Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Takže si vlastně ty svoje potřeby do minusu sanovali rezervním fondem, no a z 5 miliard je dneska téměř nula v rezervním fondu. A proto, až se vyčerpá rezervní fond, tak se přistupuje k tomu, že se budou zvyšovat poplatky. Takže je to normální daň a bohužel zapříčiněno je to tím, že Česká televize a Český rozhlas neumí hospodařit. Česká televize by měla díky vládní novele získat až o 865 milionů korun ročně navíc, Český rozhlas o 331 milionů korun více. Česká televize přitom hospodaří s téměř 8 miliardami korun a Český rozhlas s více než 2 miliardami korun. To je víc než dost.
Nově mají televizní a rozhlasovou daň hradit i domácnosti, které sice nevlastní televizi ani rádio - nemusíte vlastnit televizi ani rádio, ale stačí, když máte telefon, chytrý telefon, tak budete prostě platit také poplatky, které jste třeba nikdy neplatili, stačí, když máte telefon, iPad, tablet, počítač, anebo prostě jenom internetové připojení. A to už je v podstatě jakási novodobá daň z hlavy.
Víte, co mi to připomíná? Tak, jak nám říká Evropská unie, že máme teď platit emisní povolenky z toho, že budeme mít krb nebo že někdo topí v kamnech, tak budeme platit emisní povolenky za to, že vlastně netopíme ekologicky a vytváříme uhlíkovou stopu. A podle mě je to daň z fikce, je to daň z něčeho, co neexistuje. Uhlíková stopa, to jsou studie zaplacené z grantů Evropské unie a podobně. Tady probíhala v České republice - a já jsem to tady už říkal, samozřejmě, dal jsem to na Facebook, jak jsem to tady řekl minule, tak mi to Facebook hned smazal, že nesplňuji pravidla komunity a smazali mi to - že tady byla konference za přítomnosti profesorů z celého světa, ze Spojených států, z Nového Zélandu, z Řecka, z celého světa, kteří se shodli, že klimatické změny probíhají, ale že člověk na to má minimální vliv. A to jsem tady řekl na mikrofonu a normálně mi to Facebook smazal, jo? Tak jak já jsem se chtěl dostat k daním, tak jak Evropská unie nám bude dávat daně z fikce, z něčeho, co neexistuje, tak tady platíme další daně. Takže prostě já mám pocit, že jsme tady takoví vazalové a každý, kdo jde okolo a může, tak si vymyslí nějakou daň prostě, nějakou daň, abychom platili. A my z toho, co vyděláme v práci, tak musíme platit a musíme platit daně úplně všem. Tak teď jsou na řadě veřejnoprávní média, Česká televize a Český rozhlas.
Někdo tomu říká, že to není ani daň, ale že je to výpalné za Českou televizi a Český rozhlas a už v případě firem a podnikatelů zde nebude podstatný počet přijímačů, ale počet zaměstnanců. No, chápete tu logiku, že se bude platit poplatek Televizi ne podle televizí, ale podle počtu zaměstnanců? To znamená, že když tam bude jedna televize, tak oni se budou u té televize střídat, aby mohli zaplatit - já už to schválně zveličuji, ale je to absolutně nelogické a je to prostě daň. Je to prostě daň z ničeho. Jsou to peníze, které budeme platit proto, abychom je platili - ne proto, že sledujeme nějaké médium, ale peníze, které budeme platit proto, abychom je mohli platit, abychom je platili.
No a u firem tedy nejde o nic jiného než (o) zvýšení korporátní daně jinými prostředky. To znamená, firmy budou platit další daně. A jestli je to teď z České televize, tak to za chvilku může být daň ze vzduchu nebo z něčeho jiného, prostě budeme platit pořád nějaké nové daně. A firmy se v tomto případě u veřejnoprávních médií musí připravit na opravdu skokové zvýšení svých nákladů. Tak jenom pro pořádek: firmy o 250 zaměstnancích by nově měly na těchto poplatcích hradit až sedmdesátkrát více než doposud. Roční poplatek za televizi a rozhlas by se u nich vyšplhal až na 172 000 korun. U podniků s více než 500 zaměstnanci je to pak až stokrát více, tedy celkově 246 000 korun. Podle mě je to nehorázný a drzý trest firmám za to, že zde platí daně a pojistné odvody, že financují stát a hlavně tuto vládu a že zaměstnávají české občany, což pomáhá ještě alespoň jakžtakž udržovat sociální smír v zemi, který tato vláda léta ničí. Je to jakási obdoba komunistické gottwaldovské milionářské daně.
No a co na to říkají firmy a podnikatelé? No, nadšeni z toho nejsoum, samozřejmě všichni to kritizují. Já tady mám spoustu citátů, které říkají firmy, co si o tom myslí, a že je to samozřejmě špatně a že je to jenom obyčejné zvyšování daní prostě, prostě z ničeho.
A teď je otázka, jakou službu za to my, občané, vlastně dostáváme? Co to vůbec je médium veřejné služby? Co je onou veřejnou službou v tomto smyslu? Můžeme říct, že jsou to zprávy, předpověď počasí, fotbal, balet nebo některé další, jiné pořady. A naplňují Česká televize a Český rozhlas opravdu zásady veřejné služby tak, aby to mělo podléhat povinné dani, povinné dani placené všemi občany, včetně těch, kteří tuto takzvanou službu třeba nikdy v životě nevyužijí? Vláda navíc navrhuje zvýšení mediálních daní v době, kdy se v řadě zemí Evropy specifický poplatek za veřejnoprávní média spíše ruší.
Posledním příkladem je Slovensko. A pozor, stalo se to nikoliv za Ficovy vlády, nikoliv za Ficovy vlády, protože všechno, co udělá Fico, tak je pro tuto vládu špatně a pro tuto společnost špatně, takže znovu opakuji, udělala to vláda, která byla před Ficem, ještě před slovenskými parlamentními volbami, kdy tam u moci byla současná opozice, tedy liberálové. Na Slovensku specifické koncesionářské poplatky nahradil každoroční státní příspěvek veřejnoprávním médiím v objemu 0,17 % HDP.
K podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy. Už tady můj předřečník říkal, že to není pravda, že SPD chce rušit koncesionářské poplatky a chce, aby se veřejnoprávní média stala součástí státního rozpočtu nebo na ně bylo rozpočtováno určité procento HDP. To není nic špatného, to není nic, co by se nedělo v zemích Evropské unie, v nejbližších zemích, protože 17 zemí ze sedmadvacítky Evropské unie, tam se prostě neplatí koncesionářské poplatky, prostě neplatí. Takže to, co tady říkáme my, je většinový názor v Evropské unii schválený politickými vládami v Evropské unii, ve většině zemí - jenom tady zvyšujeme další daně.
Všechny tyto země - například ve Skandinávii, si řekněme, jak to dopadlo v posledních 10 letech. První skandinávskou zemí, která povinné poplatky zrušila, bylo Finsko v roce 2013, Švédsko v roce 2019 a Norsko v roce 2020 a Dánsko v roce 2022. Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat z daní, kdy jde do fondu na veřejnoprávní média část daně z příjmů, maximálně v přepočtu mezi 130 a 170 eury ročně na poplatníka.
Složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám v koncesionářských poplatcích i v sousedním Polsku. Dostáváme se k zemím, které s námi bezprostředně sousedí. I tam se nyní veřejnoprávní média financují přímou státní dotací. Je to rozhodně (čistší) a férovější způsob než náš stávající. A hnutí SPD navrhuje již léta něco podobného. ***
