Neautorizováno!
(16.00 hodin)
(pokračuje Milan Wenzl)
Ten, kdo reprezentuje Českou republiku, měl by být oceňován, a to bez rozdílu. Na paralympijských hrách deaflympijští sportovci reprezentují Českou republiku stejně jako olympionici či paralympionici a jejich příprava je rovněž náročná fyzicky, mentálně i organizačně. Musí překonávat komunikační bariéry a často mají omezenější přístup k trenérům, tlumočníkům a podpoře, která je pro ostatní sportovce samozřejmostí. Často sportují bez finančního zázemí a musí hradit vše sami, včetně cest, tréninku a vybavení.
Jejich výkony jsou často na velmi vysoké úrovni, ale bez adekvátního uznání. To, že jsou odměňováni méně nežli paralympionici, nevysílá vůči nim férový signál, a dokonce to může působit jako znevažování jejich úsilí. Deaflympijští sportovci, to je samostatná organizace a není přímo pod Mezinárodním paralympijským výborem. Toto nastavení způsobuje, že sluchově postižení sportovci spadají mezi dvě židle a nejsou vnímáni jako součást paralympijského hnutí. Zároveň nejsou ani součástí olympijského systému.
V České republice jsou finanční odměny za medaile na olympijských a paralympijských hrách stanoveny jednotně: zlatá medaile 2 400 000, stříbrná 1 800 000, bronzová 1 200 000. Odměny pro deaflympijské medailisty v minulosti byly desetkrát nižší než ty, které byly uděleny za stejný úspěch na olympiádě. Ty částky schválila na návrh Národní sportovní agentura, která přímo spadá pod pana premiéra Fialu. Přestože pan Fiala, teď v Budějovicích když byl, tak tvrdil, jak pomáhají a že uvolňují až osm milionů na paralympioniky, ale na ty ostatní zapomněl.
Jsem toho názoru, že ten, kdo reprezentuje Českou republiku, by měl být oceňován bez rozdílu. Toto nastavení je pro deaflympijské sportovce jednoznačně diskriminační. Reprezentují přeci Českou republiku se stejnou ctí jako jiní vrcholoví sportovci. Jaký je rozdíl, když taková diskařka, která neslyší, a diskařka, která slyší, hází diskem a získají obě dvě zlatou medaili? Jaký je v tom rozdíl? Akorát finanční.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem přesvědčen, že vám neslyšící reprezentanti poděkují a ocení vaši podporu tohoto předkládaného bodu. Věřím, že budou s obrovskou nadějí sledovat vaše hlasování. Jsem přesvědčen a jménem všech deaflympijských reprezentantů vám děkuji za podporu mého návrhu. Navrhuju zařadit tento bod za pevně navržené body. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Kamal Farhan, připraví se pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.
Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jelikož nejsou ve čtvrtek interpelace a měl jsem to připravené na čtvrtek, tak bych si dovolil načíst tento bod - a požádat vás, abyste ho zařadili do programu jako třeba poslední bod této schůze - s názvem Selhání ministra zdravotnictví ve věci řízení krajských hygienických stanic, který popíšu na případu Zlínského kraje.
Koncem března jsme byli svědky neuvěřitelného morálního i profesního selhání ředitelky Krajské hygienické stanice Zlínského kraje. Jen připomenu to, co je veřejně dostupné. Způsobila nehodu svým služebním vozem, způsobila nehodu vozem Škoda Octavia RS, tedy relativně drahým vozem, poté co ministerstvo šetří, škrtá, škrtá systémová místa a de facto v současné době je podhodnocená hygiena. Zde vidím už první selhání ministra, respektive jeho úřadu. Vůbec nechápu, jak lze zdůvodnit tuto verzi auta pro ředitelku hygieny. Na jedné straně tu vládní strany hovoří o úsporách, škrtání míst, nedostatku peněz, ale ministr Válek dovolí, aby se nakupovala takováto auta.
Připomenu, že při nehodě byl zraněný motorkář - zase z veřejných zdrojů - ředitelka nezastavila, neposkytla pomoc a ujela, incident neoznámila a zatajila ho. Policie ji jako viníka identifikovala až zpětně. Považuji to za závažné selhání, protože tady nejde o nějakou nerozvážnost nebo psychický zkrat, který by šlo, byť těžko, ještě omluvit. Tady je vidět, že paní ředitelka není objektivně schopná vyvodit důsledky svého chování. Právě v tom vidím hlavní problém pro řízení státní, respektive veřejné instituce.
Za třetí - a to s ohledem na výše uvedené je zcela marginální - že došlo ke škodám na majetku, který opět paní ředitelka neřešila.
Pojďme si to tedy shrnout. Na Ministerstvu zdravotnictví, respektive ministr Válek, který je v čele rezortu... Ministerstvu trvalo více než měsíc, než se k případu jasně vyjádřilo. Pan ministr vyzval paní ředitelku k rezignaci po měsíci, co tyto informace se objevovaly v tisku. Nyní, co už uplynuly další dva měsíce, paní ředitelka je stále ředitelkou hygieny a nic se neděje. Pan ministr Válek se opět tváří, že tu není. Je to typický příklad postoje ministra zdravotnictví, který si myslí, že všechno jde vymlčet, a jemu se to bohužel daří.
Bombastická proklamace: Budou léky, až bude lepší počasí. Lepší počasí nepřišlo a s ním nepřišly ani léky. Bude postavena penicilinka, přinesu panu premiérovi, kdy bude penicilinka postavena. Penicilinka, dámy a pánové, penicilinka nikde v České republice. Kde je? Je to penicilinka, kterou svět neviděl, ani my jsme ji neviděli.
Teď je to to samé, proklamace, kdy vyzval paní ředitelku k rezignaci a dva měsíce se zase nic neděje. Ticho po pěšině. Upozorňuji tady na to, protože tohle je přesně styl fungování ministra v jeho funkci.
Celé je to o to horší, že výhrady vůči paní ředitelce nejsou nové. Zaměstnanci, odbory dlouhodobě upozorňují na porušování předpisů, netransparentnost a toxické prostředí, opakovaně. Zase je to z dostupných zdrojů a z dokumentace, kterou tyto organizace posílaly dál. Ministerstvo o jejím stylu a chování vědělo, a dokonce některé stížnosti těchto lidí uznalo, a přesto je paní ředitelka stále ve své pozici a ministerstvo se tváří, že (se) nic neděje.
To je v tomto příběhu jen názornou ukázkou, jak vláda neřeší problémy. Snaží se větší věci vymlčet. Selhání pana ministra se vrší jedno za druhým. Bombastická proklamace, žádné řešení. Deficitně napsaná úhradová vyhláška, žádné řešení. Nedostatek léků a krize dostupnosti zdravotní péče, které se prohlubují, prohlubují se ze stejného důvodu, jako se prohlubuje kauza ve Zlíně. Vymlčuje se vše a o to tady jde. Pokud vláda nejedná, tak je namístě, abychom to zařadili jako nový bod dnešního jednání. Děkuji, na shledanou.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Tedy navrhujete pouze zařazení nového bodu?
Poslanec Kamal Farhan: Na začátku jsem říkal, že jako poslední bod dnešního jednání.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Poslední bod, ano. Děkuji vám. Omlouvám se, že jsem to přeslechla.
Nyní vystoupí se svým návrhem pan poslanec Hubert Lang, poté - vydržte jenom, pane poslanče - paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, máte slovo. ***
