Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Slibovali jste odpovědné hospodaření. Skutečnost? Velmi podezřelé, předražené armádní nákupy, zadlužování České republiky a opakovaně i na lži postavené státní rozpočty, které potom pochopitelně nemají s realitou nic společného. Jako malý příklad uvedu ten letošní, který byl sestaven tak špatně, že jeho schválení nedoporučila kromě nás ani Národní rozpočtová rada, váš vlastní poradní orgán. A jaká je tedy skutečnost nyní, v necelé polovině roku? Samozřejmě se ukázalo, že jsme měli pravdu. Příjmy byly nadhodnocené, výdaje naopak podhodnocené, případně vůbec neuvedené. Je pochopitelně nemožné takto sestavený rozpočet naplnit, ovšem vy jste jej sestavili tak zoufale špatně, že jste rozpočtovou rezervu, která slouží jako pojistka pro nenadálé situace, jakou jsou povodně nebo tornáda, stihli utratit i za první tři měsíce tohoto roku. To je něco neslýchaného.

Nemohu nezmínit těch celkem již 40 miliard, které jste si půjčili na povodně. Kde ty peníze jsou? Požaduji přesnou a jasnou odpověď. Opakuji - kde ty peníze jsou? Půjčili jste si 40 miliard, ale na povodně šel jen zlomek. Kde jsou všechny ty miliardy? Vy jste lidem slíbili pomoc, slíbili jste pomoc obcím, krajům, všichni se na ni spoléhali a spoléhají. Zadlužili jste kvůli této slíbené pomoci občany České republiky, tedy se ptám a požaduji okamžitou odpověď: Co jste s těmi penězi udělali? Když se jich dočkají ti zoufalí lidé, kteří přišli loni téměř o všechno? Kdy se jich dočkají obce a kraje?

Lhali jste jim, že jim okamžitě pomůžete. To je totiž to jediné, co opravdu umíte - lhát. Lžete ráno, poledne i večer, lžete, lžete, lžete. Případně špiníte opozici a všechny ty, kteří na vaše lhaní upozorní. A protože zřejmě považujete lhaní za dobře odvedenou práci, na oslavu toho, že jste lidi stáhli z kůže, že se reálné mzdy propadly nejvíc v Evropské unii, že Česká republika klesla v indexu prosperity, že je kumulovaná inflace za dobu vaší vlády přes 30 procent, že podniky krachují nebo se přesouvají jinam, tak na oslavu toho všeho jste si ještě zvedli samy sobě výplaty. Sobě ano, na zdravotně postižené, slovy ministra Jurečky, bohužel nezbylo. Každý slušný člověk z vás musí být znechucen. Takže zatímco my se na českých jarmarcích s lidmi bavíme o jejich problémech, vy probíháte, obklopeni ochrankou ze všech stran, svou uličkou hanby. Jaký je střet s realitou, pane premiére a páni ministři? Ale ani to není vše.

Samozřejmě nemohu nezmínit tři kauzy, z níž každá, kdybyste měli alespoň kousek cti v těle, by musela nutně vést k pádu vlády. Bohužel, vy žádnou čest v těle nemáte.

Dozimetr, jeden z největších odhalených případů systematické korupce a manipulace s veřejnými zakázkami, který vedl až do nejvyšších pater politiky, zejména pak hnutí STAN. Pět úmrtí svědků nebo bílých koní většinou kvalifikovaných jako sebevražda. Nejpodivnější je pak údajná sebevražda podnikatele Martina Horáka, který před smrtí sháněl ochranku a opakovaně vyjádřil obavu o svůj život. Poté odjel se svojí dcerou do Dubaje, aby tam, jak tvrdí policie, skočil z okna. "Po jeho smrti pak" - cituji novinový článek - "vypukla v podnikatelském světě spojeném s Dozimetrem panika." Cituji dále: "Všichni jsou z toho hotoví, ten strach je obrovský." Konec citátu. Strach evidentně panuje i mezi soudci, neboť se již druhý soud vyloučil z projednávání tohoto případu, neboli všichni mají strach o svůj život.

Když už jsme u toho Dozimetru, předevčírem oblétla Českou republiku smutná zpráva, že advokát Daniel Prouza spáchal sebevraždu. Je to ten advokát, který dříve spolupracoval s pražským Dopravním podnikem, tedy s podnikem, jehož se korupční kauza Dozimetr týká především. A lidé se již veřejně ptají, zda těch podivných úmrtí není příliš mnoho. Kampelička, praní špinavých peněz, finanční machinace, nejasné obchody, miliony v igelitkách, přímé napojení na premiéra Petra Fialu, který jaksi pozapomněl, že měl v Podnikatelské družstevní záložně, hlavním aktéru tohoto případu, podíl. Teď budu citovat Českou národní banku, která této záložně odebrala licenci "z důvodu" - cituji - "závažných pochybení při správě peněz, při hlášení podezřelých transakcí politicky exponovaných osob, při provádění ekonomicky nesmyslných obchodů a při porušování zákonných povinností týkající se prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu." Toto vše v přímém napojení na ODS a premiéra této země. A co je na tom nejstrašnější? Další mrtvý, šéf Podnikatelské družstevní záložny totiž dle zjištění policie prý spáchal sebevraždu. Není těch mrtvých kolem vlády již přespříliš? Nezdá se vám, vážené kolegyně a kolegové?

Nicméně tato vláda s bohorovností a arogancí sobě vlastní vládne dál. Po kauze Dozimetr již byla otrlá, a tak kauzu Kampelička dokonce ani nezařadila na program jednání Poslanecké sněmovny. A bylo podle ní vyřešeno. Spřátelená média to taky ani moc nerozmazávala, prostě se nic nedělo. Až do kauzy bitcoin, která je již tak obrovská, že se vymlčet nedá, i když se o to vláda snaží, seč může.

Tato kauza obletěla celý svět, celý svět se ptá, jak je možné, že vláda pere špinavé peníze, a jak je možné, že tato vláda dal vládne, neboť jak se ukázalo, věděli jste o tom všichni, všichni jste v této neuvěřitelné, odporné aféře namočení a jediná přijatelná možnost je okamžitě odstoupit. Každý z vás, kolegyně a kolegové, který podpoří setrvání této vlády, zároveň souhlasí s praním špinavých miliard z nejslušnějších(?) koutů darknetu, s praním peněz z drog a nelegálních zbraní. Jestli je i toto podle vás v pořádku, tak zastupujete hodnoty, které nemají ve vyspělé demokratické společnosti co dělat. Myslete na to při dnešním hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím paní poslankyni Marii Pošarovou. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh na vyslovení nedůvěry vládě není pouhou formalitou ani politickým divadlem, je to akt zodpovědnosti vůči občanům této země, kteří si zaslouží transparentní, spravedlivou a kompetentní správu. Důvodů pro tento krok je celá řada. Vláda, která měla být symbolem stability a odbornosti, se stala synonymem chaosu, nekompetence a ztráty důvěry. V oblasti hospodářské politiky jsme svědky bezprecedentního nárůstu zadlužení, aniž by byl vidět odpovídající přínos pro životní úroveň obyvatel. Inflace drtí domácnosti, zatímco vládní představitelé působí dojmem, že realitu v zemi nevidí, nebo ji ignorují. Nesystematické rozhodnutí ve školství, zdravotnictví i energetice ukazují, že chybí dlouhodobá strategie. Vláda místo toho reaguje chaoticky, často až pod tlakem veřejnosti. Důvěra lidí v instituce klesá a není divu.

Ale to, co se stalo v souvislosti s kauzou bitcoinů, překračuje hranice běžné politické neschopnosti. Očekávali bychom, že vláda bude garantem bezpečnosti, že bude chránit stát před zneužitím nových technologií. Místo toho jsme svědky mlžení, nedostatečného dohledu a podezřelého mlčení v okamžiku, kdy se objevují informace o zapojení vlivných osob do podezřelých finančních operací s kryptoměnami, s vážnými dopady na důvěru v digitální ekonomiku. Ptám se: Kde byla vláda, když se ukazovalo, že prostřednictvím bitcoinových peněženek proudí peníze s nejasným původem a že jsou využívány k obcházení státních struktur? Kde byla kontrola? A kdo nese odpovědnost za to, že instituce, které měly chránit veřejný zájem, selhaly? Tato kauza není izolovaná epizoda, je to symbol širšího problému, rezignace na odpovědnost, neschopnost dohlížet na důležité oblasti a stále se opakující neochota přiznat chybu.

Dovolte mi nyní připojit i další rozměr této debaty, a to energetickou nesoběstačnost a přístup vlády k takzvané Zelené dohodě. Zatímco česká vláda poslušně schvaluje další regulační balíčky z Bruselu, včetně ETS 2, systému, jehož aplikace může v praxi přeměnit vlastnické vztahy k nemovitostem a zvýšit životní náklady milionům občanům, jiné národní státy se umí vzepřít. Polsko, náš suverénní a severní soused, předvedlo, co znamená stát si za svým.

Polský Ústavní soud v nedávném verdiktu jasně rozhodl, že směrnice Evropské unie o obchodování s emisemi je v rozporu s polskou ústavou. Konkrétně konstatoval, že taková politika Evropské unie překračuje rámec svěřených pravomocí a ohrožuje národní suverenitu. Opatření jako zavedení emisního obchodování pro budovy či dopravu byla soudem označena za protiústavní, protože podkopávají ekonomickou stabilitu a schopnost státu činit vlastní rozhodnutí.

Tento verdikt není jen právním krokem, je to výraz politické odvahy, odvahy postavit se direktivám, které neslouží obyvatelům, ale zájmům byrokratického centra, odvahy chránit vlastní hospodářství, průmysl a občany, odvaha být skutečně národním státem. A ptám se: Kde je odvaha české vlády? Kde je její odpovědnost vůči vlastním občanům? Odpovědí je zbabělost a pohodlné odsouvání problémů na příští vládu, na budoucí generace. Není to jen pasivita, je to aktivní spoluúčast na změnách, které mohou vést ke ztrátě sociální soudržnosti a vlastnické svobody. Kdo je potom opravdu odpovědný za zemi, ve které žije? ***