(pokračuje Richard Brabec)
To znamená, tady vlastně padla taková ta základní možnost, kterou v tomto případě Ministerstvo životního prostředí mělo, a pravděpodobně si myslelo, že to bude stačit, ale nestačilo. Já jsem to tušil, protože historicky došlo několikrát k zájmu nebo ke snaze udělat nový Národní park Křivoklátsko, ale většinou se nepovedlo, protože v době, kdy pro to bylo Ministerstvo životního prostředí, tak byl zase třeba Středočeský kraj proti, když byl Středočeský kraj pro, zase nebylo pro Ministerstvo životního prostředí, a stalo se to i za mě. To znamená, my jsme skutečně v té aktivitě také pokračovali a také jsme jednali, ale za mě - a můžete mi to věřit, nebo nemusíte, samozřejmě - ale za mě by se, vážení, nestalo, že bych nátlakem natvrdo prosazoval proti obcím v Národním parku Křivoklátsko národní park. Ne proto, že bych... nebo takhle: věděl jsem, že vždycky bude někdo proti, to bylo jasné, ale tady se skutečně stalo, že drtivá většina těch obcí je proti, a to je výjimka, to se nikde jinde neděje.
Znovu říkám, i když se díváte na obce, které dneska stojí proti národnímu parku obecně nebo proti národním parkům, tak je to výrazná menšina obcí ze všech obcí, které jsou součástí ostatních národních parků. To tak je, to je vlastně i v těch skupinách, které se tady objevují, a je to jejich svaté právo, že se jim něco nelíbí, ale skoro nikdo, si troufám, by nechtěl vystoupit ze stávajícího národního parku. Oni mají spíš problémy s tím, jak někdy funguje ta správa, více či méně jsou spokojeni s vedením té správy nebo mají jiný názor, než má správa národního parku, a to já si myslím, že je běžné, a bylo by divné, kdyby ta shoda byla absolutní, ale tady, tady je ta shoda minimální od začátku a můžeme se bavit o tom, proč. Nepochybně tady může hrát i roli skutečně požár v Národním parku České Švýcarsko, obava z toho, že by se to mohlo stát i u nich, i když znovu říkám, některé části národního parku - pardon, CHKO - v rámci Křivoklátska už jsou dneska chráněny stejně přísně, jako by to bylo v rámci národního parku. A znovu, stala se tedy paradoxní věc, že to samé ministerstvo, které navrhuje nový národní park proti vůli regionu, a poměrně razantně pan ministr Hladík dneska - myslím někde v Radiožurnálu, v Interview tuším, říkal, že je to tak, že dva jsou proti nebo dvě starostky jsou proti a ti ostatní se nějak vezou. No, nevím. Já jsem na výboru pro životní prostředí těch lidí slyšel víc jako starostek a starostů a ty petice byly také zřejmé.
Ale já jsem si taky svoje užil v tom regionu. To znamená, nejsem člověk, který seděl na ministerstvu pouze a sledoval to možná prostřednictvím médií. Já jsem si to opravdu vyslechl mockrát tam po různých akcích, na kterých byly stovky za tu dobu v národních parcích a kde jsem samozřejmě dostával bídu za to, jak to tam tedy v té Praze vidíme, jak jsme naivní a jak jim tlačíme něco, ale myslím si, že nakonec po těch letech, protože to je několikaletá práce, se podařilo řadu obcí přesvědčit, že národní park v jejich životě hraje docela významnou roli a že je dobré, že ho tam mají.
A znovu, můžeme se bavit o tom určitě, jestli role, kterou tam mají, máte národní park, jestli je bez chyby a jestli třeba případně legislativa by neměla být nějakým způsobem změněna. Tady padla od kolegů - a je dobře, že ta debata je otevřená, protože je to debata, která je i v rámci mých kolegů z hnutí ANO - a jak říkala kolegyně Berenika Peštová, v podstatě v tomhle z pohledu ochrany národních parků jsem prošel poměrně dlouhým vývojem a pro mě dneska skutečně ty národní parky jsou ostrůvky, které, jak už jsem říkal zhruba před hodinou, z rozlohy České republiky dělají zhruba nebo činí možná 1,2, 1,3 procenta. A z těch, ta chráněná část, tedy ty bývalé první zóny, nejpřísněji chráněné, tvoří malou součást, to znamená, reálně z těch nejpřísněji chráněných území se tady bavíme o desetinách procenta území České republiky a tyhlety desetiny procenta si, vážené kolegyně a kolegové, podle mého názoru prostě zaslouží vyšší ochranu, výrazně vyšší ochranu, byť samozřejmě to může být v konfliktu s ostatními veřejnými zájmy, ať je to surovinová bezpečnost, na té ale opravdu v těch desetinkách procenta, protože pokud tyhlety ostrůvky tady nebudou, tak si prostě řekněme, proč ty národní parky bychom měli mít? Pak tady máme x CHKO, pak tady máme samozřejmě různá maloplošná chráněná území. Národní park je samozřejmě vždycky určitá entita, určitá oblast, která je jistým způsobem výjimečná, a pokud připustíme, že například tam bude mít přednost lesní zákon před zákonem ochrany přírody - a znovu říkám, ne v té zóně soustředěné péče, ale prostě v těch nejpřísněji chráněných chráněných částech - tak se nabízí otázka, proč tedy mít národní park?
A to je něco, kde ten boj je dlouhodobý. Jsem přesvědčen, že kůrovcová kalamita, kterou jsem ještě zažil ve vládě, tedy velmi aktivně, protože my jsme byli v té aktivní fázi kůrovcové kalamity tenkrát, za prvé nevznikla v národních parcích a za druhé jasně ukázala - a zdůrazňuji, tady kůrovec není můj přítel na rozdíl od pana Bursíka, není to můj přítel - ale prostě patří bohužel v době klimatické změny, on tady byl vždycky s námi, ale samozřejmě úplně jinak se mu dařilo nebo spíš nedařilo v období před nějakými významnými dopady oteplování, které samozřejmě má pak dopad na stav lesů včetně sucha a kůrovcová kalamita republikově i v lesích hospodářských, kde se zasahovat nejenom může, ale dokonce musí proti kůrovci, jasně ukázala, že kůrovcová kalamita, když přijde v tomto rozsahu, tak je úplně jedno, jestli ten národní park tam je, nebo není, protože prostě zasáhnout proti kůrovci je velmi obtížné i v hospodářských lesích - zdůrazňuji, i v hospodářských lesích.
K tomu, co říkal kolega Ryba - a beru to, že je nejvíc povolán samozřejmě z pohledu své profese bývalého generálního ředitele Hasičského záchranného sboru - určitě je po národním, vlastně po katastrofickém nebo katastrofálním požáru v Českém Švýcarsku namístě se bavit o protipožárních opatřeních, které tedy posilují požární prevenci, a třeba jenom v Národním parku České Švýcarsko se od té doby udělala celá řada konkrétních věcí a já jsem třeba i ve velmi aktivním propojení s hasičským záchranným sborem krajským. Teď tam zrovna dokonce probíhala taková přednáška krajského ředitele pana Laníčka pro obce v národním parku, kde on říkal, co tedy HZS krajské dělá pro zlepšení situace nebo preventivní situace, kdy skutečně byly doplněny na mnoha místech nové zdroje hasební vody včetně hasičských vaků o objemu 50 000 litrů, obnoveny nádrže na desítkách míst.
To znamená, že i bez ohledu na to, že není měněn dneska nebo nebyly by měněny základní dokumenty národních parků, nepochybně v těch národních parcích už probíhají konkrétní změny, které jednoznačně by se měly poučit v rámci požární prevence, protože - a tady nepochybně jsem na straně kolegy Ryby - samozřejmě ve chvíli, kdy jsou v konfliktu životy a ochrana zdraví lidí, tak tam ten veřejný zájem je jasný. Prostě tohleto se ale právě dá řešit různými krizovými plány, které v každém národním parku samozřejmě jsou a které musí nutně posilovat požární prevenci.
Já jsem velmi skeptický, když jsem si přečetl některé ty pozměňovací návrhy, ale samozřejmě, budeme se o nich bavit určitě i na výboru pro životní prostředí. Když tam třeba slyším, jak by se dalo vlastně snížit požární nebezpečí, čímž se tam odstraní řekněme ta stará dřevní hmota, která se tam nechává k zetlení, a myslím, že Šumava to počítala, že by Národní park Šumava počítal, že by to znamenalo odstranit zhruba 5 milionů kubíků, 5 milionů kubíků! To by stálo odhadem stovky milionů, možná první miliardy korun, a to je většinou neprodejné dřevo. To je samozřejmě staré dřevo, rozpadlé dřevo, které se tam nechává právě na zetlení, a myslím, že právě na to, aby třeba o to lépe v tom prostředí rostla nová vegetace, aby tam ta obnova probíhala. ***
