(pokračuje Lubomír Brož)
Novela školského zákona plánována na 1. září - nyní slyšíme nějaké jiné datum, tak nevím, jak to nakonec bude vypadat - přináší opatření, která ohrozí nejen kvalitu výuky, ale samotné fungování škol. To jsme tady už slyšeli několikrát, ale je třeba to rozhodně zopakovat. Slučování škol, změny ve financování nepedagogických pracovníků, povinná výběrová řízení na ředitele a další novinky, to všechno má být údajně cestou k efektivitě, ale ve skutečnosti se jedná o soubor opatření, která mohou české školství uvrhnout do chaosu. Pokud novela projde v té navržené podobě, hrozí krach škol v menších obcích, zhoršení dostupnosti vzdělání a celkové prohloubení nerovnosti mezi regiony.
Financování nepedagogických pracovníků, to je naprostá tichá likvidace školní infrastruktury. To, co dodneška fungovalo, tak se jde rozkopávat. Jednou z nejvíc alarmujících změn této novely je přesunutí financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Dosud byly mzdy školníků, kuchařek, administrativních pracovníků a dalších zaměstnanců hrazeny přímo ze státního rozpočtu. Podle nové úpravy se však má o tuto povinnost... převzít stát, respektive stát jí má předat na obce a na kraje. V tuto chvíli je důležité říct, že bez garance toho, že na to budou mít dostatek peněz, a je úplně jedno, jestli mluvíme o tom, nebo o onakém termínu.
Proč se o tom mluví ve veřejnosti jako o katastrofě? No, je to především to, že hrozí riziko finančního kolapsu škol. Mnoho obcí už nyní vynakládá na provoz škol velkou část svých rozpočtů, nyní budou muset navíc financovat i nepedagogické pracovníky - znova opakuji - bez garance toho, že by na to dostaly peníze. Bohaté obce si možná poradí, ale menší města a venkovské oblasti mohou čekat i drastické škrty. Kde na to vezmou peníze? Budou muset škrtat jinde, omezit opravy škol, propouštět zaměstnance nebo zavřít jídelny. Zatím není legitimní řešení této situace, pouze vzduchem létají neurčité sliby. A opravdu to tak je, neurčité sliby.
Potom je to zhoršení školního prostředí, protože pokud nebudou peníze na školníky, školy se začnou rozpadat, a to do slova a do písmene. Tady o tom taky padlo pár informací. Bez kuchařek nebude školní stravování, což zasáhne zejména děti ze sociálně slabších rodin. Bez administrativních pracovníků budou učitelé ještě více zahlceni byrokracií, což povede k horší výuce.
Dál to je prohloubení nerovnosti mezi školami. V některých regionech, tam obce financování škol určitě zvládnou. Bude takových, věřím, dost, ale jinde ne. Vzdělávání se tak stane loterií, kde kvalita škol bude záviset na místě bydliště dítěte. To si myslím, že je pro naprostou většinu lidí úplně nepřijatelné.
Dále je to neúčelové financování, a ne peníze, které nikdo nevidí. Jedním z těch největších problémů novely je přechod k neúčelovému financování nepedagogických pracovníků, což v praxi znamená, že obce nebudou mít povinnost použít tyto prostředky výhradně na mzdy školníků, kuchařek či administrativních pracovníků. Místo toho se peníze rozplynou v obecních rozpočtech a tam se mohou samozřejmě využívat na úplně jiné účely. Může to být - teď samozřejmě jenom střílím - opravy komunikací, provoz sportovišť nebo třeba splácení dluhů obcí, což někde také může hrozit. Výsledkem tedy bude, že školy se ocitnou situaci, kdy nebudou mít žádnou jistotu, zda jim zřizovatel finance přidělí a v jaké výši.
To může vést k masivnímu podfinancování těchto klíčových pozic, jejichž význam je pro chod škol naprosto zásadní. Místo stability novela přináší chaos a nejistotu, protože bez garance účelového využití těchto financí hrozí hromadné propouštění a kolaps školního zázemí. Tento návrh není reformou, o tom jsme už mluvili, je to krok k rozkladu školství a v konečném důsledku k ohrožení vzdělávání tisíců dětí.
Další věcí je slučování škol, také se o tom již hovořilo. Je to konec lokální autonomie a začátek úpadku? Oficiálně se říká, že školy nebudou zavírány, pokud se budou slučovat pod jednu právnickou osobu, pokud mají méně než 180 žáků. Ale v praxi to znamená ztrátu samostatnosti, omezení možnosti rozhodování a postupné oslabování těchto škol. Jaké tedy mohou být důsledky toho slučování oznamovaného? Může to být to, že ředitelé ztratí kontrolu nad svou školou, menší školy přijdou o samostatnost a spadnou pod větší, to znamená, že o personálních otázkách rozpočtu a dalším chodu školy už nebude rozhodovat místní vedení, ale centrální ředitelství, které může být někde daleko. Potřeby dětí a rodičů v konkrétní obci tak mohou být přehlíženy. Menší školy se ocitnou v područí těch velkých a to je otázka, jestli je to to, co chceme. V praxi se může totiž stát, že centrální vedení bude upřednostňovat hlavní školu na úkor těch škol menších. Výsledkem může být postupné omezování jejich fungování, méně učitelů, méně nabízených předmětů a nakonec jejich úplné zavření z ekonomických důvodů. Slučování škol se prezentuje jako určitá administrativní změna, ale ve skutečnosti to opravdu může být začátek likvidace menších škol. Každá škola se totiž vyvíjí nějakým specifickým směrem, ať už se soustředí třeba na inovativní výukové metody. Násilné slučování může vést ke ztrátě této jedinečnosti a způsobit třeba to, že školy přijdou o svůj charakter a zaměření, což může negativně samozřejmě ovlivnit kvalitu vzdělávání i možnosti žáků a samozřejmě dětí v případě škol třeba mateřských. O tom se také hodně mluvilo.
Vážené kolegyně, kolegové, bylo o tom řečeno hodně. Já nechci stále opakovat tytéž věci, které již padly. Rozhodně mé vyjádření k tomuto zákonu je velmi kritické a vůbec si nedovedu představit ho podpořit. Musím říct, že české školství by nemělo být nějakým pokusným králíkem a neměla by to být politická hra. Česká škola má patřit dětem a neměli bychom jim brát a ohrožovat jejich budoucnost. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku a s ní vystoupí pan poslanec Stanislav Berkovec. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně Sněmovny, za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, kolegové, já nebudu tahat králíky z klobouku. Dovolte jenom technickou poznámku, je to vlastně pozvánka také. Já jsem měl včera možnost být na veřejné tiskové konferenci tady ve Sněmovně, v novinářském atriu, kde byla prezentována petice spolu s Českomoravským odborovým svazem pracovníků ve školství za účasti jejího předsedy, pana Františka Dobšíka, a také za účasti předsedy petičního výboru, pana Tomia Okamury. Za měsíc a půl sesbírali 66 323 podpisů, které se týkají právě této novely. Jak dobře víte, tak nad 10 000 podpisů je to projednávání petice veřejné, takže já bych vás chtěl pozvat na veřejné projednávání této petice, které se bude konat 18. října po zasedání petičního výboru od 16 hodin v místnosti 306. To je ta místnost, kde je hospodářský výbor. Ta petice má oficiální název 90/P/2025 Petice za zachování centrálního financování nepedagogických pracovníků v regionálním školství. My jsme pochopitelně na té tiskové konferenci vyjádřili souznění s požadavky této petice a s touto peticí. Děkuju za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, samozřejmě i za to pozvání. Jenom konstatuji, že faktické poznámky slouží k reakci na průběh rozpravy. Pokud ne, tak vlastně blokujete vystoupení těch, kteří se řádně přihlásili do rozpravy.
Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou, prosím. ***
