(pokračuje Radek Vondráček)
K té výzvě se nepřipojili všichni. Existuje samozřejmě čest výjimkám, jako například vydavatelství Czech News Center nebo Asociace komerčních televizí a další. Mnozí z nich přiznávají, že ta situace je skutečně dlouhodobě neřešená.
Možná lépe než já to vystihl ve svém textu Petr Dimun, kde bych chtěl krátce ocitovat: "Je skoro symbolické, že když minulý týden ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny projednával pozměňovací návrh poslance Radka Vondráčka na změnu trestního řádu, nikdo z novinářů, kteří o něm nyní píší jako o náhubkovém zákonu, už u toho nebyl. Kolegové totiž odešli hned po projednání takzvaného dětského certifikátu. Mám za to, že tito novináři ani nesledují odborné debaty na toto téma, kterých se v minulosti konalo několik. Kdyby tomu tak bylo, minimálně by museli ubrat na hysterii. Návrh Radka Vondráčka, který - zjednodušeně řečeno - rozšiřuje zákaz zveřejňovat informace z přípravného řízení i na novináře, nespadl z nebe a není nijak překvapivý. Už minulý rok v květnu se třeba na Právnické fakultě Univerzity Karlovy konala debata odborníků, kde mimo jiné padl návrh na přijetí takové úpravy trestního řádu, kterou předložil poslanec Vondráček, a to z úst šéfa katedry trestního práva, profesora Tomáše Gřivny. Ten poukázal na to, že stávající úprava dovoluje nejen orgánům činným v trestním řízení zákaz zveřejňovat informace obcházet právě tím, že se nevztahuje (na) novináře.
Stejně tak není" - ten návrh, ten můj - "žádnou neevropskou exotikou, právě naopak. Neveřejnost trestního řízení a výslovný zákaz zveřejňovat informace z jeho přípravné fáze - tedy do doby, než se případ dostane před soud - platí skoro ve všech státech Evropské unie. Exotickou výjimkou je tak praxe v České republice, kdy si část novinářů postavila svoji kariéru na masivním porušování presumpce neviny, a to s vědomím a možná i s podporou některých policistů a státních zástupců. Ti z toho parazitování na právním státu mají pravděpodobně zaručenu mediální podporu. ‚Česká republika je přitom jednou z mála členských zemí Evropské unie, kde úmyslné zveřejnění takových informací není trestné. Slabým místem je přitom právě okamžik zahájení trestního stíhání, kdy je usnesení rozesláno mnoha subjektům. Osobně se kloním k absolutnímu zákazu poskytování informací z přípravného řízení,‘ sdělil nedávno pro Info.cz náměstek evropské veřejné žalobkyně, Petr Klement.
Na zákazu zveřejňování informací z přípravného řízení se shodli i odborníci, kteří připravili nový trestní řád. Ten hned v úvodu kodifikace ctí presumpci neviny jako základní hodnotu, kterou musí jednotliví aktéři trestního řízení ctít, a v celém čtvrtém dílu první hlavy v podstatě zakazuje zveřejňování jakýchkoli informací z přípravné fáze trestního řízení. I zde, jako v případě" - mého - "návrhu, se ovšem počítalo s výjimkou v podobě veřejného zájmu. Právě ona výjimka veřejného zájmu zabraňuje tomu, aby se jednalo o náhubkový zákon, jak se nyní snaží lživě návrh propagandisticky nazvat ti, kterým může ztížit jejich dosavadní lehkou živnost. Je přece logické, aby novináři, kteří zveřejněním policejních informací z přípravného řízení výrazně zasáhnou právo podezřelých na presumpci neviny, unesli odpovědnost prokázat, že na tom byl veřejný zájem. V tomto ohledu se tedy odpovědné redakce nemají čeho bát. Stejně tak se nemusí ničeho obávat ti, kteří jim takové informace poskytnou. A naopak stát, který se chce nazývat právním státem, musí mít schopnost jeho základní hodnotu - presumpci neviny - chránit a její bezdůvodné nerespektování také trestat." Tolik text Petra Dimuna, se kterým se plně ztotožňuji.
Pro vás ostatní, ta debata opravdu už trvá poměrně dlouho a neveřejnost přípravného řízení není samoúčelná. Já jsem si v rámci toho odůvodnění, které jsem chtěl původně tady přečíst, jsem si připravil kousek, který vám teď jenom budu citovat. Neveřejnost přípravného řízení je jednou z důležitých záruk práva obviněného na spravedlivý proces. Z hlediska teorie práva je neveřejnost přípravného řízení dlouhodobě zakotvenou zásadou, která není samoúčelná. Plní totiž důležitou funkci při účinném odhalování trestných činů a jejich pachatelů a současně zajišťuje ochranu soukromí jednotlivých osob zúčastněných na trestním řízení. Naplnění účelu přípravného řízení je z velké části závislé právě na neveřejnosti postupů orgánů činných v trestním řízení, včetně prostředků takzvaného skrytého vyšetřování. Případná medializace trestního řízení přitom zasahuje do práva na soukromí garantovaného čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to nejen ve vztahu k obviněnému, ale také vůči poškozeným a třetím osobám, které se v trestních spisech objevují v různých souvislostech a důkazech. Neveřejnost informací o obviněné osobě a shromážděných důkazech v přípravném řízení je projevem práva na presumpci neviny a minimalizuje riziko veřejného odsudku obviněného před samotným zahájením řízení před soudem. Tím je předcházeno případnému ovlivňování svědků a rovněž je předcházeno nepřímému tlaku veřejného mínění na rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Medializací trestních činů a věcí v počátečních fázích trestního řízení získává veřejnost přístup k neveřejným informacím, jinak dostupným jen zákonem omezenému kruhu osob, čímž se ohrožují veškeré shora uvedené principy, zejména presumpce neviny. Tolik, řekněme, to hledisko právní a hledisko věcné.
Já zas, abych byl fér a abych sám ukázal, že dokážu respektovat názory druhých, tak jsem se pečlivě seznámil s obsahem té výzvy. Respektuji to, že tam autoři vidí potenciální ohrožení svobody tisku, nespokojili se s mým vyjádřením, že veřejný zájem je jasně judikován nejen judikaturou našeho Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale také Evropského soudu pro lidská práva, a že se pohybujeme v pevných mantinelech.
Nebyl vyslyšen můj argument, že se v podstatě nyní nějakým způsobem nesahá na možnost médií informovat o okolnostech trestného činu. Jediná věc, která by podléhala ochraně, by byla identifikace osob, to znamená, uvedení jejich plného jména nebo jiných identifikačních markantů, jako je třeba fotografie a tak dále. Takže by musel ten novinář podlehnout autocenzuře, jak oni píší, a musel by se minimálně zamyslet nad tím, jestli má napsat Josef Novák, nebo napíše jenom J. N., a musel by na chvíli přemýšlet nad tím, jestli je zde veřejný zájem na tom, aby byl člověk mediálně až lynčován, ačkoli se nejedná o veřejnou osobu, nejedná se ani o veřejnou věc.
Bohužel ta debata nějakým způsobem kulminovala až v rámci nějaké politické demagogie tady v diskusi s kolegou Michálkem. Nicméně chci reagovat na ten návrh asociací. Beru to, že nebyl ten návrh odůvodněn, jak mohl být. Chtěl jsem to učinit jednak dnes a jednak jsem se víc soustředil na část B toho návrhu, která paradoxně pro mě byla důležitější, a to je ochrana komunikace mezi klientem a obhájcem již v přípravném řízení, již ve fázi prošetřování. Beru tedy a akceptuji, že možná nebyla dostatečně slyšena druhá strana. Taky jsem v rámci projednání zjistil, že ten problém, ta problematika, je zkrátka daleko rozsáhlejší a hlubší, než jsem si vlastně představoval a než jsem si myslel, že změním malinkatou úpravou toho příslušného paragrafu.
Závěrem tedy chci říct, my jsme o tom debatovali i na poslaneckém klubu, ten návrh byl přisvojen ústavně-právním výborem, nebude vzat zpět, ale navrhnu v rámci hlasovací rozpravy ve třetím čtení, aby byl rozdělen na to A a B. Ta část A nebude podpořena, nestane se součástí hlasování. Pouze vás prosím o podporu té části B, týkající se ochrany komunikace mezi obhájcem a klientem. ***
