Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Zahraniční výbor projednal tento tisk a usnesl se takto: Zahraniční výbor
I. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024.
II. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
III. Zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.
Podepsaný Ondřej Benešík, vlastní rukou, zpravodaj výboru, Michal Ratiborský, ověřovatel výboru, Richard Brabec, předseda výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní požádám pana předsedu Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Tentokrát jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor doporučil Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s ratifikací tohoto sněmovního tisku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A já tedy otevírám rozpravu, do které eviduji dvě přednostní práva - paní Olgu Richterovou, potom pana předsedu Jakuba Michálka a další v pořadí tak, jak jsou přihlášeni. Jako první udělím slovo paní místopředsedkyni Olze Richterové.
Jenom se chci zeptat, zda v případě, že vystoupíte s přednostním právem, tak vaši přihlášku jako první v pořadí můžu odmazat, nebo zda budete chtít vystupovat ještě podruhé potom? Dobře. Tak. Paní místopředsedkyně Olga Richterová, připraví se pan poslanec Jakub Michálek. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, spoluobčané. Dnes stojíme před zásadním rozhodnutím, rozhodnutím, které bude mít dopad na vnímání práva a na jednání mnoha lidí v naší zemi na dlouhá desetiletí. Ta smlouva, o které dnes jednáme, to není jen nějaký formální papír, není to nic, co bychom prostě nějakým způsobem zde projednali, a bylo by to pryč. Ne. Bude to mít hmatatelné, naprosto konkrétní dopady na témata právní jistoty, ochranu obětí trestných činů a rovnost před zákonem.
Za Piráty dlouhodobě upozorňujeme, že tato smlouva je pro naši zemi úplně zbytečná. Nepotřebujeme ji, nepřinese nám nic konkrétního, hmatatelného, co by vyvážilo ta rizika. Mimochodem, Česká republika bez této smlouvy funguje od svého vzniku. Neměli jsme žádnou obdobnou smlouvu za první republiky. Tomáš Garrigue Masaryk obdobnou právní úpravu odmítl. A nejenom že vatikánskou smlouvu odmítl Tomáš Garrigue Masaryk, odmítl ji také, a to možná některé překvapím, že ho cituji, Václav Klaus.
Odmítla ji i spousta jiných států. Ta řada demokracií, které nepotřebují ke svému fungování se svatým stolcem takovouto smlouvu, obsahuje třeba katolické Irsko, Belgii anebo anglosaské země, Velkou Británii a Spojené státy americké. Stejně tak ale konkordát nemá ani Mexiko, opět země katolíky, myslím, velmi hojně obydlená. Proč bychom ji tedy měli přijímat?
Navíc v této době, kdy nás v naší zemi trápí opravdu úplně jiné věci. To, co reálně trápí občany a mělo by trápit i vládu, je třeba to, jak nastartovat skutečnou modernizaci naší země, ne návrat do středověku, a to i obracením se k zbytečnému sepětí s jednou církví. A takové věci jako protikorupční audit zdravotnictví, řešení toho, aby se peníze neztrácely, ale používaly pro lidi, a také řešení toho, aby tady byla skutečná důsledná ochrana obětí. To jsou věci, kterým by se vláda měla věnovat. Ne tomu, aby vnesla do našeho právního řádu další právní nejistoty.
Jedním z nejkontroverznějších bodů té smlouvy je právě to rozšíření zpovědního tajemství. Pan ministr to nakousl velmi stručně, pan ministr teď neposlouchá...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, poprosím o ztišení, pane ministře, jako za předkladatele, prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Mluvím k panu ministrovi spravedlnosti, protože jde o právní řád České republiky, který mu jistě velmi leží na srdci. A jde mi o to, že není pravda, že by ta smlouva neměnila rozsah zpovědního tajemství. Alespoň řada právních odborníků se obává toho, že právě to ta smlouva dělá. Ten kontroverzní bod rozšíření zpovědního tajemství se týká dvou věcí. Jednak rozšíření okruhu osob, které si mohou církve samy určit jako pastorační pracovníky. To může být úplně kdokoliv. A teďka, pane ministře, existuje jasná definice pastoračních pracovníků, pastoračních pracovnic? Neexistuje, není vůbec žádné omezení, kdo všechno v rámci církve, římskokatolické církve zejména, o které se tady jedná, může být pastorační pracovník. A to znamená, že kdokoliv, koho si církve označí za tuto osobu, úplně kdokoliv, kdo jde kolem, může to být někdo, kdo pomáhá s úklidem prostor, se zvoněním, s čímkoliv, může klidně být označen, že bude chráněn zpovědním tajemstvím. To je nepřijatelné.
Pokud argumentujete například nemocničními kaplany, tak ti prostě měli být ve smlouvě vymezeni takto. Pokud argumentujete, že přece církev neuznává ženy a ty často slouží jako nemocniční kaplanky, tak je to za mě velká chyba. Prostě v zájmu České republiky je vyjednat smlouvu, která bude poskytovat jasné právní jistoty pro občany naší země a nebude nadřazovat cizí zájmy zájmům našim.
Proč o tomhle mluvím? Protože v naší zemi už dnes právě v souvislosti se zpovědním tajemstvím někteří duchovní odmítají poskytovat policii, a to je strašně smutné a strašně závažné, někteří duchovní bohužel odmítají poskytovat policii informace o závažných trestných činech. Mluvím o věcech s tak obrovskými dopady na oběti, jako je sexuální zneužívání nebo domácí násilí. A přitom podle našeho českého práva dnes, tak, já bych opravdu potřebovala, aby pan ministr poslouchal...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás poprosím, kolegové, o součinnost. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: To je naprosto zásadní věc pro český právní řád, protože dnes se vztahuje zpovědní tajemství na trestné činy spáchané v minulosti, ale nejde do současnosti a do budoucna. Čili to, co někdo chystá a svěří se o tom ve zpovědnici, to má být překaženo, to, co právě probíhá, to má být překaženo. A v okamžiku, kdy spousta právních expertů se domnívá, že tato smlouva může změnit české právo neblahým směrem, a sice že toto přestane platit, že když se někdo svěří o tom, že bije svou ženu, anebo že si plánuje závažný trestný čin, tak proto, že to řekne ve zpovědnici, tak by to mohlo být jedno, nebyla by povinnost to překazit? Tohle přece nemůžeme dopustit, mohlo by to jenom vést k tomu, že oběti budou s ještě menší ochranou než dnes a pachatelé bez trestu.
Zlepšení přístupu k obětem mohli funkcionáři církve, kteří vyjednávali tu smlouvu, zařídit už dávno, kdyby vážně chtěli. Zlepšení přístupu k obětem jsou slovíčka, kterými jen, myslím, se chtějí nějak zaštítit, ale reálně hrozí, že se nestane pro pomoc skutečným obětem těchto trestných činů vůbec nic.***
