Neautorizováno!
(12.20 hodin)
Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Pěkné brzké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedající. Je pravda, že se trošku omlouvám za to, že vystupuji nyní, nicméně k tomu mě přivedla jedna zkušenost, kterou jsem nabyl v té první části třetího čtení. Myslím, že mi nikdo neodepře, přestože v médiích se o to někdo pokoušel, že jsem se snažil reagovat na věcné připomínky, dotazy, vaše pohledy při té minulé části třetího čtení, ale zjistil jsem, že moje odpovědi nedopadají úplně na úrodnou půdu, protože se v podstatě jenom recyklovaly dál a dál, a ty zásadní okruhy, které vnímáte vy jiným pohledem a máte k nim negativní připomínky - je to legitimní - se vlastně cyklí i dnes, a já jsem si proto říkal, že než abych parciálně vystupoval k jednotlivým a stále to opakoval dokola, tak že to shrnu, protože to bude bezesporu pokrývat ty základní věci, které jste zmiňovali, na které se ptáte a o kterých v tomto zákoně pochybujete.
To, co zaznělo asi nejvíckrát, že tento zákon akceleruje, podněcuje, motivuje k obchodu s chudobou, byť jsem to říkal už v té první části třetího čtení, tak znovu shrnu ty garance a komplexní systém pojistek.
A možná poprosím zase, jestli může být klid?
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, pane ministře, rozumím vám, poprosím o klid v sále. Nechci jmenovat, nicméně vidím několik hloučků uprostřed konverzace, a moc prosím i paní místopředsedkyni klubu ODS i pana předsedu klubu ODS, abychom opravdu nechali pana ministra domluvit. Děkuji. Poprosím i paní ministryni (Černochovou). Děkuji.
A v tuto chvíli můžete pokračovat. Prosím.
Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Děkuji mnohokrát. Shrnu tedy znovu ten komplexní systém pojistek proti obchodu s chudobou, který přímo vyvrací to, co tady zaznívalo, že to, jak je ten systém a zákon nastaven, motivuje skupovat celé domy. To z podstaty není možné, ať už jde při vstupu bytů do toho systému o kontrolu bytu a jeho stavu, to znamená, eliminujeme jakýkoliv nestandardní stav, poskytujeme podpůrné opatření jen poskytovatelům s vydaným pověřením, je zastropován nejvyšší přípustný nájem podle vydaných cenových map Ministerstva financí. Pravidelně kontrolujeme poskytovaná podpůrná opatření, kontrolujeme i sociální a prostorové vyloučení, uzavíráme nájemní smlouvy nejméně na jeden rok, to znamená, že se nám netočí ty krátkodobé nájmy, a hlavně zamezujeme koncentraci v daném místě - to znamená, nemůže tam být velký shluk bytů, který by narušoval sociální klima. Znovu tedy zmiňuji, že tak, jak je zákon nastaven, naopak demotivuje k tomu, aby spekulativně někdo skupoval byty a snažil se je vložit do toho systému, protože prostě nebude úspěšný, a tím pádem zabraňujeme vzniku jak nových sociálně vyloučených lokalit, tak rozšiřování těch stávajících.
Druhý velký okruh se týkal ekonomiky celého zákona. Paní kolegyně se mnohokrát ptala, co znamená vynaložená nákladovost na každou korunu, kterou dostane příjemce toho zákona. Ta otázka není šťastně formulovaná, protože příjemce podpůrných opatření nedostane samozřejmě ani korunu. Příjemce podle tohoto zákona nedostává žádné peníze, příjemce může samozřejmě čerpat prostřednictvím dávkového systému, který je však upraven úplně jinde. Platba, která jde ze státního rozpočtu, jde poskytovatelům a ten příjemce benefituje právě tím, že dostává možnost bydlet.
Mnohokrát padla výhrada k tomu, že ten zákon je drahý, že za 1,5 miliardy zřizujeme státní realitní kancelář. Dnes stát vynakládá přes 4 miliardy korun za výdaje, které jsou přímo nebo nepřímo spojeny s bytovou nouzí. My začínáme samozřejmě nějakou náběhovou křivkou financování tohoto zákona, která začíná na 1 miliardě korun v prvním roce té účinnosti a nabíhá ve třetím roce na tu maximální částku, která už se pak nezvyšuje, na 1,45 miliardy korun. Tato částka se samozřejmě rozpadá mezi to, co je vynaloženo na samotná podpůrná opatření, což je zhruba půl miliardy korun ročně, co je vynakládáno na asistenci, což je zhruba 600 milionů ročně, a co je vynakládáno na osobní náklady a režii toho systému, což je zhruba 350 milionů korun ročně.
S tím ale souvisí také to, že v momentě, kdy ten zákon začíná fungovat, my začínáme postupně v každém dalším roce účinnosti zákona šetřit státní prostředky, které vynakládáme aktuálně na přímé nebo nepřímé souvislosti s bytovou nouzí. Proto také v ekonomice zákona, jak je popsána v RIA, je jednoznačně zakotveno, popsáno a vypočteno, založeno na tvrdých datech, že tyto výdaje klesající v souvislosti s bytovou nouzí postupně eliminují to, co státní rozpočet musí vynakládat na fungování toho zákona, a v pátém roce se dostáváme na nulu, to znamená, od pátého roku ten zákon už je rozpočtově pozitivní. To myslím zcela jasně vyvrací to, že ten zákon je drahý. Ano, je to investice na začátku, nicméně je to zcela jasná investice, která se postupně vrací, a kromě ekonomických parametrů nám samozřejmě přináší i další a snad ještě důležitější efekt, a to je, že snižujeme bytovou nouzi s ambicí během deseti let ji snížit o 30 procent.
To jsou ty zásadní výhrady, které zazněly.
Ještě jenom zareaguji na to, co říkal pan kolega poslanec Kohoutek ve vztahu k té petici. Já si ji samozřejmě rád přeberu. Šluknov je aktuálně řešený problém, kterému se věnujeme. Minulý týden nebo předminulý týden jsem tam byl. Domluvili jsme se na tom, jakým způsobem v té věci můžeme postupovat, protože Šluknov nevznikl ze dne na den. Historicky se nám tam rozmohlo to, co je dnes aktuálním stavem, neudržitelná situace, nicméně my, abychom to dokázali rozplétat, si musíme namalovat scénář postupných kroků, samozřejmě nutných, spojených třeba i s výkupem těch nemovitostí, a na tom pracujeme s tamními starosty prostřednictvím naší agentury pro sociální začleňování tak, abychom ten gordický uzel postupně začali rozplétat a mohli vám předložit konkrétní opatření i s nějakým časovým horizontem, jak jsme se schopni se v této vyloučené lokalitě pohybovat.
Rád bych svůj blok uzavřel shrnutím, které vlastně reaguje i na další výhrady, které zazněly v obecné rozpravě, protože zákon, který dneska budeme schvalovat, je opravdu legislativní norma, která tady dvacet let chyběla. Dvacet let tady chyběla tak, že jsme za to byli soustavně kritizováni i mezinárodními institucemi. Ambice, kterou jsem vyřkl, je realisticky spočítaná tak, jak vlastně dokládá i RIA, která je přílohou.
Zazněla výhrada, že ten zákon nepřináší žádné nové byty. To také není tak úplně pravda, protože i byty, které vzniknou v rámci našeho programu na podporu bydlení, tak je čistě na rozhodnutí obce, zdali některé tyto nové byty nevloží do toho systému. Zároveň systém bytů má ambici rozpohybovat ty byty, které dneska mají konkrétního vlastníka a nejsou dány na nájemní trh, právě motivací, kterou obsahuje ten zákon, tak abychom jim garantovali nájem a garantovali stav bytu, a z těch 70 pilotních projektů, které běží v České republice, jednoznačně vyplývá, že ta ochota vlastníků dávat byty do systému s těmito garancemi jednoznačně je. Ambice, která je na 3 000 bytech ročně vložených do systému, z toho 1 000 obecních a 2 000 soukromých, je podle praktické zkušenosti - nikoliv podle teorie, ale podle praktické zkušenosti - zcela reálná.***
