Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.40 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
"K vaší žádosti vám sdělujeme následující: Vlastnické právo k daru do vlastnictví České republiky z příslušnosti hospodařit Ministerstvu spravedlnosti převedla v souladu zákonem..." - se zákonem, tam vypadlo S - "o majetku ČR, fyzická osoba." Tohleto je oficiální odpověď Ministerstva spravedlnosti, když se ptáte na to, jak získaly ty bitcoiny. Tohleto jako opravdu myslíte vážně, že takhle by to mělo vypadat? Tam není nic, tam je jenom, že to převedla nějaká fyzická osoba. Nezlobte se na mě, je to blamáž. Mě mrzí, že vy jste sami nepožádali o důvěru, protože by se ukázalo autenticky, jestli máte tady tu většinu, aktivní většinu, nebo ne, nechali jste to udělat nás.
Mně je to jako líto, já budu hlasovat pro nedůvěru nejenom z tohohle toho důvodu, ale i z těch důvodů, jak jsem tady uváděl, ekonomických, ekonomických rozhodnutí této vlády. Já bych tady mohl ještě hovořit nějaké další argumenty, možná nakonec se rozloučím, protože to je jedna z posledních schůzí.
Když jsme tady hlasovali o důvěře vládě a sestavovala se tahleta vláda, tak vy jste tam měli, já jsem si toho povšiml v programovém prohlášení, že najdete toho státního ptáka, nebo jak se to jmenovalo, že to byl nějaký váš úkol, tak jsem se chtěl tedy zeptat, jestli aspoň tohleto jste splnili, beze zbytku, jestli jste takového ptáka našli? Jestli byste mi teda mohli odpovědět, protože jsem se na to ptal, jsem si toho povšiml jako velmi zajímavé věci, kterou jste měli v programovém prohlášení. Já vám děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Kašníka, který ale není přítomen, takže budeme pokračovat. V tuto chvíli je tady pan kolega Robert Králíček.
Mezitím načtu omluvy: Josef Flek do 19.30 z pracovních důvodů, Pavel Svoboda od 10 do 16.30 z pracovních důvodů, Marek Výborný od 16 do 17 hodin z pracovních důvodů.
Pan poslanec Kučera hlasuje s náhradní kartou číslo 10 a pan poslanec Skopeček s náhradní kartou číslo 9. Prosím, máte slovo.
Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, důvěra, důvěra je základní podmínkou každého mezilidského vztahu. Důvěra je pojivem každé fungující společnosti a důvěra je také příkladem, předpokladem pro vládnutí demokraticky zvolené vlády. Již druhý den se tu scházíme, abychom se bavili o tom, zda si tato vláda zaslouží naši důvěru. Moje odpověď je jasná. Nezaslouží. Důvěru navíc nemá ani u veřejnosti, důvěra vlády se pohybuje pod 25 procenty a premiérovi nevěří 79 procent lidí. Když není důvěra, není nic. Tato vláda napáchala velké škody za necelé čtyři roky vládnutí i bez toho, aniž by nad ní visel Damoklův meč. Kauza ministrů za ODS Blažka a Stanjury ale úplně všechno změnila. Navíc si musíme položit otázku, jaké škody mohou lidé zapletení do praní špinavých peněz pro organizovaný zločin ještě napáchat za čtyři roky vládnutí. Ale nejde jen o tu poslední kauzu, ta už byla jen poslední kapkou. Každý rezort má své problémy.
Já shrnu to všechno, co se nepovedlo na Ministerstvu vnitra. Tato kniha hříchů ministra Rakušana má několik kapitol a je to žalostná sonda do fungování tohoto stěžejního rezortu. Ostatně posuďte sami.
Kapitola jedna, ve stínu Radovana Krejčíře. V politice se často hovoří o stínech minulosti, ale když do politiky vstoupí stín Radovana Krejčíře, už to není metafora, je to rudý poplach. Uběhlo jen pár měsíců od chvíle, kdy byl Vít Rakušan uveden do funkce ministra vnitra a přišlo ráno 15. června 2022, kdy Národní centrála proti organizovanému zločinu rozjela akci s krycím názvem Dozimetr. Ústřední postavou byl Michal Redl, spolupracovník Radovana Krejčíře, muž, který měl být dávno ve vězení, ale místo toho chodil po chodbách ministerstev a pražského magistrátu. Podle vyšetřovacích spisů měl přímý přístup k lidem v nejvyšším vedení hnutí STAN. Muž, který tahal za nitky a dosazoval prostřednictvím politiků STAN své lidi do vedení městských podniků.
Kauza smetla řadu známých tváří hnutí STAN, zejména Petra Gazdíka, Stanislava Polčáka a Petra Hlubučka. Svou nehezkou roli sehrála v této kauze i staronová tvář TOP 09 a aktuálně její pražský lídr v příštích volbách, Jiří Pospíšil. A ministr Rakušan? Slyšeli jsme legendární větu, mimochodem, tu si zapamatujte, protože v příběhu ještě zazní. O tom jsem nevěděl. Ale co to vlastně znamená? Nevěděl, že se tento člověk pohybuje kolem vedení jeho hnutí, nevěděl, že v jeho blízkosti operuje muž, kterého tajné služby považovaly za bezpečnostní riziko, nevěděl, že ovlivňuje jejich personální politiku, ale věděl, moc dobře to věděl a nekonal. A právě tady se rodí první hřích ministra Rakušana mlčení tváří tvář organizovanému zločinu. Mlčení, které nebylo z nevědomosti, ale z vypočítavosti, protože ticho je někdy výhodnější než pravda. Po volbách se Starostové svezli na úspěchu Pirátů a díky kroužkování získali nečekaně velký počet poslaneckých mandátů. Díky tomu se stalo nepostradatelným partnerem pro koalici SPOLU a Petr Fiala svého Vítka podržel, přivřel oči a prorůstání organizovaného zločinu do politiky legitimizoval. Možná už tehdy tušil, že se mu to jednou hodí a Vítek mu to vrátí.
Kapitola dvě, zrada jménem migrační pakt. Zničující znění nového evropského paktu o migraci a azylu bylo vyjednáváno v době, kdy Česko předsedalo Radě EU. A kdo byl hlavním vyjednavačem za Českou republiku? Ministr vnitra Vít Rakušan. Ten samý člověk, který později tvrdil, že se mu text nelíbí, a proto se následně ministr Výborný zdržel hlasování. Ano, slyšíte správně. Ministr Rakušan nejdříve pomáhal pakt vyjednat a pak se ho zřekl, dokonce o něm opakovaně veřejně lhal. Je to, jako když hasič pyroman hasí vlastní požár a pak se tváří jako hrdina. Jenže tady lehla popelem suverenita a vnitřní bezpečnost České republiky. Podle migračního paktu nám může být v krizovém režimu nařízena relokace migrantů, případně nám bude uložena pokuta ve výši půl milionu korun za každého odmítnutého migranta. To není solidarita, to je výpalné.
A pod tímhle zvěrstvem je podepsán Vít Rakušan, a přesto nám ministr opakovaně tvrdí, že je vše v pořádku. Tohle však není pouhé nedorozumění. To je vědomá bagatelizace jednoho z největších rizik, kterým může Česká republika v blízké budoucnosti čelit. Ale bagatelizování problémů s migrací, to je ministrova mantra. Nemělo by se totiž zapomínat na jeho legendární reakci na demonstraci radikálních islamistů v Hamburku, kteří požadovali v Německu vznik chalífátu, cituji: "Přes 1 000 muslimů požadovalo tři tečky. A co se ve skutečnosti stalo? Nic. Dobrou noc." Konec citace.
Kapitola tři, cenzurní snahy Ministerstva vnitra. Historie nás učí, že svoboda slova je první obětí strachu, a když stát začne určovat, co je pravda a co ne, je něco špatně. Pod Rakušanovým vedením vznikly na ministerstvu nové úseky, které měly chránit veřejný prostor před dezinformacemi. Ve skutečnosti ale shromažďovaly informace o občanech, monitorovaly diskuse na sociálních sítích a spolupracovali s vybranými médii a neziskovkami na budování jediného správného narativu. Ministr Rakušan, který tvrdí, že hájí svobodu slova, podporoval nejen monitorování internetu a moderaci diskusí na sociálních sítích - rozumněj cenzuru - ale podporuje také implementaci evropského nařízení DSA, chtěl zavést povinnost ukládat informace o tom, jaké webové stránky občané navštěvují. Podporoval zavedení gumového a vysoce zneužitelného paragrafu činnosti pro cizí moc a zatím stále aktivně nezabránil chat kontrol evropského nástroje na pronikání do komunikace občanů na WhatsAppu a dalších komunikačních platformách. Největší paradoxem celé této éry je, že v zemi, která si prošla totalitou, cenzuru opět zavádí ministr, který o sobě tvrdí, že je liberál, ale svoboda bez respektu k jinému názoru není liberální demokracie. Stal se symbolem nové netolerance, takové, která se usmívá, ale zároveň škrtí. A to je mnohem nebezpečnější než jakákoliv radikální póza, protože nenávist pod maskou morálky je vždy tou nejvíce infekční. ***
