20.
Zřízení zemské w Morawě o přednosti starých rodůw panských.
W Brně, 4 Sept. 1480. (Z desk zemských Morawských. [Zřízení toto z kwaternůw desk Olomuckých č. 12 a Brněnských č. 11 již dali wytisknauti prof. Šembera w Časopisu česk. Museum 1846 str. 555-58, a p. Demuth we swé Geschichte der Landtafel im Markgr. Mähren str. 74-76.])
"Zřízení o sedání panském."
Léta božieho MCCCCLXXX w městě Brně w pondělí před hodem narozenie Matky božie, kterejž říkají Semenná, w přítomnosti najjasn. kniežete a pána p. Matiáše Uherského a Českého etc. krále a markrabě Morawského etc. stal se spuosob a zřízenost w zemi Morawskej z příčin hodných o místa panská sedáním i psaním, a tak aby na časy budúcnie zachowáno bylo, i týž spuosob we dsky zemské k wěčné paměti byl wepsán, jakož se dole šíře wypisuje: a to s radú duostojného kněze Tasa biskupa Olomúckého a urozených pánuow, p. Ctibora z Cimburka a z Towačowa, haitmana markrabstwie Morawského, Pertuolta z Lipého, najwyššieho maršálka králowstwie Českého, p. Wácslawa z Boskowic, najwyššieho komorníka cúdy Olomuckej, p. Wiléma z Pernštaina, najwyššieho komorníka cúdy Brněnskej, p. Markwarta z Lomnice, p. Dobeše z Boskowic, p. Jana Heralta z Kunstatu, kteréž jest JKáMt k sobě do rady přísežnej přijieti ráčil.
It. najprwé aby rodóm starodáwním a od časuow mnohých w panském řádu stojícím, kteřížto jsú páni Cimburci, páni Lipščí, a páni Lomničtí, páni Hradečtí, páni Pernštainští, páni Šternberci, páni Lichtenštainowé, páni Boskowci, páni Kunstati, páni Pezinští, ač chtí w zemi býti, páni z Lichtenburka, páni Waldštaini, páni Wlašimští, páni Sowinščí, páni Krajieři, čest se dála a k nim zachowala, takto se spuosobuje: aby napřed úředníci, totižto tito, nadewšemi místa swá jměli, jakož to i jinde w zemích jest, pan haitman nynější i budúcí, po něm pan maršálek Český, pak komorník, kterýžby byl po létech starší, poněwadž práwo jest jedno, buď Olomucký neb Brněnský; potom z roduow nahoře psaných z každého má býti wzat jeden najstarší. A když ti se již wyberú, aby známo bylo, že jsú w urození wšeci za jedno, kterýž jest a bude léty najstarší, ten se napřed posaď, a tak až do poslednieho a najmladšieho. A we psání a w súdech neb w sedání po stranách pánuow úředníkuow též, jakž léta ukáží. W kterémžto wybíraní neb sázení páni úředníci swým rodóm ku překážce nejsú, by pro jich místa neměl z jich roduo najstarší wzat býti; neb oni w počet rodów nejdú, než podlé úřadów swých místa mají, a úřad jich místo jest.
It. cožkoliwěk jest pak z těch roduow nahořepsaných jiných pánuow, ti wšeci tím obyčejem, jakož se nahoře píše, wedle let swých seděti mají již po těchto, a též w listech psáni býti po starších na letech; a chudoba ani bohatstwí žádnému mimo léta ku pomoci nebuď.
It. dopustilliby pán buoh na kterého smrt z těch nahoře psaných roduow, tehdy z toho rodu wzat má býti opět najstarší, a ne na toho místo hned posazen, než kdež jeho léta ukáží mezi těmi pány z roduow wybranými.
It. jestližeby se událo při sněmích neb sjezdech, a z kterého rodu wybraných který pro příčiny slušné při tom býti nemohl, tehdy jiný téhož rodu starší místo jeho drž tak také, jakž léta jeho a jiných okáží.
It. což se roduow jiných dotýče, kterýchž sú předkowé dokonale panstwí nepožíwali a ke dskám poslowé nebýwali, jakožto páni Dúbrawkowé, páni Tworkowští, kteříž zde obýwají a jim jest dopřáno pány, mohúli co prowesti, že při tom mají býti zanecháni i w staré rody puštěni. Ani druzí w stolicích sedali, (a) z kterýchžkoli příčin zpanošeli, jakožto páni Landštainští, páni Miličinští, páni Ludanští, a za krále Jiřího teprw swé rody wywedli a do stolic jsú uwedeni: ti také již pod rody staršími sedajte a spuosob swuoj mějte wedle let swých, jakožto rodowé starší, a nad ně se netřete až do časuow těch, jakož obyčej jest w zemi až do pokolení třetího. A kdyžby to již přišlo, s poctiwostí má žádáno býti na pánech a prošeno, aby w rody staré též přijati byli a též tej poctiwosti starých roduow požíwali. A že sú podle řádu trpěli a nad rody staré se netřeli do třetieho pokolení, mají z jich roduo starší wybráni a s wybranými z roduow podlé let posazeni býti, a toho požiti jako jiní rodowé, kdež jim místo léta jich ukáží. Než nyní proto se jim žádná křiwda díti nemá, než též poslowé ke dskám buďte (a) mezi pány se na ně podáwati má, jakožto i na rody staré.
It. což se dotýče roduow znowu přijatých z příčin hodných a z dobré wuole, jakož teď nynie na tomto sněmu dwoji jsú přijati: páni Waitmilaři, wším tím obyčejem, jakož jsú w Čechách od krále Českého JMti a pánuow přijati, a na tu přísahu, kterúž sú tam učinili, (a zde bratr jich pan Jiřík Waitmilar přísahu učinil); a pan Jiřík Tunkl s synem swým Jindřichem a těmi, kteřížby od nich dwú toliko pošli, ti mají se též zachowati do třetieho pokolení, a jim se též staň po třetím pokolení.
It. spuosob a řád takowý má zachowán býti: že když se páni Čeští a Morawští již o koho swolí, aby za pána přijat byl, tehdy má před pana haitmana a pány přistúpiti, když súd zemský zasésti budú chtíti, a s pokorú žádati a prositi, aby jej w řád panský pustiti ráčili, wiece slow slušných příčině. Tu pan komorník kterýžkoliwěk, w Olomúcí Olomucký a w Brně Brněnský, má swolati pány, a s jich radú jemu odpowěd dáti k tomu rozumu, že pro jeho hodnost neb zaslúženie páni to chtie učiniti ze swé dobré wuole a z žádného práwa, ale aby najprwé přísahu takowú učinil: "Já N. na to přísahám pánu bohu, matce boží i wšem swatým, že od tohoto času budúcně chci a mám řád panský welebiti, pánóm we wšem slušném podstaten a pomocen býti, a nad žádného z roduow panských a starších se netříti žádným obyčejem mimo řád a obyčej zemský až do třetieho pokolení; tak mi pán buoh pomáhaj i wšichni swětí!" Tu pan komorník má jíti k šranku a jej za ruku wzíti a do stolic uwesti a na najnižší místo pod pány hospodáři dáti. A tu hned zemský písař má jemu přísahu k súdu wydati, a on ji po něm říkati a čísti; jakož se to wšecko w přijetí pánuow Jiříka Tunkla a Jiříka Waitmilara tak stalo, a pro budúcí pamět sem we dsky wepsalo.
It. také se ustanowili páni, aby žádnému nebylo psáno "urozenému pánu" w této zemi obywateli, lečby panstwie swé řádně prowedl aneb w ně řádně wšel. Pakliby kdo z těch pro to psánie kterému z pánuow, buď z zeman neb jiných, kterú hanbu neb puotku učinil, buď řečí neb psaním, toho jiní opúščeti nemají, než radni a pomocni býti, tak aby žádný w posměch newšel. Pakliby pán který mimo to ustanowenie chtěl se komu mil učiniti a libost někomu tiem ukázati: ten pán winen bude pánuom a má kázán býti; a dopustíli se toho wiece, i jemu "pánu" páni psáti nebudú powinni, ani jeho mezi sebú trpěti a za pána držeti mají.