Neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Povedlo se nám uspíšit ty práce díky dobré práci celého týmu, který na tom pracoval. Na začátku roku jsme zahájili zkušební provoz a v této chvíli se obejdeme bez ruské ropy díky tomu, že jsme byli rychlejší, než jsme si naplánovali.
Ano, ropu přiváží Orlen Unipetrol, který vlastní české rafinerie. Mimochodem, prodávala to vláda Miloše Zemana. Kdybyste se mě dneska zeptali, kdyby to byl státní podnik, jestli máme prodat rafinerie jako strategické podniky, tak bych řekl, že ne. Taky jsem polským vládním kolegům řekl, že kdyby náhodou chtěli prodat Orlen Unipetrol, tak se hlásíme do jednání jako Česká republika.
Tím, že byl zastaven přívod ropy z Družby, využili jsme státní hmotné rezervy. Orlen Unipetrol v této chvíli čerpá ze státních hmotných rezerv část toho, co schválila vláda, a od příštího měsíce bude Orlen Unipetrol čerpat pouze ze západních směrů, z Ingolstadtu a z ropovodu IKL. Samozřejmě, Orlen Unipetrol se na to musel technologicky připravit.
Nejsem expert na zpracování ropy, nicméně v této chvíli i v Kralupech, i v Litvínově jsme schopni zpracovávat neruskou ropu, takže jsme opět se vymanili ze závislostí na ruské ropě. Přestože mnozí opoziční politici, zejména teda z SPD, částečně z ANO, tvrdili po zahájení agresivní války Vladimira Putina na Ukrajině, že bez toho se neobejdeme, že můžeme zapomenout na naše hodnoty, morální principy, že za levnou ropu vyměníme cokoliv... Nikdo vlastně neví, za co prodává Rusko ropu a plyn v minulých letech. Je to obchodní tajemství, ale tak výhodné to není.
Státy, které zanedbaly tuto přípravu - paradoxně to jsou ty státy, které mají největší pochybnosti o pomoci Ukrajině a nejvíc kritiky na adresu Evropské komise a Evropské unie - ty státy v této chvíli se obracejí na nás, na ostatní členské státy a Evropskou komisi, a říkají: Pomozte nám. A my jim pomůžeme - když to bude technicky možné, ekonomicky výhodné, není žádný problém. Nebudeme říkat: Vy jste nám tehdy nepomohli, byli jste proti, a teď nepomůžeme. Nebylo by to rozumné a myslím, že je to správné.
Na těchto dvou konkrétních příkladech jsem ukázal, jak jsme zvládli nelehký proces odpoutání ze závislosti od ruských fosilních paliv, a bezesporu otázka energetické nezávislosti a energetické bezpečnosti je součástí bezpečnosti a obranyschopnosti České republiky jako celku. Ani slovo od těch, kteří před tím varovali, že je to nemožné, že by řekli: Ne, děkujeme, vládo, ale aby řekli: Vláda měla pravdu, zvládli jsme to, nejsme závislí. Kdepak, už zas mají jiné řeči, jiné hrozby, jiná varování. Kdybych bral vážně, co říkají, tak já jim ten život nezávidím. Oni mají pořád obavy, od vidím do nevidím, 24 hodin, 7 dnů v týdnu, 52 týdnů v roce mají pořád neustále obavy. Nevidím tady pana poslance Nováka, přečtěte si někdy jeho vystoupení k tomu, před čím vším varoval. Kdyby to nebylo tak smutné, až k pláči, tak je to fakt komické. A přesto jsem si jistý, že zas přijde, a znovu nová varování a podobně.
Takže ani ceny pohonných hmot nejsou tam, jak jste varovali, nikoho to nepoložilo, není tady pan poslanec Kolovratník, který říkal, jak to položí všechny dopravní firmy. Neznám, že by to byl nějaký masový jev, že by zrovna tento sektor byl tím zatížený. Na rozdíl od těch, kteří regulovali ceny a drželi uměle ceny administrativně vládním opatřením, u nás nikdy nebyl nedostatek pohonných hmot, nemuseli jsme vybírat, kdo natankuje, jestli firmy, občané, jestli budou sudá čísla, lichá čísla, jestli to bude v pondělí a ve středu nebo v úterý a ve čtvrtek. Trh prostě fungoval, věřili jsme tomu a udělali jsme dobře. A když říkám my, myslím českou společnost, nemyslím tím vládu.
Ano, úkolem vlády je zajistit bezpečnost a obranyschopnost, to si nezajistí nikdo z nás občanů. Je to klíčový úkol státu, ale to, že jsme zvládali ty krize a že jsme je zvládli, je úspěchem celé české společnosti, a je to třeba říkat, a je třeba za to každému z těch, kteří se o to zasloužili, poděkovat. Nejde to osobně, to bychom nezvládli, každému z nich třeba osobně podat ruku, ale myslím, že to je třeba ocenit, ocenit naše zaměstnavatele, naše podnikatele, naše zaměstnance - všichni, každý svým dílem, přispěli k tomu, že jsme to jako Česká republika zvládli.
V okamžiku, když jste předsednická země, velmi často zvou konkrétního ministra, aby vystupoval za Evropskou komisi na různých seminářích. Občas je to opravdu bezpečné téma. Pamatuji si, že jsem byl pozván na konferenci, které mělo bezesporu zajímavé téma - daňový systém v Evropě v roce 2050. Myslím, že když takovou přednášku máte v roce 2022, tak je to bezpečné, že nikdo nezkontroluje, jestli vaše představy, plány, ideje, nápady se za 28 roků splnily, nebo ne. Ale co říct? Každé takové vystoupení jsem začínal - používal jsem dvě věty, všichni je brali vážně a málo je říkáme my všichni jako Češi. Jestli jsem říkal: Já vám řeknu pohled středně velké evropské země - a jsme středně velká evropská země, devátá největší v EU - a středně bohaté evropské země, a jsme taky středně bohatá evropská země, a kdo tvrdí, že ne, popírá realitu a nevidí, co se děje kolem nás. Z titulu funkce, a můžou vám to potvrdit bývalí ministři financí, ať už sedí ve Sněmovně, nebo jsou mimo Sněmovnu, pracovně jednáte s institucemi jako Světová banka, OECD, Mezinárodní měnový fond - přečtěte si někdy vy, kteří malujete Českou republiku v černých barvách, jak nás vidí oni ze zahraničí. To nepíšou vládní úředníci, to nepíše vláda České republiky, to píšou nezávislí odborníci, kteří posuzují jednotlivé země vedle sebe. Jsme na tom lépe, než je opozice ochotná připustit, a to je dobře. Mnohem horší by to bylo, kdybychom na tom byli hůře, než je ochotná opozice připustit.
Já bych se teď věnoval poměrně aktuálnímu tématu a to jsou americká cla. Debatujeme v Evropě, co může být hlavní příčinou toho, že americká administrativa to začala řešit. Experti se shodují, že hlavním důvodem může být, ne že je obrovsky nevyvážená obchodní bilance mezi Spojenými státy a Čínou - není to úplně věc České republiky, je to pravděpodobné, když to říkají nejenom čeští experti, mezinárodní experti. To, jak k tomu přistupuje americká administrativa, není výhodné pro Českou republiku a to je třeba otevřeně říct. Není to výhodné pro Českou republiku a jsou tady nebezpečí a rizika pro Českou republiku.
Jestli jste viděli tu tabulku z 2. dubna, kterou měl Donald Trump v ruce a říkal, že jsou to reciproční cla, tak to tedy nejsou reciproční cla, to je třeba odmítnout tuto interpretaci. Mám tady připravené zhodnocení stávajícího stavu. Z Evropské unie směřuje 20 procent exportu do Spojených států a průměrná efektivní celní sazba na všechno zboží a služby je 2,9 procenta, 18 procent amerického exportu končí v Evropské unii. Už z těch čísel vidíte, že je to poměrně podobné a efektivní celní sazba pro americké zboží v Evropské unii byla před 1. dubnem 3,4 procenta, takže 2,9 cla pro evropské produkty v Americe - 3,4. Ano, je to nerovnováha, a kdybychom chtěli mluvit o recipročních clech, tak buďto Evropa sníží na 2,9, anebo prezident Trump z 2,9 na 3,4 (?), a ne speciální cla na hliník a ocel, ne 20procentní cla na automobily a jejich díly, a ne plošné 20procentní clo na všechno ostatní. ***
