právo a povinnost klást vládě otázky, a když se ministři vyhýbají odpovědím, podkopávají tím celý demokratický proces. Tito lidé se vyhýbají odpovědím i přesto, že byli zvoleni, aby sloužili veřejnosti, a pokud nejsou schopni nebo ochotni se zodpovídat, pak by měli zvážit své působení ve funkcích. Je nutné, abychom zavedli opatření, která zajistí, že se to už nebude opakovat. To může zahrnovat tvrdé sankce za neomluvenou absenci, které by konečně přinutily ministry plnit jejich povinnosti. Pokud nebudeme schopni tuto situaci napravit, riskujeme ztrátu důvěry veřejnosti nejen v tuto vládu, ona již ji stejně nemá, ale v podstatě v celý parlamentní systém. Toto jednání není nějakou formalitou. Je to nutnost. Musíme jasně ukázat, že nebudeme tolerovat další ignorování těchto pravidel, a očekáváme od vlády plnou zodpovědnost.
Věřím, že zařazení tohoto bodu do programu jednání Sněmovny přispěje k posílení důvěry veřejnosti ve fungování naší parlamentní demokracie. Děkuji za zvážení této žádosti a těším se případně na konstruktivní diskusi na toto téma. Prosím o zařazení tohoto bodu jako druhý bod po pevně zařazených bodech dnes. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Ano, druhý bod po pevně zařazených bodech dnes a název tohoto bodu Problematika docházky členů vlády na interpelace, rozumím tomu správně? (Poslanec Sadovský: Ano.)
V tuto chvíli je další na řadě pan poslanec Lubomír Brož s novým bodem a připraví se paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, představte si, že prodáváte rodinný šperk, který se ve vaší generaci dědil z rodiny na rodinu, z generace na generaci, nejprve za 3 miliony, potom za 2 miliony a nakonec za polovinu původní ceny. V tomhle momentu si možná položíte takovou základní a jednoduchou otázku: Není lepší tenhle klenot ponechat pro příští generaci, než jej prodávat hluboko pod cenou? Myslím, že je to otázka, která napadne každého, ale je to otázka, kterou si musíme položit i z hlediska státu, protože přesně v této situaci se dneska nacházíme s našimi národními památkami, zámkem Štiřín a Veleslavín, a brzo se to může týkat i našich dalších památek. Připomínám, že když jsem mluvil v tom případu rodinného klenotu, tak jsem mluvil o milionech, ale nyní mluvíme o miliardách.
Tyhle případy, o kterých za chvilku budou mluvit, ilustrují nějaké další zásadní otázky, v kterých by stát měl mít jasnou odpověď, a proto vlastně navrhuji bod Prodej kulturních památek a dlouhodobá strategie jejich zachování. Navrhuji to jako první bod dnešního jednání a týká se, jak již naznačuji, problematiky prodeje kulturních památek v České republice. Kromě Štiřína a Veleslavína se to ještě může týkat zámku Bezdružice a následně paláce Hybernia v centru Prahy nebo Národního domu na Vinohradech. A to ještě naprosto opomíjím otázku, jestli se má stát těchto nemovitých kulturních památek vzdávat. S těmito památkami by to mohlo dopadnout podobně, jako nyní sledujeme v Praze u národní kulturní památky, usedlosti Bertramka, kde žil a tvořil Wolfgang Amadeus Mozart, a Bertramka již roky chátrá, je uzavřena pro veřejnost, na jejích pozemcích se hromadí odpadky. Tak to je jeden z těch případů, otázky, které bychom si měli pokládat.
Proto navrhuji tento nový bod. Jaký je zásadní dlouhodobý záměr se státními kulturními památkami, pokud se nenalezne kupec, pokud se nenalezne ani při opakovaném snižování ceny? Kam až je stát ochoten snížit minimální prodejní cenu těchto památek? Existuje nějaký krizový plán, pokud o nemovitosti nebude dlouhodobě zájem? A je vůbec vhodné, aby se tyto objekty mající nezpochybnitelnou kulturní hodnotu, nejen finanční, ale i kulturní, prodávaly soukromým subjektům? Široká veřejnost, která sleduje postupný výprodej našeho kulturního dědictví, má opravdu legitimní obavy ze zániku kulturních památek či z jejich nevhodného využití.
Nyní ty dva konkrétní případy, které mě k návrhu tohohle bodu vedly. Zámek Štiřín - zámek, který byl postaven v 18. století na místě starší tvrze, byl významně upraven v 19. století v novoklasicistním stylu. Zámek se stal nejen sídlem české šlechty, ale také kulturním a společenským centrem oblasti. Co je podstatné, aktuální stav je, že tento zámek, zámek Štiřín, o kterém jsme zde na plénu Sněmovny již mluvili několikrát, tak byl nabízen k prodeji a jeho původní cena byla 3,3 miliardy korun. Nyní jde do dalšího, myslím, že už je to třetí kolo aukce, a víte, jaká je ta cena? 3.3 miliardy korun byla ta první startovací cena. Tomu rozumím tak, že to tedy byla nějaká odhadní cena, na kterou si stát tuto památku cení. A nyní je ta cena 1,4 miliardy -1,4 miliardy z 3,3 miliardy! Jaký to dává smysl? Jakou to dává logiku? A co když se nenajde teď kupec? Za kolik to prodáme potom?
Druhá - zámek Veleslavín. Zámek Veleslavín, renesanční zámek postavený v 16. století. Opět má jasnou kulturní hodnotu a byl v posledních desetiletích využíván k administrativním účelům. Tento objekt byl nabízen původně za 580 milionů korun a nyní je nabízen za 420 milionů. Kde se tyhle ceny zastaví? Kdy si můžeme říct, že už to neprodáme, že tenhle náš kulturní klenot zanecháme našim dalším generacím, i v případě toho, že o něj budeme stále dál pečovat, protože s tímhle bodem souvisí další věci, které bychom si měli říkat, a to je zachování kulturní hodnoty? Měl by stát připravit legislativní záruku, že každý prodej kulturní památky obsahuje podmínku ochrany její původní historické a kulturní ochrany? O tom si myslím, že bychom měli hovořit.
Potom je to alternativní využití. Proč nevyužít modely, jako je například dlouhodobý pronájem kulturních památek, čímž by stát zachoval vlastnická práva a zajistil větší kontrolu nad budoucností těchto objektů, nebo spolupráce s veřejným a soukromým sektorem. Tyto možnosti spolupráce již existují. Existuje mnoho případů, a teď nemyslím jenom u nás, ale i v Evropě a ve světě, proč se tady neinspirovat? Proč se zbavovat takových kulturních památek?
Další je financování, zejména možnosti z EU fondů. Jde o to, jestli by stát lépe neměl využívat možností při rekonstrukci a správě historických budov.
A v neposlední řadě téma, které bych tímhle bodem chtěl otevřít, je role krajů a obcí. Nemůžou být objekty, o které není zájem, převedeny na obce či kraje, aby sloužily ke kulturním účelům nebo veřejným projektům? Když mluvíme o zámku Štiřín, samozřejmě že pokud je za 3,3 miliardy korun, tak ta cena je hodně vysoká, ale určitě by se našlo ve spolupráci s obcemi a kraji možná nějaké řešení. A mně to chybí, že tady absolutně není žádná strategie, žádná vize, cíl pro tohle.
Já se domnívám, že je naší povinností, abychom zachránili a ochránili kulturní dědictví naší země, aby bylo chráněno efektivně a správně se spravovalo, abychom opravdu našim dalším generacím dokázali něco zachovat a předat. Ztráta těchto památek, i těch, o kterých jsem mluvil, a i těch dalších, které jsou v přípravě, by znamenala nejen nenahraditelné kulturní škody, ale také velmi negativní signál společnosti, že si svého dědictví nedokážeme vážit.
Takže děkuji za podporu při zařazení tohoto podle mě velmi důležitého bodu. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: A ještě na kdy ho chcete zařadit - a já podle přihlášky mám napsáno Prodej našich kulturních památek, kam až může cena klesnout? Na kdy ho chcete zařadit? (Odpověď poslance Brože mimo mikrofon.) Jako první bod dnešního dne, dobře, děkuji moc. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
V tuto chvíli je na řadě paní kolegyně Marie Pošarová a vy máte celkem čtyři body. (Poslankyně Pošarová: Čtyři.) Prosím, máte slovo. ***
