21.

Srownání mezi markrabstwí Morawským a knížetstwím Opawským.

W Brně, 28 Oct. 1481. (Cedule w Moraw. zemském archivu.)

Léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého prwnieho, den swatých apoštoluow Šimona a Judy, w městě Brně, stalo se srownánie mezi zeměmi: totiž zemí markrabstwie Morawského a zemí kniežetstwie Opawského, podlé starodáwného a zwyklého obyčeje, kterak ty země proti sobě zachowáwaly jsú se w přátelském súsedstwí a w podstatě a pomoci jedna k druhé z dáwných časuow, též i nynie dieti se má, podlé artikulí dolepsaných, jakož pak najjasnějšíe knieže a pán pan Matiáš král Uherský a Český etc. jsa Jeho Milost toho zprawen přítomností swá w městě Olomúci, k tomu swoliti ráčil a swú wuoli dal, aby knieže Opawské s markrabstwím Morawským spolu sobě w zwyklých obyčejích se zachowali.

Item najprwé země každá, buď země Morawská neb Opawská, při swých práwech zuostaň. A požádalliby kto z země které do druhé sprawedliwosti na kterého obywatele, ten toho hleď tu na toho, w kterémž práwě ten obwiněný sedí a kterému práwu přísluší; a má žalobníku sprawedlnost puštěna býti, a sprawedliwé se státi, a nemá proti práwu žádný obywatel zemí těch jinam tiežen a podáwán býti, než w to práwo, w které zemi přísluší.

Item jakož z starodáwna kniežetstwie Opawské zwyklost, obyčej a práwo má, ortel u pánuow markrabstwie Morawského bráti, kdežby se tomu kniežetstwí potřeba zdála, a páni wždycky k žádosti toho kniežetstwie to učinili jsú: přitom ještě zuostaň, a země w tom zuostane jako z staradáwna.

Item jakož z staradáwna za markrabí Morawských a králuo Českých, Jošta, Sigmunda i w sirobě krále Ladislawa, kniežata Opawská, i markr. Morawské proti těm lidem, kteříž nepokoje a wýtržky milujíc, často wálkami pozdwiženými země   ty hubiti sú se pokúšeli, a země jsú sobě přistály a pomáhaly: ještě při témž buď, a takto se země k zemi zachowaj: jestliby kto nežádaje a nechtě pokojné sprawedlnosti přijieti na která zemi wálkú sáhl, a druhá země wznesla na druhú, že tento neb tito nechtiec toho sprawedliwého podánie od nás přijieti na nás sahají, má druhá země toho neb ty obeslati a toho na těch žádati, aby sprawedliwé podánie přijali. A nechtěliliby toho učiniti, powinna jest země zemi hned neopúštěti ale jedna druhé pomáhati, jakoby jejie wlastnie wěc byla, a sebe neopúštěti do slušného konce dowedenie; a bude mieti moc jedna země druhú proti takowým k sprawedliwosti podati. Ale žádná země swéwolně bez wuole druhé wálky nemá zdwihati o swé újmě; pakliby beze lsti taká potřeba přišla, žeby náhlého obeslánie bylo potřebie, knieže Jeho Milost pana haitmana obeslati rač, a pan haitman knieže Jeho Milost, a ti potřebu znajíc, w tom se mieti mají, aby se potřebě dosti stalo.

Item jedna země proti druhé nemá žádných zhúbcí lúpežníków přechowáwati ani fedrowati, ale powinna jest od nich druhé sprawedliwost činiti. A bylliby w které pokřik kde na silnicích z které země w druhé lúpenie, powinni budú obywatelé té země honiti a zhuoru býti, hrad od hradu, město od města, wes od wsi, aby tací zwuole neměli, ale kázáni a honěni byli, jakož na také slušie.

Item každá země při odpuštění braní lidem městským i sedlským při obyčeji starodáwniem, a země, města nebo wsi, z kteréžby wzato bylo odpuštění, jakož tu práwo jest, tak se zachowaj; bylliby jaký strk o to mezi kterými, ti o to w úmyslné nesnáze nezacházejte, než hned wolte sobě každá strana přátely, jednoho každá strana neb wiec, a ti moc mějte to rozděliti podlé zdánie swého; neb ačby se sami swoliti nemohli, ubrmana sobě zwolíc najwyššieho, na tom dosti mějte, cožby ten wypowěděl a rozeznal.

Item přihodiloliby se, žeby stáwek od kterého z obywatelí zemí na obywatelé které země požádáno bylo práwem, má od těch zwěděno býti a tázáno, kde se stáwky žádá, žádalli jest ten jistec neb číž pře jest práwa na toho jejž obstawuje u pána jeho, neb w městě, we wsi té, w kteréž on obywatelem jest; a jestliže žádal a jemu se státi na dědině nemohlo, má jemu práwo puštěno býti; pakli nežádal, nemá stáwky dopuštěno býti.

Item jestli žeby kto žádal z které země a w které zemi stáwky podlé listu na kterého z obywateluow které země lidí, buď pána neb zemenína, má jemu stáwky přieno býti podlé listu; wšak ač rokowé k plnění peněz přišli, a list ten ač obyčejný jest; pakli jest neobyčejný a w něm stojí mocí dobýwánie, na takowý list stáwka dopuštěna býti nemá ani powinno jest.

Item přihodiloliby se, žeby která potřeba přišla, poselstwie neb náklad který učiniti kam koli pro potřebu země Morawské neb Opawské, a země zemi dala znáti, že toho potřeba jest, a pomoc neb sbierka která proto w zemích musila wzata býti, powinna bude země Opawská podlé země markrabstwie Morawského s sebe zdwihnúti, a dáti což na ni přijde podlé usazené potřeby.

Item země markrabstwie Morawského a kniežetstwie Opawského každá při swých hranicích a mezích zachowána buď a zuostaň. A jakož ruoznice jest o město Odry, a to což k Odrám přislušie, ježto s té strany Odry od Hranic a Jičína leží, žeby to k markrabstwie bylo, podlé toho že wšady na jiných panstwích Odra zemi Morawskú s kniežetstwím Opawskýni dělí: na tom zuostáno jest, aby při hodu Swieček najprwé příštiech w městě Olomúci kněz Viktorín Jeho Milost a země Jeho Milosti, Opawské kniežetstwie, swé sprawedlnosti s dostatkem měli, a pán markrabstwie Morawského též; a tu má to snešeno býti a mezi zeměmi srownáno, aby každá při swé sprawedlnosti zuostala a o to také miesto a konec wzali.

Toto srownánie stalo se jest skrze nás Protasa biskupa Olomúckého a Ctibora z Cimburka a z Towačowa, haitmana markrabstwie Morawského, s wolí wšech jiných pánuow a rytieřstwa markrabstwie Morawského a strany jedné, a a nás Viktorína kniežete z Minsterberku Opawského etc. a zeman knížetstwí Opawského strany druhé; a každá strana pro pamět srownánie a našeho slibu a zachowánie wěcí zawřených jednu ceduli, sobě zapečetěnú pečetmi našimi, sobě sme wzali.