Neautorizováno!
(14.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Co má tahle důležitá systémová změna za cíl? Aby stát, kraje, obce, další veřejné instituce mohly veřejné prostředky investovat rychleji, předvídatelněji a transparentněji. To úplně stejné platí pro ty, kdo státu dodávají služby, řešení, zboží nebo stavby. Veškeré konzultace, veškeré služby, které si stát platí, pod to samozřejmě spadají taky.
Proč je ten dnešní systém neefektivní? Tápou v něm zadavatelé i dodavatelé, obě strany toho vztahu. Spor o jednu zakázku se často táhne měsíce a někdy i roky. No a proč se to takhle táhne? Protože to nebývá v té věcné podstatě, ale v proceduře, ve formalismech. To samozřejmě oslabuje důvěru v celý systém. Oslabuje to ochotu firem se těch soutěží účastnit a úplně konkrétně to pak brzdí realizaci klíčových investic, ať už dopravních staveb, energetických projektů, nebo dalších. V době, kdy čelíme obrovským strukturálním výzvám jako země, musíme obstát v modernizačním úsilí. Bez nových technologií to nedáme, abychom hospodářsky byli na špici, kde chceme být a máme na to být, tak právě proto si nemůžeme dovolit ten negativní luxus nicnedělání ve vztahu k veřejným zakázkám.
Opakuji, ten sněmovní tisk 966 můžeme projednat v § 90, čili v tom takzvaném jednom čtení.
Zároveň je to zákon protikorupční, jeden z klíčových zákonů, které jsme prosazovali celé volební období. Na problémy s dnešním fungováním antimonopolního úřadu dlouhodobě upozorňují například odborníci z Národní ekonomické rady vlády nebo také Transparency International a další odborné protikorupční organizace. Problém je v tom, že zakázky za stovky miliard korun - těch 900 miliard korun za rok - často jde k víceméně stejným firmám nebo propojeným okruhům firem a osob a místo otevřené soutěže, co nejférovější, nejotevřenější soutěže, tam bývá takový kruh. Pokud má veřejné zadávání - čili ta veřejná soutěž, to, kam jdou veřejné prostředky - fungovat taky jako nástroj inovací a garancí férového přístupu, jako vzor pro celou společnost, tak prostě není možné, aby to bylo pod kontrolou velice úzké skupiny lidí s velmi nejasnou odpovědností.
Co oslabuje důvěru občanů i firem, jsou taky zcela konkrétní případy. Tento úřad - Úřad na (pro) ochranu hospodářské soutěže, zvaný antimonopolní - dlouhodobě spolupracoval jako s odborníkem s panem Michalem Petříkem. Tento pán byl následně pravomocně odsouzen k několikaletému trestu za podvody, a to přímo podvody spjaté s evropskými dotacemi a zakázkami. Nu, a co ještě se stalo? Pan předseda antimonopolního úřadu, Petr Mlsna, přímo v rámci připomínkového řízení přímo k tomuto zákonu aktivně tlačil na ostatní připomínková místa, aby bez nějakého vlastního hodnocení, bez nějaké vlastní expertizy prostě převzala stanovisko, které jim doporučil on, stanovisko jeho úřadu. Jenže takový postup podrývá základy demokratické debaty o zákonech.
Nu, a když si to takhle shrneme, tak si myslím, že otevřený, férový trh potřebujeme. Potřebujeme, aby firmy chtěly soutěžit zakázky pro stát. Potřebujeme, aby lidi, firmy a nakonec i úředníci - ti, kteří to administrují - měli důvěru, že ta pravidla jsou nastavená předvídatelně, transparentně a efektivně. Nebude-li tohle všecko v souladu, tak těch 900 miliard korun ročně zčásti půjde vniveč dál jako doposud.
Původní návrh reformy připravil, tehdy ministr pro místní rozvoj, Ivan Bartoš. Bylo to v naší gesci, měli jsme podporu odborné veřejnosti, samozřejmě jsme řešili věcné připomínky. Ale ten návrh čelil takové blokádě i uvnitř vlády, nebyl ani zařazen na jednání. Potom byl za nového pana ministra upraven, aktualizován, připraven ke schválení, ale v únoru letošního roku taky nebyl podpořen. Právě proto ho předkládáme v podobě poslaneckého návrhu. Je prakticky totožný s tím návrhem, co šel na vládu, čili nijak neobchází standardní proces. Tento argument neobstojí. On totiž na ten standardní proces navazuje tím, aby se dalo stihnout to projednání tady v Poslanecké sněmovně. Já bych proto chtěla vyzvat všechny poslance a poslankyně, aby ten návrh podpořili. Je za ním práce ministerská, práce řady odborníků. Bylo to předloženo na vládu a ty argumenty...
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Vážená paní místopředsedkyně, já vás přeruším, protože tady slyším opravdu zvýšenou hladinu hluku.
Poprosím kolegyně a kolegy, aby pokud diskutují, tak přinesli své diskuse do předsálí. Jinak budu nucen jmenovat, hlavně v pravé části Poslanecké sněmovny.
Prosím, pokračujte.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já už se blížím k závěru. Chci jenom stručně reagovat na ty výhrady, na to odůvodnění vlády, proč k návrhu zaujala negativní stanovisko, na výhrady, které mně připadají zástupné. Posuďte sami.
První: není to návrh vlády, měl být předložen v řádném připomínkovém řízení. Nu (Směje se.), prošel tím připomínkovým řízením, ale právě kvůli opakovanému odkládání toho vládního návrhu jsme se rozhodli konat. Ten obsah je téměř shodný s návrhem pana ministra Kulhánka. Neobcházíme diskusi, my jenom nechceme její odkládání do dalšího volebního období.
Pak druhý: vznik komisí může narušit právní konstrukci ÚOHS, tedy toho antimonopolního úřadu. Tento návrh, ten, který předkládáme, byl konzultován s experty a je v souladu s evropskými standardy. V zahraničí je kolektivní rozhodování, které navrhujeme, běžné. Je to právně čistě upraveno samozřejmě, včetně odpovědnosti i včetně struktury komisí.
Další námitka: zvýší se počet žalob na soudy. Přitom opak je pravdou. Zavádíme institut nebo to, aby bylo možné dát předběžný právní názor a projednání v komisi, takže v praxi to sníží počet podaných žalob. Navíc vyšší poplatek a kauce odradí od účelových žalob, kdyby se snad měly odehrát. Samozřejmě stejně tak platí, že lidé mají mít právo obrátit se na soud, když se domnívají, že došlo k něčemu nekalému.
Poslední protiargument: ztrácí se sjednocující role předsedy antimonopolního úřadu. Nu, to bude právě naopak. Rozhodování v komisích bude mnohem standardizovanější a předvídatelnější, protože v rozhodovací praxi pana předsedy byly v minulosti opakovaně, opakovaně zpochybněny právě situace, které budily dojem střetu zájmů, a byla tam nestabilita právních výkladů. Jsou to právě komise, které přinášejí větší nestrannost a stabilitu, než když tam má obrovské slovo jeden jediný člověk, předseda, tak jak je to dnes.
Takže, dámy a pánové, veřejné zakázky každoročně představují 15 procent našeho hrubého domácího produktu, 900 miliard korun ročně. Každé zpoždění, alibismus v rozhodování anebo procedurální ping-pong prostě stojí veřejné rozpočty reálné peníze. Navíc hazardujeme s důvěrou lidí, s důvěrou v to, že jsme schopni posunout Česko dopředu, skutečně obstát v globálních výzvách, posilovat ty firmy, které dají nejlepší nabídku, a to nejen co do hlediska třeba ceny, ale taky kvality.
Co bych ještě ráda zdůraznila, tento návrh není útokem na antimonopolní úřad. Naopak my chceme, aby byla posílena, aby byla posílena důvěra v český antimonopolní úřad. Chceme posílit jeho odbornost, předvídatelnost rozhodování. ***
