Neautorizováno!
(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji za dodržení času. Máme tady další faktickou poznámku paní kolegyně Marie Pošarové. Vaše dvě minuty, prosím.
Poslankyně Marie Pošarová: Právě v souvislosti s předřečnicí bych zažádala o přepracování a vrácení tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji, ale v tuto chvíli už tady toto bylo načteno v minulých jednáních Sněmovny a budeme o tom určitě hlasovat, až ukončíme obecnou rozpravu.
Nyní se nacházíme v ní a kolegyně Berenika Peštová je další přihlášenou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem si radši vzala slovo ve smyslu, že jsem se přihlásila do rozpravy, nebudu tady reagovat na svoje dvě minuty. Nemám dvě minuty, tady mi běží čas. (Reaguje na měření času probíhající u řečnického pultu.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, ten běží ještě paní kolegyni Pošarové. Prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji. Já jsem se lekla, že to mám krácené už i tady.
Já bych jenom chtěla zareagovat... Samozřejmě nejdřív, až promluvím, zareaguji na svoje ctěné předřečníky, pana poslance Bělicu a Kohoutka, a samozřejmě dám k tomu i nějaké své moudro, ale pan ministr se to tady zřejmě dneska rozhodl vysedět, promlčet: Prostě tak nějak si tady říkejte, co chcete, já možná zareaguji, a možná vůbec ne, a pokud možno po uzavření obecné rozpravy, abyste už nemohli reagovat. Takhle to na mě alespoň působí.
No, já si myslím, že pan poslanec Bělica a pan poslanec Kohoutek to krásně shrnuli, protože všichni tři pocházíme ze strukturálně postižených regionů. Ty regiony už si zažily své. Naše generace, která si to prožila, ví, co to byly inverze. Ví, co to bylo, když vlastně celá republika jela na úkor Ústeckého kraje, na úkor Moravskoslezského kraje, co se týče energie, co se týče těžby uhlí. My si nikdo nestěžujeme, protože jsme si to prožili. Byly to krásné chvíle, občas i dobrodružné, když jsme chodili do školy a byly takové inverze, že jsme neviděli na špičku nosu, když jsme pobírali 2 000 korun "pohřebné", kdo tam v tom kraji žil. To si asi nikdo nepamatujete. Ale ano, každý rok ten, kdo tam prožil patnáct a více let, tak dostával 2 000 korun "pohřebné". Asi zřejmě, kdyby náhodou se dožil nebo nedožil toho důchodu. Takže tohle všechno jsme si prošli. Ta krajina už tam je krásná, už tam jsou nádherné Krušné hory.
Ale pak přišel osmdesátý devátý rok. My jsme samozřejmě zatleskali, zacinkali klíči, a pak se nám tam začali přistěhovávat - jak to krásně shrnul pan poslanec Kohoutek, který na mě samozřejmě zareagoval, protože jsem to tady zmínila - z regionů, kde si svoje problémy řešili, tak se nám tam začali ti nepřizpůsobiví občané stěhovat. Takže vy jste si všichni krásně zvelebovali města, od Prahy počínaje, ať to byl Žižkov, ať to bylo cokoliv, takže jste se těchto lidí potřebovali nějakým způsobem zbavit, a protože jste museli dát náhradu bydlení, tak jste nám je tam hezky našupali. Dneska vás zvu do Mostu a můžeme si udělat krásnou exkurzi. Když si vezmeme třeba ulice 100, Budovatelka - krásná exkurze. Myslím, že si to všichni užijete. A nejenom tam, můžeme vás vzít i jinam. Moc hezká exkurze to bude.
Takže když se snažíme nějakým způsobem v městě řešit tento problém, tak vy přijdete s touto krásnou novelou, nebo respektive s tímto zákonem, kdy nám ten problém ještě více nabobtná. Takže tak, jak jsme se snažili, aby alespoň ještě určité části toho města zůstaly netknuty - protože jak tady bylo krásně řečeno, jedna rodina vám totálně, ale totálně, zničí jeden vchod. Víte co? My to musíme od těch občanů poslouchat, a oprávněně.
Rozumím tomu, že jste se s tím třeba nikdo nesetkali, protože u vás to není. Když se třeba bavím s poslanci, kteří jsou z Moravy, tak na mě koukají, jako že my vlastně utiskujeme ty lidi, že jsme skoro rasisti. To není pravda. My nejsme rasisti, my se snažíme problémy řešit, ale bohužel, jestliže máte někoho na sociálních dávkách a už je to čtvrtá, pátá generace, tak mi řekněte, jak ten problém chcete vyřešit, když už ho nějakým způsobem odmala stimulují k tomu, že lepší je nepracovat, protože stát se o vás postará, tak jak ten problém chcete řešit? Když máme tak štědrý a bohatý sociální systém, který ve své podstatě... (Silný hluk v sále.) Mohu poprosit? Nechci křičet.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Poprosím o klid v tuto chvíli nejenom v sále, ale vnímám i zvýšenou hladinu hluku na galerii pro novináře. Já vás poprosím, abychom mohli v klidu pokračovat v našem jednání, hlavně v levé části Poslanecké sněmovny. Žádám vás, aby byl klid.
V tuto chvíli vás poprosím, abyste pokračovala, paní poslankyně.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji, já jsem nechtěla zvedat hlas, víte, že ho mám sytý, takže bylo by zbytečné, abyste si tady drželi bubínky.
Takže když máme tak krásný a štědrý sociální systém... Rozumím, že všichni tady kopete za maminky, které jsou samoživitelky, ale to je jenom to A. Potom my tam máme to B, C, D, E, ten zbytek, jo? Ano, jsou to maminky samoživitelky, ale maminky samoživitelky, které jsou na sociálních dávkách x let, kterým vlastně - jak bych to řekla, to je taková ta turistika, nebo jak bych to nazvala slušně - se stalo to mateřství, protože čím víc dětí, tím víc dávek, tím víc peněz.
Ono vysvětlovat občanům u nás, v našem kraji, že když jdou ráno do práce, že to je úplně normální, že oni tam spí, ti druzí, protože celou noc prohýřili tak, jak prohýřili, a tihleti naši, kteří se snaží předávat svým dětem, že je normální vystudovat, vyučit se, jít do práce, že to je přece ten správný život, který by oni měli žít, a vysvětlovat jim toto, když najednou vidíte, že tam máte tyto občany, kteří žijí ten život bujaře na sociální dávkách a prožijí ho úplně stejně plnohodnotně jako ti, co se chovají zodpovědně a chodí do práce, tak ono je to docela těžké.
Pak tam máte takové ty dětské gangy, které jsou pod patnáct let, které bačují samozřejmě ti, kterým je víc, kteří už jsou zákonem postižitelní, ale ti nekradou, protože kradou tito mladí pod patnáct let. Je zcela normální, že vás třeba ve dvanáct hodin odpoledne v parku přepadne tento gang , sebere vám hodinky a mobil a podobně. To se tam prostě běžně stává. Má kamarádka má syna, který se kvůli tomu dal na judo a na karate, protože už ho takhle třikrát přepadli a zmlátili, víte, a kde máte odvolání?
Pak říkám, přijdete tady s tím skvělým zákonem, kdy se snažíme nějaké části uchránit, a díky těmto neziskovkám nebo této neziskovce, nebo jak bych to řekla, neziskovkám, které budou stát 1,5 miliardy korun, se nám to všechno zhroutí, protože se nám tam zase ti lidi dostanou. Ono se to tady snažilo vyřešit tím, že se udělaly ty zóny, které byly zase napadené u Ústavního soudu. Bylo to shozené, protože nemůžete ty bezdoplatkové zóny udělat, abyste někoho neomezovali. Já tomu rozumím, právo je tady na této straně slepé. Asi zřejmě nevidí, co se tam v těch obcích děje, a jak to tedy řešit. Ale tak nám řekněte, jakým způsobem byste to řešili vy - vy, kteří s tím nemáte žádné zkušenosti a nevíte vůbec, v čem my tam musíme žít.
Takže my jsme si to užili tím, že jsme si prožili ty inverze a všechno to, co bylo do toho osmdesátého devátého. Pak jsme nastartovali to, že jsme to začali všechno ozeleňovat, začali jsme odsiřovat a tak dále. Zase jsme si prožili nějaké období a teď si prožíváme další období, že máme lokality, které prostě nikdo nechce, ani tam bydlet nechce, a vy nám s tím vůbec nepomáháte, protože vy vůbec nevíte, jak se v těch krajích žije. Říkám, budu ráda, když se třeba sebereme jako poslanci a uděláme si výjezd do těchto krajů, abyste vůbec viděli, co my si tam musíme prožívat. Ono byste potom rozhodovali úplně jinak, protože pro vás je to prostě nepředstavitelné. Když jdu tady po Praze, tak vy takové lokality nemáte, jako tam máme my. Ale říkám, bylo by to fajn, kdybyste to posuzovali ne tou optikou, kterou vidíte tady nebo kterou vidíte ve svých vesnicích, krásných, zvelebených, ale kdybyste to vzali optikou, kterou my si tam musíme prožívat, a ta optika opravdu není veselá. Já vám děkuji. (Potlesk.) ***
